V roce 2001 bylo do ČR dovezeno více než 500 tisíc televizních přijímačů, k tomuto množství je nutno přičíst statisíce vyřazených monitorů. ročně tak u nás vzniká přibližně 15 tisíc tun elektroodpadu kategorie "N", s nímž je nutné naložit v souladu se zákonem.
Ve skutečností, že velmi vysoké procento domácích elektrospotřebičů končí v současné době na skládkách. Po sedmileté zkušenosti s demontáží elektroniky, dalším zpracováním a tříděním si troufáme tvrdit, že i u tak složitého a různorodého výrobku jako je televizní přijímač lze dosáhnout téměř 100% výtěžnosti a recyklace. To znamená, že na skládku jdou řádově jednotky procent nevytříděných komodit (keramika, ferity, některé typy plastů a smetky). Stejného výsledku se dá dosáhnout u ostatních domácích elektrospotřebičů, kancelářské techniky, spotřební elektroniky a dalších výrobků.
Položme si otázku, proč tedy většina těchto zařízení končí v komunálním odpadu a na skládkách. Odpověď je jednoznačná. Výtěžnost druhotných surovin je ekonomicky nezajímavá. Proto levnější skládkování vítězí nad dražší, ale ekologickou variantou ruční demontáže a následného vytřídění. Z tohoto důvodu jsou bezproblémově likvidována velká zařízení jako telefonní ústředny, sálové počítače, elektromotory, silnoproudá zařízení atd. Zde je výtěžnost kovových částí vysoká a u barevných kovů i výrazně ekonomicky zajímavá. Vývoj OEEZ je tak rychlý, že se začínají vytrácet hranice mezi spotřební, informační, výpočetní a zábavní elektronikou. Všechna tato zařízení se stávají zbytečnými, když jejich užitná hodnota klesla - jsou buď časově zastaralé jako u počítačů, nebo prostě dosloužily - třeba televizory.
Pro vytvoření fungujícího systému jejich recyklace musíme vzít do úvahy čtyři E :
Environmentální hledisko - je třeba zabránit nekontrolovanému poškozování životního prostředí.
Ekonomické hledisko - jde o přípravu materiálů a využití surovin pro další výrobu a současně jde o to, abychom zbytečně nevynakládali peníze na čištění či ochranu prostředí.
Energetické hledisko - materiály a suroviny pro novou výrobu je třeba získávat s co nejmenším vynaložením energie.
Etické hledisko - nastupuje epocha společné zodpovědnosti v globálním měřítku, životní styl a technologie výroby by v obzoru asi padesáti let neměly mít v zásadě žádný vliv na životní prostředí.
