Záměr ministra Bursíka zavést pro nápojové obaly zálohový systém vyvolal velkou pozornost. Veřejnost, neobeznámená s praxí odpadového hospodářství, to většinou vnímá jako pozitivní krok. Jaké však budou skutečné dopady záloh, pokud se je podaří prosadit?
Již v roce 2004, kdy expertní komise Ministerstva životního prostředí chystala strategii nakládání s těmito obaly, prosazoval Ivo Kropáček z Hnutí Duha zálohy. Podle něj se tak mělo omezit množství obalů končících na skládkách. Propagátoři záloh opakují, že výhodou bude snížení množství odpadů, protože obaly na jedno použití se budou vracet do obchodů, případně výrobci přejdou na obaly opakovaně používané.
POTÍŽE V NĚMECKU
Před několika lety u nás zavedla Pepsi-Cola i Coca-Cola opakovaně používané PET lahve, spotřebitelé však o ně neměli zájem. Tehdy byly převálcovány raketovým nástupem jednorázových PET lahví. Když v Německu zavedli zálohový systém na nevratné nápojové obaly (lahve i plechovky) k 1. lednu 2003, jeho start nebyl bez problémů.
Logicky se mu nejvíce bránili výrobci a obchodníci. Zákazníkům zpočátku zálohování velmi ztrpčovalo život. Dlouho zde fungovalo sedm různých zálohových systémů, z čehož plynula nutnost vracet lahve pouze do toho obchodu, kde byly koupeny (záloha činila 25 eurocentů za jednorázový obal, patnáct centů za vícenásobný). Jednotný systém vracení začal se zpožděním fungovat až v polovině minulého roku.
Podle studie švýcarské poradenské společnosti Prognos AG z roku 2004 (tedy rok po zavedení záloh) výroba nealkoholických nápojů v Německu zaznamenala meziroční ztrátu 502 milionů eur a výroba nápojových obalů ztrátu 238 milionů eur. Navazující sektory pak přišly o více než 740 milionů eur. Výsledný úbytek pracovních míst vyčíslili autoři na 2700 až 9700. Celkové ztráty byly v roce 2004 odhadnuty mezi půl až více než jednou miliardou eur.
Evropská komise označila německý systém za diskriminační vůči zahraničním producentům nápojů, kteří dovážejí svoje výrobky na německý trh (snížení vývozu do Německa se dotklo i českých výrobců) a za bariéru volnému pohybu zboží.
Dlouho chybějící jednotný systém vracení lahví vedl hlavně v diskontních sítích k rozvoji prodeje obalů na jednorázové použití a jejich podíl na trhu se zvyšuje. Od roku 2003 se podíl prodeje nápojů v obalech na několikeré plnění snížil z 51 % na 35 %. Podle hospodářského sdružení nealkoholických nápojů (wafg) se zálohování minulo účelem.
Vícenásobně vratné lahve jsou ekology považovány za environmentálně výhodné. Ministr Bursík při jednom ze svých vystoupení uvedl, že v ceně nápoje i dnes platíte cenu obalu, což se nezmění u vratných lahví. "Pokud se ale lahev třeba desetkrát otočí, budete při nákupu platit vlastně jenom desetinu její ceny," řekl. Tento předpoklad je však mimo technické možnosti. Opakovaně použitelné PET lahve mohou absolvovat dva až tři cykly. Pak jsou už mechanicky opotřebované a musejí se vyřadit. Jelikož jsou vyrobeny z poněkud jiného PET materiálu než lahve jednocestné, musely by se pro ně přizpůsobit plnicí linky. Podle obalové asociace SYBA by to stálo kolem 30 mld. korun. Upravit by se musely i recyklační technologie.
CO TO UDĚLÁ S OBCHODEM
Podle statistik, zveřejněných společností Eko-Kom, se v České republice za rok uvede na trh a do oběhu zhruba 59 tisíc tun nápojových PET lahví. Z toho se více než 30 tisíc tun PET lahví vytřídí a recykluje. Na skládkách skončí za rok přibližně 29 tisíc tun PET lahví. Vytřídí a recykluje se tedy zhruba každá druhá.
Za deset let fungování systému kolektivního systému zajišťujícího zpětný odběr obalových odpadů (tj. systému Eko-kom) stouplo množství vytříděného obalového odpadu až na více než 43 kilogramů na hlavu a rok, čímž jsme se dostali na absolutní špičku v míře recyklace v Evropě. Předstihli jsme většinu "starých" členských zemí a před námi je pouze Německo (nicméně tam po zavedení záloh došlo k poklesu recyklace plastů). Po republice je nyní rozmístěno přes 140 tisíc barevných kontejnerů (z toho 55 tisíc na plasty) a jejich síť je rozhodně hustší než síť obchodů. Průměrná docházková vzdálenost ke kontejneru je méně než 200 metrů.
Podle údajů Eko-komu jsou náklady na separaci 60 tisíc tun všech plastových odpadů sbíraných v obcích ČR zhruba 400 mil. korun. Zavedení záloh má zajistit, aby na skládkách nekončily prakticky žádné PET lahve. Jelikož Česká republika nebohatne z ropných vrtů, měla by tato operace být aspoň do jisté míry ekonomicky udržitelná. Odborníci však odhadují že cena za to, abychom zmíněných 29 tisíc tun PET lahví dostali ze skládek, bude dvě až čtyři miliardy korun.
