Využívání šrotů na našem území

Při jejich zpracování je základní podmínkou především čistota suroviny, která dovoluje po úpravě přetavením, přísadou čistého kovu a dolegováním dosáhnout požadovaných hodnot polotovarů pro výrobu hutního materiálu a odlitků. Pokud je surovina znečištěná, musí se po přetavení elektrolyticky nebo jinak čistit (rafinovat).

Využívání druhotné kovové suroviny v hutích a slévárnách je významnou součástí hospodářství ČR. Základními podmínkami pro její využívání jsou cena šrotu, minimální množství k dopravě a přijmutí do hutí a jeho hutní úprava. Menší šrotařské podniky nejsou schopny některé z těchto podmínek splnit, proto se část surovin shromažďuje, kvantitativně třídí a upravuje pro hutní potřeby u větších šrotařů.

Tuzemské hutě profitují z toho, že šrotaři jsou schopni v tuzemsku dodávat menší množství materiálu, logistikou dosáhnout úspory přepravného a vzhledem k místnímu prostředí omezit náklady na licenční poplatky.

V České republice se v současnosti vyrábí kolem 6 mil. tun surového železa ročně. Z výkupu a sběr šrotu se ročně získá kolem 3 mil. tun materiálu, z toho asi 2 mil. tun zůstává a zpracovává se na našem území, jeden mil. tun je vyvážen do zahraničí, obvykle do Německa nebo Rakouska. Dovoz do republiky je naproti tomu poměrně nízký, dosahuje kolem 300 tis. tun a dodávky k nám směřují obvykle z Polska a Slovenska.

Z údajů uvedených v tabulce je zřejmé, že konkurenceschopnost hutí zpracovávajících hliník je podstatně na vyšší úrovni než hutí zpracovávajících měď. Tento rozdíl je způsoben větší kapacitou hutí. Ceny se u barevných kovů odvozují od hodnot LME (London metal exchange). Získání aktuálních informací o výkupních a prodejních cenách šrotů je v našich podmínkách velmi obtížné, neboť jsou považovány za přísně střežené obchodní tajemství, což platí jak pro jednotlivé šrotaře, tak pro velké holdingy či koncerny.

Jiří Janků,

projekt Netface, www.sroty.cz