Evropská komise přijala dlouho očekávané sdělení o nápojových obalech, systému záloh a volném pohybu zboží, v němž analyzuje, jaké důsledky na vnitřním trhu by mohla mít různá opatření v oblasti nápojových obalů, například zavedení záloh.
Cílem sdělení není nějaká nová legislativní aktivita. Podle advokátní kanceláře Weber Shandwick, která sdělení komentovala, jde spíše o vyjasnění právního rámce tím, že se popíše "co se dělat může, a co ne". Hlavním smyslem materiálu je zajistit nepokřivené fungování vnitřního trhu, volný pohyb zboží a možnost vzájemné spolupráce národních systémů.
OMEZENÍ PRODUKCE OBALOVÝCH ODPADŮ
Dříve či později se obal stává součástí toku odpadů. V roce 2006 v EU vzniklo asi 81 mil. tun odpadu. Aby se snížil objem odpadu ukládaného na skládkách, vyžaduje směrnice 94/62/ES o obalech a obalovém odpadu zřízení systémů pro sběr, recyklaci nebo formy opětovného využití obalového odpadu.
Systémy zajišťující nakládání s přepravkami, paletami, ale i nápojovými obaly v sektoru hotelů, restaurací a stravování, vesměs fungují na národní úrovni velmi dobře. V jiných oblastech a u jiných typů obalů však může být nutný státní zásah, protože systém opakovaného použití není komerčně životaschopný.
Systém záloh a vracení obalů může mít podle Evropského soudního dvora pozitivní vliv na životní prostředí. Zvyšuje podíl vrácených prázdných obalů a vede k cílenějšímu třídění obalového odpadu. Navíc může pomoci proti odhazování odpadků (littering), protože pobízí spotřebitele, aby obaly vraceli. Zálohovými systémy se zvyšuje zájem výrobců nebo distributorů o zavádění opakovaně použitelných obalů. Tím přispívají k snižování objemu likvidovaného odpadu, což je obecným cílem ekologické politiky.
Zároveň však mají tyto systémy potenciál k rozdělení vnitřního trhu. Firmy aktivní v několika členských státech musí přizpůsobovat své obaly požadavkům každého členského státu, což obvykle vede ke zvýšení nákladů. Národní opatření mohou vést k pokřivení soutěže i k dělení vnitřního trhu, což je v rozporu s cílem vybudování vnitřního trhu zmiňovaným ve směrnici 94/62/ES.
SYSTÉMY SBĚRU
Systémy pro hospodaření s obaly a obalovým odpadem mají dva důležité úkoly. Prvním je vracení a/nebo sběr použitých obalů a obalového odpadu. Druhým úkolem je opakované použití obalů nebo opětovné využití sebraného obalového odpadu. Obaly, které nelze opětovně plnit, ve většině evropských států směřují do sběrných systémů. Obaly, které se opakovaně plní, jsou tradičně spojovány se zavedením zálohy, jež zaručuje, že velká část obalů se vrátí.
Systémy záloh a vracení obalů často dobrovolně provozují "plniči". Buď si vytvoří pro své produkty vlastní systém, nebo se spojí s jinými výrobci a využívají stejné obaly a přepravky. Dobrovolné programy tohoto typu jen zřídka řeší legislativa, maximálně jsou stanovena obecná pravidla, jako je společná sazba zálohy. Z pohledu vnitřního trhu dobrovolné systémy nevytvářejí překážku obchodu, protože jsou založeny na dobrovolném rozhodnutí příslušného průmyslového odvětví.
Pokud se však rozhodne zavést zálohový systém stát, musí pro to vytvořit národní legislativu. Ta má dodržovat minimálně podmínky stanovené v čl. 7 směrnice 94/62/ES. Mezi nimi dominují požadavky, aby systém byl nediskriminační a nevedl k pokřivení soutěže. Právo společenství v současné podobě ponechává na vůli každého členského státu, aby si zvolil systém záloh a vracení obalů na straně jedné a systém sběru obalů na straně druhé, nebo aby se rozhodl pro kombinaci obou systémů. Podmínkou je, aby byly zálohované obaly směřovány k nejvhodnějším alternativám odpadového hospodářství a zůstaly součástí systému pokrývající veškeré obaly a obalový odpad.
POVINNÉ ZÁLOHY JAKO PŘEKÁŽKA OBCHODU
Pokud systém záloh na obaly neumožňuje prodávat stejný produkt ve stejném obalu ve více členských státech, vzniká tím překážka obchodu. Výrobci nebo distributoři by museli změnit obal nebo označení dovážených produktů a nést další náklady spojené s organizací systému vracení obalů, vyplácením částek zaplacených jako záloha a dalším vyrovnáváním těchto částek mezi distributory.
