POSTUPY RECYKLACE Plasty jako nová uměle vytvořená skupina materiálů ovlivnily a změnily celou řadu po staletí se vyvíjejících oborů lidské činnosti. Zejména ve druhé polovině tohoto století plasty velmi důrazně pronikly na místo klasických materiálů a nahradily dřevo, kovy, beton, sklo, tkaniny,...
POSTUPY RECYKLACE
Plasty jako nová uměle vytvořená skupina materiálů ovlivnily a změnily celou řadu po staletí se vyvíjejících oborů lidské činnosti. Zejména ve druhé polovině tohoto století plasty velmi důrazně pronikly na místo klasických materiálů a nahradily dřevo, kovy, beton, sklo, tkaniny, papír aj. v celé řadě aplikací.
V roce 1907 byl bakelit, vyrobený polykondenzací fenolu a formaldehydu, prvním plastem vzniklým chemickou cestou. PVC bylo vynalezeno v roce 1912, PE v roce 1933.
Od počátku se vědělo, že termoplasty jsou opakovaně zpracovatelné. V té době však recyklace nebyla vůbec cílem a ani vyspělé státy se jí ve významnějším měřítku nezabývaly. Po masívním rozšíření plastů se však tento postoj změnil.
Aby bylo co nejvíce chráněno a minimálně zatěžováno životní prostředí, je třeba omezovat vznik plastových odpadů a raději je využívat (recyklovat) než skládkovat.
Do určité míry je omezování vzniku odpadů i v zájmu výrobců a těch, kteří plní nebo uvádí různé plastové výrobky na trh, poněvadž snižují náklady. Využívá se při tom zejména snižování hmotnosti plastových výrobků (např. přepravky), zmenšování tloušťky (např. fólie, lahve), maximálního využívání objemu obalů (např. kanystry, kelímky), náhrada určitých plastů jinými plasty (např. PET lahve místo HDPE nebo LDPE).
OPĚTOVNÉ VYUŽITÍ
Recyklace znamená uzavření kruhu použití určitého materiálu. Nemusí se přitom vrácet do původní podoby (láhve, folie, kelímku, přepravky atd.). Rozumíme tím i vznik kvalitativně jiných surovin. Mezi používané postupy recyklace plastů patří:
[*] pyrolýza (vzniká nafta aj. produkty),
[*] hydrogenace (vzniká syntetická ropa aj. produkty),
[*] zplyňování (vznikají syntetické plyny),
[*] zplyňování (spalování) ve vysoké peci a redukce železné rudy.
Další využitelnou vlastností plastů je možnost rozkládat je na nízkomolekulární látky, tedy využití depolymerizace chemickou cestou. Mezi tyto postupy zahrnujeme alkoholýzu, glykolýzu, hydrolýzu, aminolýzu.
Jiným způsobem je zase využití energetického potenciálu plastového odpadu, potom mluvíme o energetické recyklaci se spalováním ve spalovnách nebo cementárnách.
Klasicky chápaná recyklace plastů, vedoucí ke znovuvyužití na stejné nebo podobné plastové výrobky, je materiálová recyklace. Její jednodušší formou je recyklace čistých technologických odpadů. Obtížnější a technologicky i nákladově náročnější je recyklace plastů po použití, kdy dojde ke znečištění a promíchání různých plastů, ale i různých materiálů navzájem. Pak se jedná o heterogenní plastový odpad, který může obsahovat i jiné odpady jako je např. dřevo, papír, textil, pryž, kov atd.
Plastové odpady představují jen asi 1 % hmotnostní z veškerého vyskytujícího se odpadu v Evropě.
Z tohoto množství se recykluje materiálově jen okolo 10 %. Jednoznačně nejvíce plastového odpadu vzniká v domácnostech a ocitá se v komunálním odpadu. Množství recyklovaných plastů z obalů rozděluje západoevropské země do čtyř skupin (viz tabulka).
HLEDÁNÍ EFEKTIVITY
Velmi zajímavé porovnání technologií surovinové a energetické recyklace bylo provedeno u německého koncernu BASF AG. Nezkoumaly se pouze náklady, ale také vliv na životní prostředí.
