Nepříliš nápadným, avšak velmi významným odvětvím odpadového hospodářství jsou plyny. Jsou základem například pro chladírenská zařízení nebo tepelná čerpadla, bez kterých bychom si život v 21. století jen těžko dovedli představit. Stejně jako některé jiné druhy odpadů se i tyto fluorované plyny dají znovu využít. Také proto na podnět Evropské unie nedávno vznikla mezinárodní on-line burza Retradeables, která si klade za cíl, aby se co nejméně odpadních F-plynů bez užitku zlikvidovalo nebo ještě hůře skončilo v ovzduší. Mluvili jsme o tom s Tomášem Habelem z nadnárodní společnosti Daikin, která byla jedním z jejich zakládajících členů.
V případě, že se jedná o jednosložkový plyn, který je kontaminován například vlhkostí, oleji nebo drobnými pevnými částicemi z běžného provozu, pak je ošetření z technického hlediska poměrně jednoduché. Plyn se čistí, upravuje a zpracovává, klidně i několikrát, přes různé filtry ve speciálním zařízení, které zachytí všechny nečistoty.
Pokud jde o směs různých druhů plynů, pak kromě zpracování a úpravy znečišťujících látek se využívá i takzvaná destilační kolona za účelem separace jednotlivých složek. Tam je rovněž důležité na výstupu sledovat, jestli je poměr jednotlivých složek plynů v požadovaném poměru. To už je samozřejmě náročnější proces.
Pokud do okruhu s chladivem chybně nezasáhne lidský faktor, pak většinou ano. Bariéra zpracování je tedy při správném provozu zařízení spíše ekonomická, když se musí vícekrát opakovat procesy čištění, nikoli technická, že by to nebylo možné. Jestliže někdo například záměrně přidá do chladiva zakázané látky, tak ho tím kontaminuje, že se už vyčistit nedá a musí k likvidaci. Ta probíhá pomocí tepelné přeměny, kdy se plyn transformuje na jednotlivé složky, které se pálí a zlikvidují. To by ale opravdu měla být ta poslední možnost, které bychom se měli maximálně vyhnout.
Existuje legislativní definice těchto pojmů. Recyklací se má na mysli proces zmenšování množství znečišťujících látek použitého chladiva, kdy se nemusí přesně hodnotit výsledný stav a kvalita přečištěného chladiva. Legislativa samozřejmě klade nároky na recyklační zařízení, které musí být ověřeno a kalibrováno v souladu s konkrétními normami, ale samotný recyklát se nemusí přesně analyzovat.
Co se týká regenerace, to je podle legislativy proces, ze kterého musí vzejít takové chladivo, které přesně odpovídá vlastnostem chladiva nového. To se prokazuje potvrzením, ve kterém je doložena přesná analýza a porovnání všech sledovaných parametrů. To může být dražší proces, neboť se analýzy musí ujmout i specializovaná laboratoř a nikoliv pouze zpracovatelská firma.
Ohledně výsledné kvality chladiva musíme opět důsledně rozlišovat pojmy recyklace a regenerace.
Samozřejmě neznalost přesné kvality může být nevýhoda recyklovaného chladiva. Proto se ale využívají převážně ve stejných zařízeních nebo v podobných zařízeních firmami, které je recyklovaly a znají historii recyklovaného chladiva. Když servisuji nějaké zařízení a získávám z něj chladivo, samozřejmě vím, co je to za látku, v jakém je stavu a jakou má kvalitu. Kvalita recyklovaného chladiva na výstupu je přímo úměrná kvalitě použitého chladiva na vstupu a případně na počtu opakování recyklačního procesu.
Regenerované chladivo má analýzou potvrzeno, že má zcela stejné vlastnosti a kvalitu, jako má nové chladivo.