Podle sdělení komise systémy povinných záloh a vracení obalů ztěžují dováženým produktům přístup na trh, protože vyžadují pravidelné přizpůsobování produktu. Zároveň mohou bránit vývozu, protože může být obtížné uvádět tyto produkty na trh v jiném členském státu, pokud jsou konkrétně určeny jako produkty do systému záloh a vracení v členském státu, kde byly uvedeny na trh poprvé.
Komise ponechává členským státům volnost, zda zavedou zálohové systémy, pokud překážky v obchodu považují za méně důležité, než ochranu životního prostředí..
Evropský soudní dvůr však definoval několik pojistek, které je při vytváření systému záloh třeba respektovat. Změna jednoho systému hospodaření s odpadem na jiný systém vyžaduje dobrou a důkladnou přípravu všech hlavních aktérů. Tato fáze je pro provozovatele kritická, neboť hrozí nestabilita trhu. Před přechodem musí být nový systém dobře připraven, upraveny a přizpůsobeny výrobní linky a distribuční řetězce a důkladně informováni spotřebitelé.
Dalším klíčovým prvkem zálohového systému jsou provozní podmínky. Měl by existovat celostátní systém, který pokryje celé území ovlivněné systémem povinných záloh, což ovšem nepředpokládá jenom jednoho provozovatele systému. Účelem celostátního systému je poskytnout dostatečný počet míst pro vracení, aby si mohl spotřebitel vybrat zálohu nezávisle na místě nákupu. Jakýkoli systém povinných záloh a vracení obalů musí být otevřený a musí umožňovat účast všech ekonomických provozovatelů v dotčeném sektoru. Při zavedení zálohových systémů nesmí docházet k diskriminaci mezi zálohovanými a nezálohovanými produkty. Rozlišení, který produkt bude se zálohou, a který ne, by mělo vycházet z objektivních kritérií - komise navrhuje z materiálu použitého na obal. Zálohované by tedy měly být například veškeré obaly vyrobené z PET, nikoli různé obaly pro nápoje.
Komise navrhuje také několik praktických řešení. Aby spotřebitel snáze identifikoval nápoje nebo nápojové obaly, které patří do systému záloh a vracení, mohly by mít společné logo a jednotný zúčtovací systém. Na základě zásady de minimis lze zavést výjimky pro malé podniky, které např. nemají skladové prostory pro splnění svých povinnosti zpětného odběru.
ALTERNATIVNÍ ZPŮSOB
Systémy zálohování nejsou jediným způsobem jak zajistit vysoký stupeň recyklace obalů. Jako alternativní způsob uvádí komise například zavedení národní ekologické daně. Náklady na její zavedení jsou často nižší než dodatečné náklady spojené se systémy povinných záloh a vracení. Nicméně ani zdanění obalů není neutrální ve svých dopadech na vnitřní trh.
České průmyslové sdružení pro obaly a životní prostředí (CICPEN), v němž se sdružují nejvýznamnější výrobci a "plniči" nápojů, sdělení komise velmi uvítalo: "Zveřejněný materiál nelze v žádném případě vykládat jako podporu zavádění záloh na území celé EU. Ukazuje se, že většina výhrad, které máme k zavedení záloh v ČR, je rovněž předmětem obav Evropské komise, která proto stanovuje řadu striktních podmínek pro případné zavedení záloh v jednotlivých členských zemích," říká se v jejich prohlášení.
- jhm -
"Řízení o porušení v oblasti nápojů (v Dánsku, Německu, Maďarsku a Nizozemsku) ukazují, že národní opatření mohou vést k porušení soutěže a v některých případech i dělení vnitřního trhu," říká se ve sdělení Evropské komise
Minimální podmínky národní legislativy pro opětovně plnitelné obaly (podle čl. 7 směrnice 94/62/ES)
Požadavky budou platit na dovážené produkty nediskriminačně.
Je nutné vyhnout se pokřivení soutěže.
Systém musí být otevřený pro účast ekonomických provozovatelů z dotčeného sektoru a pro účast příslušných veřejných orgánů.
Systém musí platit i pro dovážené produkty za nediskriminačních podmínek, zejména je nutno se vyvarovat neoprávněného zdvojování účastnických poplatků
Systém nesmí vytvářet neodůvodněné překážky obchodu (28-30 ES).
Systém nesmí narušovat volnou hospodářskou soutěž (články 81, 82 a 86 ES.
