Lodi, které přivážejí z Asie do Evropy spotřební levnou elektroniku, se nechtějí vracet domů s prázdnou. Zkušení kapitáni však znají řešení.
Tím, že si v Anglii nechají do podpalubí "naložit" pár desítek tun komunálních odpadů, si vydělají nemalé peníze pro sebe a pro posádku navíc. A v lepším případě je skutečně do domovských doků v ústí Perlové řeky skutečně dovezou.
OBOUSTRANNÁ SPOKOJENOST
I když se taková věc zdá neuvěřitelná, odpadky z londýnské City jsou skutečně nemalou měrou zpracovávány v Číně. Papírové nákupní sáčky z londýnských supermarketů, stará CD nebo zbytky viktoriánských tapet musí urazit 9260 kilometrů po moři, než dojde na jejich likvidaci. Přitom se tato "běžná a zavedená praxe" nikterak nevymyká stávající legislativě Evropské unie. Ta dbá, aby do rozvojových zemí, a především z nich zpátky do Evropy, neproudil nebezpečný odpad. O papír, igelitové sáčky nebo starou elektroniku se už zase tolik nezajímá.
V tomto okamžiku se jedná o stovky lodí z Asie, které na zpáteční cestu dobrovolně, a s tichým souhlasem anglických úřadů, odvážejí z Velké Británie "balastní materiál", aby nejely nevytížené. Spokojenost je přitom oboustranná. Pětatřicetiletý Zhang Guofu, který zajišťuje vykládku odpadků z lodí a jejich převoz do čínského recyklačního zařízení, si s každou takovou zásilkou přijde na 700 euro.
ŠPIČKA LEDOVCE
Vývoz odpadků z londýnské City do světa je jen špičkou ledovce. Evropská unie ve svých směrnicích pro nakládání s odpady přitom razí jednoduchou cestu, která je poměrně logická. Tou je politika "nejjednoduššího řešení", tedy že odpad by měl být zpracováván ideálně v místě svého vzniku, kde existuje dostatečné technické zázemí a příslušná zařízení. Tento princip má však podstatné mezery, a jak ukazují statistiky z let 1997-2005, i ve vývozu nebezpečných odpadů za hranice má EU stále co napravovat.
Přetížené celní úřady na přístavních správách si stěžují, že je velmi komplikované rozlišit, zda například loď veze náklad barevných televizí do Egypta za účelem jejich likvidace nebo prodeje. Jak ale upozorňují odborníci z EEA, je toto "rozpoznání" velmi snadné. Klíčem je porovnání deklarované ceny vyvážených produktů. Zatímco barevné televizory proudící na ostrovy z Asie mají cenu okolo 350 euro, ty, které se "odprodávají" do Nigérie, Egypta nebo Ghany, vyjdou na 64-28 euro. A hned je jasno.
Ve zprávě EEA dále zaznívá, že v případě vývozu elektroniky tu buď dochází k rozsáhlým daňovým únikům (podhodnocením ceny), nebo je zcela zřetelně porušován zákon, pokud je odpad deklarován jako jiné zboží. Regulační opatření, navrhovaná OSN a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro vývoz odpadů, zjevně nefungují, a je zapotřebí je změnit.
Podle článku "Not in my back yard - interna-tional shipments of waste and the environment" uveřejněného 23. 2. 2013 na serveru EEA.eu
VÝVOZ RECYKLOVATELNÝCH ODPADŮ
Vývoz recyklovatelných odpadů z členských států EU se v období 1999-2011 výrazně zvýšil. Vývoz odpadních plastů vzrostl dokonce pětinásobně, vývoz odpadu z drahých kovů se ztrojnásobil a vývoz odpadů železa, oceli, mědi, hliníku a niklu zdvojnásobil. Růst vývozu je způsoben řadou faktorů, jako například nastavením recyklačních cílů v odpadářských směrnicích, dále také nerovnoměrnou infrastrukturou zpracovatelských zařízení v EU, vysokými nebo zvýšenými cenami za druhotné suroviny a v neposlední řadě rostoucí poptávkou po materiálech mino EU, zejména v Asii.
Společnost WRAP nedávno zpracovala studii, ve které se pokusila kvantifikovat emise oxidu uhličitého spojené s dopravou sběrového papíru a plastových lahví z UK do Číny. Poslední výzkumy dokázaly, že ani transport plastů na velké vzdálenosti, jako např. do Číny, nemění nic na tom, že recyklace je z hlediska uhlíkových emisí výhodnější, než jiné způsoby nakládání, jako je skládkování nebo energetické využití.
Celá problematika nedostatečné udržitelnosti nastaveného modelu recyklační společnosti Evropské Unie pramení především z toho, že výroba se stále více přesouvá na východ do Asie. Děje se tak především pro nízké ceny pracovní síly; a mnohem benevolentnějším legislativním požadavkům na výrobu. Zatímco výrobky se v Evropě dobře spotřebovávají a odpady kvalitně recyklují, asijské země, jako např. Čína, výrobky velmi levně a snadno vyrábí. Nemají ale potřebné suroviny, a tak si je nechávají dovážet přes půl světa z EU proto, aby vzniklé výrobky zanedlouho poslali stejnou cestou zpět. Jednou z cest k udržitelnosti, kterou může nastoupit každý z nás, je proto nákup výrobků pocházejících z lokální produkce.
Zdroj: Ekoporadny Praha (www.ekoporadnypraha.cz)
Stovky asijských lodí odvážejí z Velké Británie "balastní materiál", aby nejely nevytížené.