Fluorované plyny se dají regenerovat nebo recyklovat neomezeně dlouho, na rozdíl třeba od plastu nebo papíru, a neztrácí při regeneraci na své kvalitě. Jediná změna, ke které dochází, je snížení jeho objemu o množství znečišťujících látek. Takže když například z chladicího zařízení získáte několik kilogramů použitého plynu a předáte k vyčištění, kde se z něj odstraní nečistoty, zbyde vám samozřejmě o váhu nečistot méně použitelného chladiva.
Toto odvětví je už teď silně regulované zákony a nařízeními, a v nově navrhované legislativě nevnímáme žádné dramatické změny oproti předchozímu stavu. Ano, prodlužují se třeba některé lhůty, které ulehčí firmám nakládání s F-plyny, ale ohledně oběhového hospodářství se neposouváme směrem vpřed. Otázkou je, zda zákony někdy nevytváří spíše bariéry pro maximální oběh materiálů. Pokud je nějaká firma zavalená administrativou a nevyzná se ve složitých podmínkách pro možnost dalšího legálního využití použitých F-plynů, pak je pro ni bohužel nejznámější cesta se plynu zbavit předáním k likvidaci.
Ani to nejde bohužel zcela vyloučit. Motivace formou prodeje použitého F – plynu díky platformě Retradeables by toto mohla výrazně omezit. Přitom cirkulární ekonomika je dnes už silné téma, objevuje se v řadě odvětví a zohledňují ji dotační programy a jiná legislativa. Rozhodně tedy nezačínáme od nuly, abychom nedokázali nastavit legislativu tak, aby pomáhala oběhu materiálů.
Touto otázkou jsme se také museli dlouho zabývat, abychom mohli spustit platformu Retradeables v ČR a v ostatních zemích. Použité chladivo se totiž v České republice, pouze v určité fázi svého cyklu, stává odpadem, aby se mohlo po svém zpracování stát opět chladivem. České zákony o tom ale mluvily poměrně nejasně, stejně jako třeba o možnostech obchodování s těmito chladivy, které se v otevřeném cyklu, když změní majitele, stanou odpadem. Museli jsme si nechat udělat právní analýzy a všechno pečlivě konzultovat s Ministerstvem životního prostředí, abychom si byli jistí, že nebudeme tuzemské firmy zapojením se do platformy nabádat k něčemu nelegálnímu.
Chladivo samo o sobě je velmi přísně sledováno, a může s ním pracovat pouze zodpovědná osoba, která má povolení na práci s F-plyny. Administrativa kolem chladiv je už tak velmi přísná, a označení chladiva jako odpad přidává další nemalou zátěž.
Například na Slovensku je legislativa nastavena tak, že se odčerpané chladivo stává odpadem až v okamžiku, kdy se odpovědná osoba rozhodne, že plyn nechá zlikvidovat. Do té doby se s ním nemusí nakládat v režimu odpadů, což je pro řadu slovenských firem úleva. Mnohé z českých firem mají prostě strach z toho, že je odpadová legislativa příliš složitá a že se tak vystavují vysokým pokutám z možných pochybení, byť jen administrativních. To právě vede k tomu, že se může zdát řadě odpovědných osob jednodušší plyn nechat zlikvidovat a už se o něj nestarat.
Neznám samozřejmě všechny detaily toho, proč padl výběr zrovna na naše tři země, ale pokud mohu mluvit o České republice, tak tady nezačínáme s recyklací a regenerací chladiv od bodu nula, přestože je firem pro recyklaci F-plynů poměrně málo, a zpracovatelů i laboratoří pro certifikaci regenerovaných plynů ještě méně. Pro rozvoj tohoto odvětví rozhodně potřebujeme nastavit transparentní a pohodlný nástroj, kde získat informace a komunikovat mezi firmami vlastnícími použité chladivo, a firmami, které ho dovedou zpracovat k dalšímu využití, a tudíž jej koupí. Potenciál cirkulární ekonomiky chladiv je zatím bohužel nevyužit. Jsem přesvědčen, že platforma Retradeables výrazně podpoří cirkulární ekonomiku chladiv a použité F-plyny již nebudou pro mnohé odpadem a nákladem, ale ziskovým přínosem.
