Vzniká méně odpadů PODTITULEK: Německé zkušenosti Odpadové hospodářství se stalo významným sektorem německého hospodářství. Ročně dosahuje obratu kolem 80 mil. DM, což představuje asi 2,4 % hrubého domácího produktu. V posledních pěti letech se situace v německém odpadovém hospodářství podstatně...
Vzniká méně odpadů
PODTITULEK: Německé zkušenosti
Odpadové hospodářství se stalo významným sektorem německého hospodářství. Ročně dosahuje obratu kolem 80 mil. DM, což představuje asi 2,4 % hrubého domácího produktu. V posledních pěti letech se situace v německém odpadovém hospodářství podstatně změnila.
Až do roku 1996 se množství odpadů neustále zvyšovalo a nakládání s nimi bylo sotva možné zvládnout. V současné době si naopak provozovatelé skládek a majitelé spaloven odpadů stěžují na nedostatek odpadů.
Obrat v odpadovém hospodářství znamenal zákon o oběhovém hospodářství a odpadech (Kreislaufwirtschafts-und Abfallgesetz), který vstoupil v platnost v říjnu 1996. V zákoně jsou obsaženy přísné předpisy týkající se předcházení vzniku odpadů a využívání odpadů, takže dnes vzniká podstatně méně odpadu než dříve a pouze jejich část musí být spalována nebo ukládána na skládkách.
Prognózy, které byly zveřejněny v roce 1995 a vypočítaly, že v Německu bude do roku 2005 potřeba 30 spaloven odpadů, dnes již nejsou aktuální. Tyto prognózy byly odvozeny ze situace odpadového hospodářství po schválení správního předpisu, který vstoupil v platnost v roce 1993. Tento předpis známý pod zkratkou TASi (Technische Anleitung zur Verwertung, Behandlung und sonstigen Entsorgung von Siedlungsabfällen - Technický návod na využití, úpravu a jiné využití sídelních odpadů) předepisuje, že odpady nesmí být jednoduše ukládány na skládkách. Po skončení přechodné lhůty, od 1. června 2005, mohou být na skládkách ukládány pouze předupravené odpady.
Neupravené odpady
Skládkování neupravených odpadů představuje na první pohled cenově výhodný způsob zneškodňování odpadů, a proto bylo až do roku 1993 v Německu jedním z nejpoužívanějších způsobů. S rostoucím množstvím odpadů se však také ukázaly nevýhody skládek.
Mikrobiologicky odbouratelné organické složky neupravených odpadů se na skládkách nekontrolovaně rozkládají a mohou ohrožovat okolí. Dochází ke vzniku skládkových plynů, které, pokud unikají do vzduchu, mohou způsobit jeho silné znečištění.
Dalším následkem biologického procesu rozkladu je, že se ve skládkovém tělese usazuje průsaková voda, která rovněž obsahuje komponenty zatěžující životní prostředí. Pokud by průsaková voda nebyla včas zachycena a upravena, mohlo by dojít ke kontaminaci podzemních vod.
Biologické odbourávání organických odpadových látek má však nejen negativní efekty na životní prostředí, ale nově vzniklé látky mohou také postupně zničit skládkové těleso.
V TASi jsou proto předepsány limitní hodnoty obsahu organických látek v odpadech, které mají redukovat jejich škodlivé působení na minimum. Dvěmi nejdůležitějšími parametry jsou celkový obsah uhlíku, který nesmí být vyšší než tři procenta, a podíl ztráty spálením, jehož hodnota nemá přesáhnout pětiprocentní hranici.
Tyto hodnoty, přestože je odborníci zpochybňují, jsou považovány za "značku kvality" odpadů a může jich být dosaženo pouze termickou úpravou odpadů, tedy spalováním.
Od poloviny roku 2005, kdy už nebude možné skládkovat nespálené odpady, se bude poptávka po termické úpravě odpadů zvyšovat.
