Stále více odpadů se u nás dále využívá a zpracovává na výrobky. Jakmile se dostanou (obrazně řečeno) "na pulty", stává se jejich kvalita předmětem kontroly České obchodní inspekce (ČOI). O tom, jak ČOI pracuje a jaké má záměry, jsme hovořili s ředitelkou ČOI RNDr. Janou Příhodovou.
U výrobků z odpadů je nutné kontrolovat, zda vyhovují požadavkům na kvalitu, stejně jako u každých jiných výrobků. Jaké jsou vaše aktivity v tomto oboru?
Inspekce se těmto oblastem věnuje už dlouho, v podstatě od roku 1997, kdy přestala kontrolovat kvalitu potravin. Tehdy vznikly tzv. technické sekce, které se zabývají zejména výrobky na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Většinou jde o stavební materiály a další výrobky z popílku, z druhotných surovin nebo odpadních plastů. Například u palet ze směsného odpadu se kontroluje, jestli splňují požadavky na pružnost, pevnost atd.
Kontrola takových výrobků je v rámci oblastních inspektorátů plánovaná na celý rok. Není to kontrola, která by chodila neohlášená, protože na těchto výrobcích není nic, co by se dalo narychlo změnit nebo někam ukrýt. Když výrobek nesplní technické požadavky, uvedené v certifikátu, postihujeme výrobce.
U výrobků musíte odebírat vzorky a dělat analýzy. Jak máte tuto činnost zajištěnou?
Spolupracujeme se smluvními laboratořemi, ať je to Státní zkušební ústav nebo jiné certifikované laboratoře, které mají oprávnění provádět kontrolu výrobků. Musí mít správné "kulaté razítko", takže vydají relevantní posudek, s nímž se dá obstát i v případném soudním sporu.
Někdy se totiž dostáváme přes odvolání až k soudním procesům, kdy předkládáme certifikáty a musíme prokázat, zda výrobek splnil, či nesplnil limity, proč se ukládá pokuta a tak dále. Tyto postupy jsou stejné, ať jde o výrobek z odpadů, nebo jiný. Zákon má jen pojem výrobek a nic jiného nezná. Proto nehledíme na to, z čeho se věc vyrábí, ale pouze na to, zda splňuje požadované hodnoty a limity.
Náměstkyně ministra životního prostředí Rut Bízková uvedla, že MŽP chce více spolupracovat s Ministerstvem průmyslu a obchodu ve věci technických norem, zejména u nebezpečných odpadů přepracovávaných na výrobky.
Je to problém nejen vytvoření, ale hlavně uzákonění norem v některých předpisech. Od roku 2000 nejsou normy závaznými předpisy, ale pouze doporučenými. My můžeme nevhodný výrobek, který neodpovídá normě, zakázat jen v tom případě, že je norma uvedena v zákoně. Pokud není, nemáme právní podklad, abychom výrobek zakázali.
To znamená, že pokud výrobce používá interní normy, je to jen cár papíru?
Ne, to je trochu jiná situace. Výrobce předloží svůj výrobek státnímu zkušebnímu ústavu a získá na něj certifikát. Když svou vnitřní normu zakomponuje do certifikátu na výrobek, pak se tato norma stává pro výrobek závaznou. Pokud pak výrobek neodpovídá certifikátu, dá se výrobce sankcionovat nebo výrobek zakázat.
Jak je to s normami v Evropské unii?
Technické normy nemůže Unie stanovit a vydat jako celek a učinit je závaznými. Směrnice EU implementuje každá země do svých národních systémů a každá společnost je jiná. Maximálně by se dalo kvantifikovat minium požadavků na kvalitu a podobně.
Podle vyhlášky č. 357/2002 Sb., o požadavcích na kvalitu paliv, se ověření kvality paliv provádí v laboratořích pověřených ČOI. Tato vyhláška se vztahuje i na paliva alternativní, paliva z dřevních odpadů.
