Kvalita vody, kterou domácnosti v ČR odebírají z vodovodní sítě, je uznávaná i v zahraničí. Nezávislá organizace Celosvětové hodnocení bezpečnosti pitných vod ohodnotila naši republiku pěti kapkami, tedy nejvyšším možným počtem. Do této skupiny patří jen dvacet procent všech zemí světa, náš stát se tak zařadil například po bok USA nebo Rakouska. V ČR vyhovuje 99,95 % vyrobené pitné vody ve všech důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy nebo pesticidy.
Zdůrazňuje to Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., generální ředitel společnosti Severočeské vodovody a kanalizace (SčVK), a. s. "Opačná situace je však u soukromých a obecních studní. Tam až 70 % odebraných vzorků nevyhovuje především z mikrobiologického hlediska nebo v ukazateli dusičnany (NO3). Oba ukazatele jsou ze zdravotního hlediska důležité zejména pro kojence a malé děti. Letos společnost Moravská vodárenská, a. s., provedla v rámci Světového dne vody řadu rozborů pro zákazníky zdarma a tento trend se potvrdil. Úsměvné je, že několik zákazníků si takto nechalo otestovat i vodu z veřejného vodovodu," říká inženýr Beneš.
V čem z hlediska provozovatele vodovodní sítě spočívají největší překážky pro dodávání kvalitní pitné vody?
Společnosti SčVK se konkrétně dotýká řešení problematických ukazatelů, jako je obsah železa a manganu v dodávané vodě, které se zpřísnily již před sedmi lety, či olova nebo dusičnanů, kde se limity upravovaly před třemi lety. Stále existuje řada zdrojů, které i po nutných úpravách zůstávají v režimu přísného sledování. Ke konci letošního roku bude zpřísněna norma pro bromičnany. Naše společnost po předběžném screeningu už proto chystá řešení pro kritická místa distribučního systému. Stálým problémem je přítomnost železa nejen v odebírané povrchové či podzemní vodě, ale také jeho uvolňování z distribučních kovových řadů, které nemají vnitřní ochranu. V této oblasti se potkává investiční činnost vlastnické společnosti - Severočeské vodárenské společnosti (SVS), a. s., která provádí obnovu (výměnu) řadů, a SčVK jako provozovatele, který přijímá provozní opatření ke snížení obsahu železa v dodávané pitné vodě. Mimo dávkování inhibitorů koroze, které brání rozpouštění železa do pitné vody, zabezpečujeme okruhování sítí či změny proudění. A také pravidelná odkalování rozvodů i akumulací, což však působí proti efektivnímu provozování. Zvyšuje totiž procento nefakturované vody, které navyšuje náklady provozovatele. Protože region ve správě SčVK je velmi členitý a rozsáhlý (provozujeme téměř 10 tisíc km vodovodních řadů bez zahrnutí přípojek), je to problém téměř neřešitelný. Přesto - a navzdory klesající spotřebě se nám každoročně daří téměř o jedno procento snižovat ztráty aktivním hledáním poruch a optimalizací tlakových poměrů.
U ukazatele olovo došlo k 1. 1. 2005 ke zpřísnění limitů z hodnoty 50 mikrogramů/l na hodnotu 25 mikrogramů/l, respektive na hodnotu 10 mikrogramů/l, která bude platná od roku 2013. Problém olova nelze zužovat na kvalitu zdrojů či proces úpravy, protože tento kov se může vyskytovat i ve vnitřních domovních rozvodech, které byly v historii z tohoto materiálu zhotovovány. Přestože jsou vodárenské společnosti povinny zajistit dodávku pitné vody v jakosti dané vyhláškou č. 252/2004 Sb. až ke kohoutku spotřebitele, prokáže-li se změna jakosti vlivem vnitřního rozvodu odběratele, odpovědnost vodáren končí. U SčVK však lze zajistit odběr vzorku a jeho odbornou analýzu právě v tomto ukazateli, a tak si ověřit, může-li mít odběratel s daným ukazatelem problém či ne. Postižení odběratelé mohou požádat ministerstvo pro místní rozvoj o dotaci na výměnu olověných rozvodů. Zpracování a podání žádosti jim opět může zajistit naše společnost.
V čem spočívá princip nových úpravárenských technologií, které jste nedávno nově instalovali spolu se Severočeskou vodárenskou společností na některých úpravnách vody?
