Ročně vzniká v České republice kolem 25 milionů tun odpadu. Do tohoto množství jsou započítány například popílky z elektráren, stavební odpady z výstavby, demolice budov nebo odpady ze zemědělství i průmyslu. I když komunální odpad představuje zhruba sedminu tohoto množství, je s ním nejvíce starostí. S rostoucí životní úrovní se i u nás předpokládá jeho nárůst.
Bohužel v České republice zatím většina komunálního odpadu končí na skládkách, což je v přímém rozporu s trendy odpadové politiky Evropské unie. Ačkoliv je v unijní pětistupňové hierarchii nakládání s odpady jeho energetické využití až na 4. místě (po předcházení vzniku, opětovném využití a materiálovém využití), přináší výroba elektřiny a tepla a další efekty spalování odpadu významný užitek. V červnu 2008 novelizovaná směrnice EU o odpadech klasifikuje jako zařízení k využívání odpadů jen to, které dosáhne při spalování minimální energetickou účinnost 65 %. Nedosáhne-li této hodnoty, je klasifikováno pouze jako opatření k odstraňování odpadu.
Pokud vezmeme v úvahu evropský průměr, kdy se polovina odpadu recykluje a polovina energeticky využije, pak máme aktuálně k dispozici 1,7 milionu tun odpadu pro výrobu elektřiny a tepla, z čehož využíváme zatím pouze třetinu ve třech zařízeních pro energetické využívání odpadu. Nabízí se tedy otázka, zda mohou například také teplárny využívat pro výrobu elektřiny a tepla komunální odpad, a nahradit jím domácí hnědé uhlí i další paliva?
MÁME TŘI MOŽNOSTI
Možnosti jak komunální odpad využívat v teplárenství pro zásobování teplem jsou v podstatě tři.
Teplárny by mohly přímo spalovat komunální odpad, pokud jsou vybaveny roštovými či fluidními kotli. V těchto zdrojích by si však takové přímé spalování odpadu vyžádalo výrazné a nákladné technické a technologické úpravy, masivní investice do ekologických opatření a zejména řadu legislativních úkonů, bez nichž by nebylo možné vůbec takovou přestavbu zahájit.
Druhou možností je, že teplárny budou spalovat certifikované palivo, které pro ně bylo připraveno z odpadu. Takové palivo má stanovené vlastnosti a složení. Takto upravené palivo z odpadu už některé teplárny dnes zkoušejí spalovat. I tady je zapotřebí ovšem učinit výše uvedené technické, ekologické a legislativní úpravy, i když ty už jsou technicky i ekonomicky poměrně méně náročné.
Třetí možností je připravit takové podmínky, aby mohlo vzniknout samostatné zařízení na energetické využít odpadu a jeho výroba tepla byla včleněna do sítí teplárenské společnosti v místě, buď jako samostatná společnost nebo součást teplárenské společnosti.
V Praze, Brně i Liberci takové propojení zařízení pro energetické využití odpadu s teplárnami funguje a například v létě by měl být ohřev vody pro moravskou metropoli zajišťován téměř výhradně teplem ze spalovny komunálního odpadu SAKO Brno.
NESMYSLNÁ DÉMONIZACE
V minulých letech byla zařízení pro energetické využívání odpadu nesmyslně démonizována a šířila se kolem nich hysterie. Přitom spalovny odpadu mají nejen několikanásobně přísnější ekologické limity pro vypouštěné spaliny než moderní teplárny a elektrárny, ale sleduje se v nich i daleko více druhů emisí než u klasických energetických zdrojů. Pro porovnání: spálením 1 kg odpadu doma v kamnech se uvolní do ovzduší tolik dioxinů jako při spálení 10 000 kg odpadu ve spalovně.
Považuje snad někdo Švýcary či Švédy za národy, které si neváží svého životního prostředí a nechají si zamořovat ovzduší spalovnami odpadů? Opak je pravdou. Zařízení pro energetické využívání odpadu jsou zde považovány za jedny z nejekologičtějších zařízení. A naopak, ukládání komunálního odpadu na skládky je ve vyspělých evropských zemích považováno za plýtvání zdroji a škodlivé pro životní prostředí, je omezováno a nezřídka i zakázáno.
Každá česká tříčlenná domácnost ročně průměrně vyprodukuje skoro tunu komunálního odpadu. Využitím 100 000 tun odpadu (lokalita s 300 000 obyvateli) pro výrobu elektřiny a tepla se ročně nahradí zhruba 25 milionů m3 zemního plynu nebo 65 000 tun hnědého uhlí a získá se teplo až pro 20 000 domácností, vyrobí se elektřina pro vlastní provoz spalovny a také elektřina pro běžnou spotřebu několika tisíc domácností. A to jsou jen energetické výhody.
Z uvedeného množství 100 000 tun komunálního odpadu se získá až 2000 tun železa. Zhruba 100 tun toxických kovů - arzén, cadmium, rtuť a dalších - se v technologii spalovny převede na stabilní a nerozpustné formy a jsou uloženy na zabezpečenou skládku, čímž se vylučuje kontaminace podzemní vody. Zbytky po spálení mají jen desetinu objemu původního množství odpadu a jejich celková váha klesne na čtvrtinu. Z toho je 20 000 tun popelovin - škváry s podobnými vlastnostmi, jako mají stavební výrobky typu maltovin. Popeloviny lze využívat jako stavební výrobek. Celková míra materiálového využití popelovin na výrobky je až 97 %.
Jak dlouho tedy ještě budeme komunální odpad, cenný obnovitelný zdroj energie a surovin, zakopávat bez užitku do země? Nebo snad počítáme s tím, že ho jednou začneme těžit zpátky?
Pavel Kaufmann
Teplárenské sdružení České republiky
