Výrobci a obchodníci by se měli postarat o své výrobky také potom, až přestanou sloužit. Jejich zisk z prodeje zakládá vznik zodpovědnosti s odpady, které jejich činností vznikají, a to nejen ve výrobě. To je zjednodušeně základní úvaha, která vedla evropské země, včetně Česka, k zavedení povinnosti zpětného odběru výrobků.
Povinnosti se týkají na několik druhů výrobků, u nichž není žádoucí, aby skončily někde na skládce, protože buď obsahují cenné materiály, nebo mohou vážně ohrozit životní prostředí. Patří mezi ně odpadní oleje (nebezpečí kontaminace podzemních vod), elektrické akumulátory, galvanické články a baterie (obsah těžkých kovů), výbojky a zářivky (opět obsah těžkých kovů), pneumatiky (cenné suroviny a velký objem) nebo elektrozařízení pocházející z domácností (množství různých surovin). Podrobnosti provedení zpětného odběru jsou ošetřeny vyhláškou č. 237/2002 Sb. (ve znění pozdějších vyhlášek č. 353/2005 Sb., a 505/2004 Sb.).
Specifickou komoditou, která rovněž podléhá zpětnému odběru, jsou obaly od výrobků. Ty by na skládkách životní prostředí nijak zvlášť neohrozily, důvodem k jejich zpětnému odběru je především množství - představují značnou část odpadů z papíru a plastů. Zpětný odběr obalů je upraven zákonem číslo 477/2001 Sb., o obalech. Povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů mají podle zákona osoby, které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu, tzn. dovážejí, přepravují přes hranice z Evropské unie, plní nebo prodávají. Zpětný odběr obalového odpadu probíhá u nás v rámci systému sdruženého plnění povinností, který zajišťuje AOS Eko-kom. Po vzoru podobných systémů v Evropě je sběr obalového odpadu navázán na odpadové hospodářství obcí.
POUŽITÝ VÝROBEK, NEBO ODPAD
Zajistit zpětný odběr použitých výrobků jsou povinny právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky vyrábí nebo uvádí na trh. Jde pouze o výrobky dodávané spotřebitelům - nejdou-li výrobky na trh a pro spotřebitele, nevztahuje se na ně zpětný odběr.
Pro použitý výrobek není rozhodující, kdy byl vyroben nebo uveden na trh. Rozhodující je, že ho spotřebitel už nechce používat a předá ho díky zpětnému odběru povinné osobě. Výrobek v tomto okamžiku není v režimu odpadů, což zajišťuje mnohem jednodušší administrativu při transportu, zpracování a využití.
V případě, že občan nevyužije systém zpětného odběru použitých výrobků, ale odloží je například do popelnice, stávají se bývalé výrobky komunálním odpadem nebo jeho nebezpečnou složkou. Podle vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, je však zakázáno skládkování odpadů z výrobků podléhajících zpětnému odběru.
Možností, jak se ve skutečnosti zpětný odběr realizuje, je více. Povinné osoby se mohou dohodnout na vzniku kolektivního systému (sdružené plnění), který pro ně tyto povinnosti zajišťuje - to je případ elektrických a elektronických zařízení na konci životnosti.
U odpadních olejů nebo pneumatik kolektivní systémy nevznikly a povinné osoby například uzavírají smlouvu s konkrétní firmou, která zpětný odběr zajišťuje pro všechny zákazníky. Běžná je výměna "kus-za-kus". Tak organizují svůj zpětný odběr například výrobci pneumatik. Pro všechny varianty zpětného odběru však platí, že použité výrobky musí povinné osoby odebrat zadarmo.
POVINNOSTI POVINNÝCH OSOB
Jejich povinností je také informovat spotřebitele o možnostech a provedení zpětného odběru například v průvodní dokumentaci, na dodacím listu, letákem nebo na internetu.
Dalším úkolem pro povinné osoby je zajistit, aby místa zpětného odběru byla stejně dostupná jako místa prodeje, což u husté obchodní sítě není jednoduché. Kolektivní systémy to proto řeší napojením na systém odpadového hospodářství v obcích, ať už jde o separovaný sběr obalů do barevných kontejnerů, nebo o odkládání vysloužilých elektrospotřebičů do sběrných dvorů.
U komodit, kde nefungují kolektivní systémy, musí poslední prodejce bezplatně odebrat použité výrobky přímo v provozovně. Podstatné je, že na tento zpětný odběr nesmí vázat koupi nového zboží, ani ho jinak omezovat. Několik obchodních řetězců dostalo za nedodržování této povinnosti v loňském roce od České inspekce životního prostředí pokutu v řádu statisíců korun. Maximální výše pokuty nesplnění povinností souvisejících se zpětným odběrem může podle zákona o odpadech dosáhnout až deseti milionů korun.
Jarmila Šťastná