Nevím, jak je to s obchodováním, nicméně pokud by mělo být chladivo přepravováno do jiného státu v době, kdy bude klasifikováno jako odpad, uplatní se přísnější regulace, která klade důraz na primární využívání odpadů vzniklých v České republice na území České republiky, nejedná-li se o jeho využití v jiných členských státech Evropské unie. V Česku jsou společnosti, které by mohly vyvézt použité chladivo do jiných zemí, kde ho předají k regeneraci a přivezou zase zpět. Cílem a smyslem oběhového hospodářství je ale i využívání zdrojů co nejblíž k jejich vzniku. Snažíme se proto podporovat úpravu zpracování použitých chladiv spíše v jednotlivých zemích, než aby se s nimi obchodovalo napříč státy.
To záleží na typu chladiva, na jeho množství a na míře znečištění, tedy kolika cykly procesu muselo projít. Můžeme ale uvést třeba příklad chladiva, které má již určité legislativní omezení kvůli vysokému potenciálu globálního oteplování, tedy GWP (global warming potential – pozn. red.), a z těchto legislativních důvodů se používá k regeneraci nejčastěji. Toto regenerované chladivo je zhruba o 17 % dražší než nové. Je to ale opravdu jeden z mála příkladů pevné ceny. Měli bychom se však zaměřit i na regeneraci ostatních chladiv, což požaduje i evropské nařízení.
A co se týká ceny pro původce použitého chladiva, ten by měl dbát na kvalitu chladiva, na důkladnou kontrolu těsnosti během používání, aby nedocházelo k únikům, a zbytečně chladivo při znovuzískávání nemíchat s ostatními, aby ho nevyšlo zpracování použitého chladiva dráž, než je nutné. Také je výhodné předávat co největší množství chladiva ke zpracování najednou. Nejde jen o dopravu nebo obsluhu personálu, ale také například o certifikaci regenerovaného chladiva.
Je to poměrně častá otázka, ale není zde jednoznačná odpověď na to, co je šetrnější, a je třeba vnímat pohled na chladiva komplexně. Různé F-plyny mají i různé požadavky na vlastnosti, na teplotu, tlak nebo dokonce na velikost zařízení. Nelze vybrat jednu z univerzálních vlastností. Jedním zúženým pohledem je pouze sledovat potenciál globálního oteplování, který je velmi důležitý v případu úniku chladiva, tedy přímých emisí. Nicméně i chladivo s nízkým GWP může mít ale celkově vyšší dopad na nepřímé emise, pro nízkou energetickou účinnost, a tím pádem spotřebuje dotčené zařízení v celoživotním cyklu více elektrické energie. V důsledku toho může jeho provoz vyprodukovat více emisí CO2. Nesmíme také zapomínat na hledisko bezpečnosti, neboť některá chladiva s nízkým GWP mají pro změnu o něco vyšší vyšší hořlavost. V některých budovách se tak hlídá ještě přísněji jejich množství a jejich nežádoucí úniky. Neměli bychom zapomínat ani na dostupnou cenu chladiva. Pohled na chladiva by měl tak být komplexním průnikem všech těchto sledovaných vlastností.
Bez chladiv se neobejdeme, i protože jsou mimo jiné pomyslnou krví tepelných čerpadel, která podle plánů EU hrají a budou hrát velmi důležitou roli ve snižování emisí skleníkových plynů a dosahování cílů Zelené dohody.
Samozřejmě ale řada firem, včetně té naší, už řadu let zkoumá, vyvíjí a testuje různá chladiva pro různé typy zařízení a hledá ty nejlepší možnosti z komplexního úhlu pohledu.
Anna Soldatova
Rozhovor z časopisu Odpady, č.07/2021*
