Jednou ze směrnic Evropského společenství, která dosud nebyla plně transponována do českého právního řádu, je směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (2004/35/ES). Směrnice měla být Českou republikou plně implementována do konce dubna 2007. Parlament ČR však přijal návrh zákona, který směrnici transponuje, téměř o rok později, až 22. 4. 2008.
Příprava návrhu zákona byla poměrně komplikovaná. Ministerstvo životního prostředí bylo donuceno návrh zákona několikrát přepracovat. Na výsledné podobě návrhu zákona se velmi podepsal spěch způsobený snahou schválit návrh zákona co nejdříve a vyhnout se případné žalobě u Evropského soudního dvora. Pokud pomineme řadu formulačních nedostatků, které budou v praxi komplikovat výklad návrhu zákona, návrh zákona rezignoval na možnost do budoucna upravit v obecné rovině problematiku prevence a nápravy ekologické újmy, která je v současném českém právu velmi roztříštěná a řada problémů není řešena vůbec. Nicméně zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů již platí. Byl pod číslem 167/2008 Sb. zveřejněn 19. května ve Sbírce zákonů.
Odpovědnost za škody na životním prostředí zakotvila evropská směrnice na třech principech: prevenci, principu znečišťovatel platí (polluter pays principle) a principu naturální restituce škody na životním prostředí. Český zákon má principy stejné a vztahuje se na vybrané škody na životním prostředí (jmenovitě na škody na vodách, půdě a na chráněných druzích volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) způsobených provozními činnostmi. Do budoucna bude zákon dopadat zejména na průmyslové podniky, jejichž provoz vyžaduje vydání integrovaného povolení (IPPC), další provozovatele, včetně zařízení k využívání odpadu.
PREVENTIVNÍ A NÁPRAVNÁ OPATŘENÍ
Podle návrhu zákona mají provozovatelé povinnost předcházet hrozící ekologické újmě, provádět preventivní a nápravná opatření uložená příslušným správním úřadem a nést náklady s nimi spojené. Provozovatel, který způsobil svou provozní činností ekologickou újmu, má povinnost ji napravit. Tyto povinnosti přecházejí na právní nástupce provozovatele. Návrh zákona výslovně stanoví, že pokud způsobí ekologickou újmu více provozovatelů, odpovídají společně a nerozdílně. Je otázkou, jakým způsobem se bude toto ustanovení v praxi vykládat. Není také jasné, jak se bude postupovat v případě, že ekologickou újmu způsobí společně provozovatel a osoba, která za provozovatele považována není. Na ni se totiž ustanovení návrhu zákona nevztahují a bude nadále odpovědná podle zvláštních předpisů.
Preventivní nebo nápravní opatření ukládá Česká inspekce životního prostředí (CIŽP) z úřední povinnosti. Může to však být také na žádost osob, které jsou nebo mohou být ekologickou újmou dotčeny, případně na základě žádosti ekologických organizací. Tyto osoby mohou být účastníkem řízení a mohou ovlivňovat výslednou podobu nápravných opatření.
NÁHRADA NÁKLADU
Zákon odděluje povinnost provedení preventivních a nápravných opatření, vyplývajících přímo ze zákona nebo z rozhodnutí správního orgánu, od povinnosti hradit náklady s nimi spojené. Provozovatel může způsobit ekologickou újmu, aniž by porušil právní předpisy a povolení k provozu. V takovém případě musí provozovatel provést preventivní nebo nápravná opatření, ale může požadovat po státu náhradu potřebných nákladů. To platí i v případě, kdy provozní činnost způsobila ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu, ačkoliv to podle stavu vědeckých a technických znalostí nebylo pravděpodobné. Tím ovšem není dotčena jejich povinnost provést preventivní nebo nápravné opatření. Oproti stávajícímu stavu tak budou provozovatelé fakticky zvýhodněni proti ostatním znečišťovatelům, kterým zvláštní předpisy takovouto možnost neposkytují.
Nutno upozornit, že toto právo mají provozovatelé, nikoliv jejich případní právní nástupci. Na ty ze zákona přecházejí pouze povinnosti, nikoliv práva. Nelze-li provozovatele zjistit, nebo pokud zanikl nebo zemřel bez právního nástupce, nebo jde-li o nedobytnou pohledávku, hradí náklady stát. Zatímco povinnost provést preventivní nebo nápravná opatření časem nezaniká, o náhradě nákladů státem musí ČIŽP zahájit řízení do pěti let od provedení nápravných opatření nebo zjištění odpovědné osoby.
Vlastník nemovitosti je povinen strpět provedení preventivních nebo nápravných opatření na své nemovitosti. Návrh zákona sice za omezení vlastnického práva přiznává náhradu, nicméně na rozdíl například od zákona o vodách neříká, jakým způsobem bude tato náhrada stanovena a jakým způsobem se jí může vlastník domáhat.
FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ
S účinností od 1. 1. 2013 bude provozní činnost možná jen pod podmínkou finančního zajištění náhrady nákladů, např. formou pojištění. Bez něj nebude možné provozní činnost vykonávat. Finanční zajištění nebude muset mít provozovatel, který prokáže, že náklady na odstranění případné ekologické újmy z jeho provozu nepřesáhnou 20 mil. korun.
Pojištěni nemusí být ani provozovatelé registrovaní v programu EMAS nebo nositelé certifikátu podle souboru norem CSN EN ISO 14000 (také ti, kdo se připravují na jeho získání) a provozovatelé hospodařící s majetkem státu.
Způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění a bližší podmínky způsobu zajištění by měla stanovit vláda nařízením. Všichni provozovatelé přípravě tohoto nařízení věnovat patřičnou pozornost.
Mgr. Petr Opluštil
advokátní koncipient
Havel & Holásek, advokátní kancelář
