
Ve studii organizace BAN zjistila, že deset společností mezi lednem 2023 a únorem 2025 odeslalo přes 10 000 kontejnerů s vyřazenou elektronikou, což je dohromady asi 169 000 tun za více než miliardu dolarů. Většina tohoto zboží měla putovat přes přístavy v Kalifornii a Texasu do Malajsie, menší množství směřovalo do Indonésie, Thajska a Filipín. Ačkoli Malajsie od roku 2024 zpřísnila kontroly dovozu, vývoz z USA je pořád velmi výrazný.
Zpráva proto navrhuje, aby certifikační orgány prováděly neohlášené kontroly a aby Spojené státy zpřísnily exportní pravidla a přístavy i volné obchodní zóny v dovozních zemích prováděly důslednější inspekce. Také vyzývá firmy a recyklátory aby důkladněji kontrolovali materiály, které zpracovávají. „Klienti často spoléhají na zprostředkovatele a nevědí, jak daleko jejich materiál skutečně putuje,“ řekl výkonný ředitel BAN Jim Puckett.
Puckett upřesnil, že výzkumníci dva roky sledovali firmy, které se vydávají za recyklátory, ale ve skutečnosti „jen balí a přepravují zboží“. Uvedl, že vývoz vzrostl po pandemii, která ochromila také mezinárodní kontrolní systémy a celkově se snížil dohled nad tímto sektorem. Podle BAN nyní měsíční export v celých Spojených státech překračuje 1900 kontejnerů, což odpovídá asi 33 000 tunám, tedy téměř 400 000 tunám ročně. Skupina využila ke studii kombinaci obchodních dat, pozorování na místě, sledovačů GPS a varovného programu, který nazývá Operation Can Opener.
Například Ministerstvo životního prostředí v Malajsii už v květnu 2024 začalo přísněji kontrolovat dovezený odpad a v oblasti přístavu Port Klang zadrželo desítky nelegálně přepravovaných kontejnerů. Díky tomu má organizace z této země jedny z nejpřesnějších dat. Malajsie také zvýšila pokuty až na 10 milionů ringgitů (2,4 milionu USD) s hrozbou vězení.
Podle zprávy bylo během sledovaného období vyvezeno z USA do Malajsie téměř 653 000 kontejnerů o délce přes 12 metrů, které obsahovaly 17,46 milionu metrických tun zboží v hodnotě přes 15,63 miliardy dolarů. Tento nelegální obchod s elektronickým odpadem může představovat až 2,1 % deklarované hodnoty amerického vývozu do Malajsie. „Když použijeme odhady pro celý nelegální tok z USA do rozvojových zemí, můžeme předpokládat, že až 6 % všech kontejnerů, 4 % metrických tun a více než 10 % hodnoty vývozu do Malajsie v tomto období tvoří pravděpodobně nelegální elektronický odpad. To ukazuje, jak významnou část obchodních toků představuje tento problematický segment,” stojí v reportu organizace.
Začátkem loňského roku začala platit nová pravidla Basilejské úmluvy, týkající se elektronického odpadu. Tato změna rozšiřuje kontrolu nad přeshraničními přesuny elektronického odpadu tím, že zavádí systém předchozího informovaného souhlasu. To znamená, že vývozce musí získat souhlas od příjemce odesláním elektronického odpadu, čímž se posiluje ochrana životního prostředí a zodpovědné nakládání s odpady na mezinárodní úrovni.
Spojené státy však dokument nikdy neratifikovaly, jelikož jejich domácí zákony nejsou plně v souladu s požadavky úmluvy. To znamená, že i když je podle Basilejské úmluvy nutné mít k vývozu elektroodpadu napřed souhlas země, kam se odpad vyváží, v USA to není nezbytné a podle domácích zákonů je vývoz i bez souhlasu legální.
Zpráva BAN uvádí, že konkrétně jde o firmy Attan Recycling, Corporate eWaste Solutions, Creative Metals Group, First America Metal Corp, Gem Lifecycle Solu-tions, Greenland Resource, IQA Metals, PPM Recycling, Semsotai a EDM. Report tyto firmy tedy neviní z nelegální činnosti, ale vyzývá kontrolní orgány, aby se na ně více zaměřily.
Na federální úrovni vyžadují předchozí oznámení a souhlas přijímající země před vývozem jen některé kategorie, jako jsou katodové trubicové přístroje a určité nebezpečné baterie. BAN tvrdí, že tento omezený dohled umožňuje posílat různé toky elektronického odpadu do zahraničí bez jasného přezkumu, což právě vytváří nejasnosti ohledně odpovědnosti poté, co materiál opustí Spojené státy.
BAN uvádí, že tito exportéři deklarují vyvážený odpad, obsahující nebezpečný odpad nebo elektroodpad, jako „neupravený hliník”, „šrot” nebo „novou elektroniku”, což může maskovat zásilky, u kterých by měla platit povinnost notifikace podle Basilejské úmluvy.
Elektronický odpad tak často končí na nelegálních skládkách nebo je zpracováván za podmínek, které představují významná zdravotní rizika pro místní obyvatele i zaměstnance, často migranty či nelegální pracovníky. Typickými postupy jsou otevřené spalování, kyselinové loužení a ruční rozebírání, což vede k vážnému znečištění a vystavení toxickým látkám.*
-kce-