Obchodníci budou muset zajistit změnu ve značení svých obalů (zavedení vratných známek), nakoupit sběrné automaty do každé provozovny, vyřešit skladování sebraných PET lahví a jejich dopravu ke zpracovatelům (nehledě na otázky hygieny skladování odpadů ve skladech pro potraviny).
Systém nejspíš bude vypadat tak, že lahve budou opatřeny vratnou známkou, která se při zpětném odebrání znehodnotí. Pokud by se to neudělalo, muselo by se s obaly zacházet jako s ceninou (každá lahev v hodnotě 3-5 korun) a musely by se ke zpracovateli dovážet v neslisovaném stavu (s odpovídajícími nároky na dopravu). V Německu se nepoškozené lahve sbírají přímo v automatech, které znehodnotí vratnou známku. Aby se ušetřily skladové prostory, automat lahve okamžitě rozdrtí.
Dopad je jednoznačný: nikdo nemůže zajistit, aby lidé dávali do automatu pouze PET lahve a nic jiného. Stejně tak není možné kvalitní třídění PET materiálu podle barvy. Rozdrcený materiál je proto surovinou nejhorší kvality s nedefinovaným složení a vyváží se na podřadné účely do Číny. Již dnes k nám jezdí němečtí zpracovatelé nakupovat kvalitní vytříděné PET flakes. Kam budou jezdit čeští zpracovatelé? Recyklační průmysl potřebuje prvotřídní, kvalitně vytříděné suroviny, jinak v konkurenci neobstojí.
BUDOU CHTÍT OBCE TŘÍDIT?
Zavedení záloh na jednorázové obaly však bude mít v České republice daleko drtivější dopad na odpadové hospodářství měst a obcí. Vytříděný PET je ekonomickým tahounem třídění komunálních odpadů u nás. Komunální systémy jsou velmi nákladné a obce na ně obvykle musejí doplácet. Prodej vytříděných PET lahví spolu s příspěvky ze systému Eko-kom zajišťují, aby obce mohly systémy provozovat. Pokud ze systému zmizí, zůstanou v kontejnerech jen ty podíly, o které je malý, případně vůbec žádný zájem. Budou pak mít obce ještě důvod třídit respektive budou mít za co systémy provozovat?
Tím, že budou PET lahve vyvedeny ze systému separace, znehodnotí se investice, dosud do systému vložené. Obce i odpadářské firmy za posledních patnáct let investovaly obrovské prostředky do zařízení spojených s odpadovým hospodářstvím. Vedle zmíněných 140 tisíc kontejnerů (při ceně kontejneru zhruba 8000 korun jsou náklady kolem jedné miliardy korun), byly vybudovány dotřiďovací linky, byla nakoupena svozová technika, drtiče, lisy, byly vybudovány zpracovatelské kapacity (nejen na PET, ale i na směsné plasty a ostatní druhy).
Vedle finanční otázky je zde také otázka lidská: starostové, pracovníci odborů životního prostředí, pracovníci odpadářských firem po léta budovali systém, který se nyní přes dílčí potíže ukazuje jako funkční a velmi efektivní. Umělým naroubováním zálohového systému přijde celá jejich práce vniveč. Léta přesvědčovali domácnosti, že je nutné důsledně třídit. Teď jim budou říkat: "Ne, nenoste ty lahve do kontejneru, co máte u domu, musíte je nosit do obchodu."
Provoz zálohového systému se promítne také do poplatků za nakládání s odpady. Zmizí-li z komunálního odpadu ekonomicky nejefektnější složka, budou muset tento úbytek logicky zaplatit občané.
Čím má být fungují systém nahrazen? Podle svého tiskového mluvčího Jakuba Kašpara zadal ministr analýzu legislativního řešení zálohování nápojových obalů v zemích EU - např. Skandinávii, Německu či Nizozemí. Na základě této analýzy bude vznikat návrh na řešení této problematiky v České republice. Studie by měla být hotova koncem června. Ministerstvo by ve studii rozhodně nemělo zapomenout prozkoumat jednu otázku: nebudou-li PET lahve součástí komunálního sběru, jak dosáhne Česká republika kvót materiálového využití, které nám pod sankcemi nařizuje Evropská unie?
QUI BONO
U všech podobných návrhů je třeba se ptát "qui bono", tedy: komu to prospěje. Rozhodně si budou mnout ruce výrobci automatů na sběr PET lahví v obchodech. Čeká je obchod století. Na své si přijde administrátor záloh, který bude zavádět a provozovat clearingový systém. Možná, že u členů své strany bude bodovat i ministr Bursík (do té doby než členové zjistí, kam až se musí vláčet k obaly).
Zálohové systémy samozřejmě v Evropě fungují. Například v Chorvatsku je rozvinutý zálohový systém, ale tam prakticky nemají zavedeno třídění komunálních odpadů a zálohový systém ho v podstatě nahrazuje. Ve Skandinávských zemích byl systém záloh a třídění budován společně a ve vzájemné provázanosti (navíc podle statistik není míra recyklace nijak mimořádná). V Česku však by měl být systém záloh naroubován uměle na fungující strukturu, navíc na komoditu, s níž nejsou problémy.
Možná by bylo lepší, kdyby se ministr Bursík začal zabývat skutečnými problémy odpadového hospodářství u nás. Například řešení nakládání s biologicky rozložitelnými odpady je daleko závažnější než otázka PET lahví. A bohužel asi není tak mediálně zajímavé.
Jarmila Šťastná