Severočeská vodárenská společnost, a. s., jako vlastník vodárenské infrastruktury spolu s naší provozní společností uskutečnila program změny hygienického zabezpečení na povrchových zdrojích pitné vody. Šlo o kombinaci investičních opatření - o osazení UV lamp na výstupu z úpraven pitných vod a zároveň o změnu způsobu chlorace, tedy o přechod na metodu chloraminace. Použitím UV dezinfekce se snižuje množství chloru potřebného k hygienickému zabezpečení. To při současném využití chloraminace místo přímé chlorace radikálně snižuje zápach chloru v pitné vodě. Zároveň se významně snižuje i potenciál tvorby tzv. THM, tedy produktů chlorace organických látek. Stabilnější složení produktu hygienického zabezpečení také umožňuje vynechávat dochloraci na akumulacích a distribučních řadech ke spotřebiteli. Program změny technologie hygienického zabezpečení pokračuje i letos. Je však třeba zmínit i negativa použité technologie. Provoz UV lamp je totiž energeticky značně náročný. Zařízení také musí být pravidelně udržováno a po uplynutí životnosti i obměněno. Proto je vhodné instalovat vždy zařízení, které umožňuje změnu výkonu v závislosti na výkonu úpravny pitné vody, a zároveň osazovat zařízení duplicitně.
V kolika úpravnách provozovaných SČVK už je technologie UV dezinfekce osazena a jak je drahá? Lze ji efektivně použít i pro úpravny zásobující menší obce?
SčVK provozuje 62 úpraven vod, přičemž touto technologií jsou osazeny ty, jejichž výkon v praxi představuje většinu vyráběné pitné vody z povrchových zdrojů. Jde o úpravny vod Bedřichov, Souš, III. Mlýn, Chřibská a Litvínov. Náklady na na osazení i provoz jsou poměrně vysoké a pro větší zdroje s výkonem přes 500 l/s představují několikamilionové položky za každou individuální UV lampu. Pokud jde o použití této technologie pro menší zdroje pitné vody, sami výrobci doporučují použití UV lamp i pro úpravny pro 20 až 50 odběratelů. Jenže to už mluvíme o lampách, které jsou menší a méně robustní než ty naše. Ale chci zdůraznit, že využitím UV technologie nelze opominout ani standardní dezinfekce, neboť UV záření zajistí inaktivaci mikrobiologického znečištění pouze jednorázově, takže v distribučních řadech a akumulacích by bez řádného chemického hygienického zabezpečení mohlo docházet k sekundárnímu vzniku znečištění. Musím také připomenout, že ani samotný provoz těchto zařízení pro UV desinfekci není úplně bezproblémový. Naše společnost má v této oblasti již řadu zkušeností a nabízí zákazníkům mimo instalaci zařízení i odborný servis a provoz.
Jak tyto technologie financujete?
Zdrojem jsou vlastní prostředky Severočeské vodárenské společnosti, která je získává z nájemného hrazeného naší společností.
Promítá se do ceny vodného a stočného pořizovací cena technologie?
Protože naše společnost působí v tak rozsáhlém regionu, nepředstavuje instalace ani provoz zařízení přímý dopad do ceny vodného. Vzniklé náklady jsou pokrývány zejména z optimalizace provozu provozovatele. Pokud by však došlo k instalaci zařízení pro individuální region se samostatnou kalkulací vodného, umím si představit několikaprocentní nárůst ceny vodného.
Co lze ještě udělat pro to, aby voda z kohoutku byla stejně kvalitní jako ta v PET lahvích?
Ale tuhle otázku přece můžete položit i obráceně! Zdroje obou "vod" jsou v převážné většině shodné, jen u vody z kohoutku je doplněna její předúprava a hygienické zabezpečení. Konkrétně SčVK využívají jako vysoce kvalitní zdroje chráněné vodárenské nádrže v Krušných a Jizerských horách a také podzemní zdroje Českolipska, které jsou dokonce vyžívány i výrobci balené kojenecké vody. Paradoxem je, že stolní voda v PET lahvích často bývá stočená právě z vodovodu. Otázka balené vody a vody z kohoutku je i otázkou ekologie a ochrany životního prostředí. Některé luxusní restaurace v Kalifornii už nabízejí místo balené vody tu z kohoutku. Konzumací vody z kohoutku odpadá zatížení životního prostředí produkcí a zavážením balenou vodou i likvidace obalů. Pro zkvalitnění senzorických vlastností pitné vody z kohoutku samozřejmě lze využívat nejrůznější formy filtrace, případně chlazení.