Požadavky na kvalitu paliv se týkají skutečně všech paliv, ale v poslední době se zaměřujeme zejména na monitoring přidávání biopaliv (MEŘO) do nafty. Od ledna roku 2008 přibude ještě monitoring přidávání biolihu do benzínu. Každý měsíc kontrolujeme obsah biosložky u 100-150 vzorků. Závaznou normou je dán obsah do 5 % . Víc být nesmí, protože nad obsah 5 % by už musely být instalovány samostatné stojany. Kontrolu nad biosložkami máme my a celníci, přičemž celníci se zaměřují hlavně na povinné osoby (Čepro, Česká rafinérská, a. s., dovozci a vývozci). My kontrolujeme to, co se týká zákazníka, tj. čerpací stanice. Na základě dohody s provozovateli chceme dosáhnout toho, aby obsluha byla proškolená, a dokázala řidiči říci, kolik je percentuálně příměsi v benzínu. Tato hodnota se mění v rozmezí 0-5 %, protože zásobní nádrže se doplňují průběžně. Jde nám o to, aby byla naplněna dikce zákona o ochraně spotřebitele a zákazník byl informován o konkrétním obsahu biosložky, byť je v tom okamžiku norma splněna. Další paliva kontrolujeme samozřejmě taky, například u dřevěných briket byly loni uděleny dvě nebo tři pokuty, protože měly vysoký obsah síry.
Jakou má šanci výrobce, že ho potká kontrola ČOI?
My máme povinnost kontrolovat výrobce v plné škále zákonných předpisů. Technické kontroly u nás zabezpečuje zhruba 100-150 lidí. Je jasné, že nemůžeme obejít všechny výrobce, to by představovalo obrovské množství zaměstnanců a astronomické ceny za rozbory.
Jiná věc je podnět. Kontrolu určitě zahájíme, když nám někdo oznámí, že zakoupil nevyhovující výrobek. Podle dodacích listů dohledáme výrobce. Po odebrání a rozborech výrobku jsme schopni říct, jestli selhal. Podobně jako u ČIŽP jsme povinni prověřit každý podnět a v případě zjištění závady jsme povinni sankcionovat.
Vedle toho probíhají plánované kontroly u výrobců, dovozců, distributorů i prodejců u technických věcí, a kontroloři tam nechodí jen proto, aby se prošli.
Od statistického úřadu máme přehled výrobců pro jednotlivé sledované komodity - v případě zpracování odpadů a druhotných surovin nejsou jejich počty veliké. Žádný dozorový orgán není schopen zkontrolovat všechno, proto kontrolujeme namátkově vybrané firmy v daném regionu na základě poznatků z terénu. V této práci hraje velkou roli zkušenost jednotlivých inspektorů, kteří ve svém regionu vědí, co je problematické a kde se objevují závady.
V mnoha oblastech se potkáváte s Českou inspekcí životního prostředí. Spolupracujete s ní?
Máme dokonce uzavřenou dohodu o spolupráci. Jednou z věcí, kterou budeme kontrolovat společně, jsou stavební výrobky vyráběné z odpadů. Zatím nevím, zda to bude akce celorepubliková, nebo si vytipujeme regiony, kde se takové výrobky více prodávají. S ČIZP spolupracujeme zcela bez problémů, zejména se dokážeme dobře dohodnout na centrální úrovni. Někdy jsou však problémy na úrovni regionální, kde mají třeba jiné priority. Tam je velká třecí plocha a je otázka, zda to inspektorátům prospívá.
Jarmila Šťastná
Česká obchodní inspekce
je hlavním dozorovým orgánem pro oblast nepotravinářských výrobků z hlediska technických požadavků na výrobky a bezpečnosti výrobků a ochrany ekonomických zájmů spotřebitelů. ČOI kontroluje zejména dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti, zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti výrobků i služeb. Kontroluje, zda při uvádění stanovených výrobků na trh byly výrobky řádně opatřeny stanoveným označením a zda vlastnosti výrobků odpovídají stanoveným technickým požadavkům.
Za protiprávní jednání může být ve správním řízení uložena kontrolované osobě sankce do výše 50 000 000 Kč, za méně závažné porušení zákona může inspektor uložit blokovou pokutu na místě až do 5000 Kč.
Sankci 50 milionů Kč umožňuje uložit zákon o technických požadavcích na výrobky zejména tomu, kdo neoprávněně nebo klamavě užil českou značku shody, certifikát, jiný dokument vydaný autorizovanou osobou v souvislosti s posuzováním shody či tomu, kdo uvedl na trh nebo distribuoval výrobky bez stanoveného označení nebo dokumentu stanoveného nařízením vlády anebo s klamavým nebo neoprávněným označením nebo dokumentem, a dále pak zákon o obecné bezpečnosti výrobků tomu, kdo uvede na trh výrobek, který je nebezpečný.