Byly porovnávány vlivy technologií při využití směsného odpadního plastu, a to redukce ve vysoké peci, zplyňování, hydrogenace, spalování v cementárně a ve spalovně. Provedení bilance nebylo jednoduché. Ekologická ekonomičnost, říkejme raději ekoefektivita, se musí posuzovat z více zásadních pohledů, mezi něž patří doprava do reálně existujících zařízení (průměrně 200 nebo 400 km), vytřídění směsných plastů, mechanická úprava nebo aglomerace, energetické nároky dané technologie, emise, toxicita, rizikový potenciál (pracovní úrazy v daném odvětví).
Výsledkem analýzy byly následující výroky:
[*] spalování spojené s produkcí páry lze doporučit,
[*] spalování s produkcí elektrické energie je z hlediska zatěžování životního prostředí méně vhodné,
[*] spalování v cementárnách lze doporučit, protože ekoefektivita tohoto procesu je podobná ekoefektivitě dosahované u vysoké pece,
[*] při současném stavu technologií by mělo být spalování ve vysokých pecích a zplynování upřednostňováno před hydrogenací,
[*] náklady spojené s hydrogenací musí být drasticky sníženy, aby se docílilo přijatelné ekoefektivity.
USNADNĚNÍ RECYKLACE
Je důležité používat recyklační značky, které pomáhají při třídění plastových odpadů. Jejich velikost však někdy neumožňuje rozeznání pouhým okem. Třídí se podle zkušeností a někdy odhadem. Značným usnadněním by bylo, kdyby výrobci produkovali co nejméně kombinovaných výrobků plast-papír, plast-kov, plast-dřevo, plast-plast apod. Materiálová recyklace takových výrobků je velmi znesnadněna a často téměř znemožněna.
Dalším směrem usnadňujícím recyklaci je předběžný výběr polymerů pro výrobky. Velké firmy ho provádějí se záměrem používat potom recykláty, které neztrácejí příliš své důležité vlastnosti. Tímto způsobem se začínají chovat např. IBM, Ford, BMW, Siemens a řada dalších. Sází přitom na kombinace PP/EPDM, PC/ABS nebo na plnění PP a HDPE skleněnými vlákny a podobné postupy.
Recyklující firmy se snaží prosadit v průmyslu své regranuláty pomocí důkazy o jejich stálé kvalitě. Dokonce je snaha zavést pro recykláty evropský standard. Celosvětové koncerny se chlubí používáním recyklátů a zvyšováním jejich použití od 1 do 4 % (IBM mluví až o 6 %).
Je potřeba získat pro podobný přístup i velké české zpracovatele plastů a zejména jejich rozhodující odběratele - výrobce automobilů, elektrospotřebičů a další, kteří mohou pozitivně zvrátit odběry kvalitních recyklátů.
Legislativní rámec v Česku by měl co nejvíce korespondovat s EU a s celosvětově přijatými mezinárodními úmluvami a dohodami. Nesmíme přitom zavírat dveře a stavět bariéry nejnovějším poznatkům vědy a možnostem technologií. Smiřme se s tím, že nezabráníme výrobě PET lahví (a byl by to velký nesmysl), ale připusťme a pochopme, že je možné zajistit jejich recyklaci.
OTTO JELÍNEK,
Jelínek-trading spol. s r. o., Zlín
Recyklace plastů z obalů v některých evropských zemích
0-4 % 5-9 % 10-14 % 15 % a více
Finsko Belgie/Lucembursko
Irsko Itálie Nizozemsko Německo
Portugalsko Španělsko Dánsko Rakousko
Řecko Velká Británie Švédsko Švýcarsko
Norsko Francie
Celá řada výrobků je určena pouze pro jednorázové použití. Takové výrobky jsou sice většinou velmi lehké, ale objemné. Proto je vidíme ve velkých množstvích v komunálním odpadu. Jsou však také relativně jednoduše oddělitelné od jiných součástí tohoto odpadu. Přesto však jejich využití brání stupeň znečištění, kontaminace jinými materiály a stupeň promíchání s jinými plasty.