Konkurence
V Německu je v současné době zřejmá ostrá konkurence mezi skládkami a spalovnami odpadů. Vzhledem k blížícímu se termínu 1. června 2005 provozovatelé skládek snížili ceny, aby získali nový odpad. Stále méně odpadů se proto spaluje. Provoz tak jako tak nevytížených spaloven je při klesajícím množství spalovaného odpadu dražší, což je způsobeno především vysokými investičními náklady při plánování, výstavbě a provozování těchto zařízení.
Paradoxně tak dochází k tomu, že se uvažuje o přesunutí rostoucích nákladů na německé občany, kteří produkují stále méně odpadů a odpady třídí. Ti mají totiž v budoucnu platit stále vyšší poplatky za odvoz odpadu. Dovoz odpadů z jiných zemí za účelem vytížení spaloven naráží na značný politický odpor a není možné jej realizovat.
V současné době je v Německu v provozu 58 spaloven odpadů, další zařízení jsou ve zkušebním provozu. Celkem disponují spalovny kapacitou 14,5 mil. tun ročně. Termicky mohou být upravovány komunální odpady a čistírenský kal, případně zvláštní odpady. Ve většině spalovnen se využívá technika roštového topeniště. Měřeno na počet obyvatel se nejvíce spaloven odpadů nachází v Bavorsku a Severním Porýní - Vestfálsku.
Historie
První zařízení na termickou úpravu odpadů, tedy spalování, bylo v Německu uvedeno do provozu v roce 1894 v Hamburku. Impulzem pro stavbu byla epidemie cholery v roce 1892, při níž se jasně ukázala souvislost mezi hygienou a úmrtností. Obyvatelé Hamburku se neodvažovali infekční odpad zanechávat ve městě a donutili senát, aby postavil spalovnu komunálních odpadů.
V 60. letech 20. století některá německá města ještě neměla žádnou spalovnu odpadů. V roce 1972 bylo v Německu v provozu 30 spaloven, které zneškodňovaly 37 % domovních odpadů. Ostatní odpady byly ukládány na 130 skládkách, do 16 kompostáren a na přibližně 50 000 menších skládkách.
O deset let později, v roce 1981, se počet spaloven v Německu zvýšil na 42, z nich ovšem pouze jedna třetina disponuje zařízeními na čištění spalin. Všechna zařízení na spalování odpadů splňují požadavky sedmnácti předpisů zákona o ochraně před imisemi (Bundesimmissionsschutzgesetz), které byly vydány v roce 1990. Dodnes mají tyto limitní hodnoty charakter evropských směrnic pro čistotu ovzduší.
Dobrovolné závazky
Od konce 70. let si německé podniky z vlastní iniciativy uložily v oblasti ochrany životního prostředí kolem 80 různých závazků. Z největší části se týkají odpadového hospodářství: byla zavedena povinnost zpětného odběru baterií, papíru a obalových odpadů, postupně bylo ukončeno používání látek jako je azbest a polychlorované bifenyly, emise CO2 byly redukovány atd.
Přestože je Německo v otázkách nakládání s odpady vzorem pro ostatní evropské státy, dále investuje do rozvoje a vývoje. Více než 400 výzkumných projektů ve Společnosti Maxe Plancka (Max-Planck-Gesellschaft), Fraunhoferově institutu (Fraunhofer Institut) a dalších výzkumných ústavech je financováno státem a jednotlivými spolkovými zeměmi ročně sumou ve výši kolem 1,5 mld. DM.
Více než polovina finančních prostředků pochází ze Spolkového ministerstva pro vzdělání, vědu, výzkum a technologie (Bundesministerium für Bildung, Wissenschaft, Forschung und Technologie). Přibližně sedm z deseti projektů je určeno pro praxi a zvýšily se snahy o rychlé zavedení jejich výsledků do praxe, pouze čtvrtina výzkumů slouží jako základní výzkum.
V posledních letech byly vyvinuty nové techniky na zneškodňování staré zátěže a odpadů uložených na skládkách, tzv. řešení "End of the Pipe". Mezitím se změnilo těžiště výzkumu - odpadové hospodářství se zaměřuje především na předcházení vzniku odpadů a čistší produkci.
(Zpracováno podle materiálů ATV-DVWK a Česko-německé obchodní komory)