IVAN RYŠAVÝ
Dispenzery mají místo i ve veřejných budovách
Používat při konzumaci pitné vody z vodovodního kohoutku dodatečné filtry, či nikoliv? Diskuse na toto téma neustávají. Jisté je, že voda z kohoutku pro to, aby byla "pitelná", nepotřebuje další úpravu. "Řada zákazníků však preferuje vodu, která je subjektivně i objektivně měkčí - a právě oni mohou s výhodou používat filtry dodávané renomovanými značkami," připouští generální ředitel společnosti Severočeské vodovody a kanalizace Ing. Ondřej Beneš, Ph.D. Upozorňuje však na nutnost respektovat doporučení výrobců a pravidelně filtrační náplně měnit, aby nedocházelo k růstu biologického oživení na filtrech, případně k opačnému efektu, pokud by byla naplněna jejich sorpční kapacita.
Martin Novotný, vedoucí PR oddělení společnosti AQUEL Bohemia, s. r. o., v té souvislosti dodává, že obyvatelé ČR mají relativně snadný a bezproblémový přístup k pitné vodě nebo alespoň k tekutině, která normě pro pitnou vodu vyhovuje. Přitom norma pro pitnou vodu z kohoutků je podle jeho slov přísnější než pro vodu balenou v PET lahvích.
Na častý argument těch, kdo vodě z veřejných vodovodů nedůvěřují - totiž že domácí filtrace vody z vodovodní sítě nezachytí pouze případné zdraví škodlivé látky, ale odstraní i potřebné minerály a další látky, které jsou typické pro kvalitní podzemní vodu, Martin Novotný poznamenává: "Mohu hovořit pouze za AQUEL zařízení,ale zde se to stát nemůže. Naše zařízení nevyrábí destilovanou vodu, nýbrž zachycuje veškeré nečistoty s účinností zhruba 90 % a následně vodu řízeně obohacuje o ideální poměr i množství minerálních látek tak, aby tato voda měla ideální PH a chuť. Velkou část úpravy vody tvoří voda ze studní, kde není kvalita primárně dokonale zajištěna. Pokud jdeo minerální látky, je důležité vědět, že jejich drtivou většinu tělo přijímá ve formě organicky vázaných minerálů, které jsou v potravě, nikoliv ve vodě."
Některá zařízení pro domácí filtraci vody jsou vybavena i UV lampami. Martin Novotný připomíná, že nejde o to duplikovat práci vodáren, které UV lampy stále častěji na některých úpravnách vod používají. "Protože naše technologie umí na 99 % odstraňovat veškeré viry i bakterie, UV lampu montujeme až na výstupu čisté vody, aby zabránila zpětné kontaminaci filtračního zařízení bakteriemi i viry. UV lampa tomu spolehlivě zabrání," říká.
V nemalé části veřejnosti přesto nedůvěra v kvalitu pitné vody z kohoutků přetrvává a spotřeba balené vody dál roste. Na tomto stavu se podepisuje i nepřetržitá reklamní kampaň, navozující lidem navíc pocit, že dávat přednost balené vodě znamená držet se trendu doby. AQUEL Bohemia i ve spolupráci s některými vodárenskými společnostmi už uskutečňuje projekty (a další chystá), které by navodily změnu ve spotřebitelském chování lidí a umožnily například ve veřejných zařízeních lidem osvěžit se pitnou vodou z vodovodní sítě, ovšem dál upravenou - například vychlazenou, s bublinkami apod. Přípravu podobného produktu pro partnery Severočeských vodovodů a kanalizací v regionech, kde tato společnost působí, naznačuje i její generální ředitel Ing. Ondřej Beneš, Ph.D. Společnost AQUEL Bohemia nabízí i vlastní dispenzery, které jako jediné dokáží vodu filtrovat, upravovat ji na potřebnou teplotu a díky zabudované UV lampě se postarat o její bakteriologickou nezávadnost.
Na otázku, co nejvíce brání městům a obcím, aby instalovaly tato i další jim podobná zařízení ve svých úřadech, školách a dalších veřejných budovách, Martin Novotný odpovídá: "Spíš než nedostatek peněz je to možná nedostatečná informovanost a malý zájem místních institucí o otázku kvalitní pitné vody. Většina z nich si ještě neuvědomila význam kvality pitné vody pro lidský organismus a své zdraví. Následně na tento přístup proto bývá jako skutečný argument finanční náročnost. Opak je ovšem pravdou - filtrační zařízení jsou cenově dostupná a při propočítání návratnosti v čase je dokonce velmi zajímavá. Jde ovšem jen o nastartování ekologického a ekonomického přemýšlení lidí, a to nejen na úřadech veřejné správy. "
/rš/
