Už v létě loňského roku začala platit vyhláška č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší. Tato právní norma však vyvolává mnoho otázek. Předchozí legislativní úprava, zabývající se oblastí výroby a využívání alternativních paliv, neřešila problematiku...
| Už v létě loňského roku začala platit vyhláška č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší. Tato právní norma však vyvolává mnoho otázek.
Předchozí legislativní úprava, zabývající se oblastí výroby a využívání alternativních paliv, neřešila problematiku komplexně. Nicméně vyhlášku v současném znění považují dodavatelé alternativních paliv za krok zpět. Její znění totiž působí proti smyslu § 11 "Přednostní využívání odpadů" zákona č.185/2001 Sb, o odpadech, který ve svém prvním odstavci říká, že každý má povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním a materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím. Definice K tak jednoznačnému vyjádření vede výrobce alternativních paliv několik sporných bodů vyhlášky. V paragrafu 2 vyhlášky je pojem "Alternativní palivo" definován jako "směs spalitelných materiálů přírodního nebo umělého původu bez nebezpečných vlastností uvedených pod kódy H1, H4 až H14." (Kódy H1-H14 podle zákona o odpadech). Taková definice však nemá smysl. Definuje-li vyhláška alternativní palivo jako palivo bez nebezpečných vlastností vyjma hořlavosti a oxidační schopnosti, vůbec není brán v úvahu způsob využívání těchto paliv spálením za teplot vyšších, než dosahují spalovny N odpadů. Řada látek, resp. využitelných odpadů, které mohou vykazovat nebezpečné vlastnosti ve smyslu vyhl. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, je pro využití formou alternativního paliva vysloveně vhodná a nepřestavují při jejich spálení vyšší či škodlivější emise než standardní paliva. Klasickým příkladem jsou ropné látky, odpady těmito látkami znečištěné, sorbenty nebo znečištěné obaly. Naopak některé látky, které mohou působit při jejich spalování skutečně negativně na životní prostředí, tedy zejména PVC, tímto vymezením nijak postihnuty nejsou. Pro účel kontroly jsou podle výrobců zcela dostačující podmínky uvedené v §4 odst. 3) vyhlášky, kde je uvedena podmínka provedení spalovacích zkoušek včetně měření emisí. Zárukou dodržování stanovených podmínek je pak ověření a osvědčení kvality paliv podle § 6 a §7 vyhlášky, přičemž limitní kvalitativní požadavky alternativních paliv musí vycházet právě z podmínek jejich používání na konkrétním spalovacím zařízení. Vstupní kontrola surovin-odpadů používaných pro výrobu alt. paliv je zajištěna dokladováním kvality odpadů podle přílohy č.2 vyhl. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jejich další zpracování se pak řídí vnitropodnikovou normou, která zajišťuje splnění požadované kvality paliva. Problematiku nebezpečných vlastností u alternativních paliv z pohledu jejich evidence, manipulace, skladování atd. již řeší zákon č.157/1998, o chemických látkách, včetně požadavku vystavení bezpečnostního listu výrobku, problematiku jejich přepravy pak ADR. Emisní limity Vyhláška v § 7 "Osvědčení o kvalitě paliv" odstavec 2), dává za povinnost výrobci alternativního paliva dodat prohlášení o nepřekročení příslušných emisních limitů. Emise spalovacího zařízení jsou však závislé nejen na složení používaného paliva, ale i na správné funkci konkrétního zařízení a dodržování provozních postupů. Za tyto parametry nemůže výrobce alt. paliva při nejlepší vůli zodpovídat. Skutečné složení alternativního paliva se podle §2 "Základní pojmy" písm. b) ověřuje autorizovanou zkušebnou ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. V § 6 "Ověřování kvality paliv" je dále stanoveno, že analýzy vzorků pro účely ověření kvality paliv se provádí v laboratořích pověřených Českou obchodní inspekcí. Ověřování složení alternativních paliv podle zákona č. 22/1997 Sb., probíhá v ČR v autorizovaných zkušebnách. Ověřování kvality těchto paliv by mělo probíhat v laboratořích, pověřených Českou inspekcí životního prostředí, s nimiž se však v současnosti teprve jedná. Navíc dosud nejsou stanoveny obecně závazné postupy, jak bude při ověřování složení a kvality alternativních paliv postupovat. Výrobci alternativních paliv pro využití v cementářských pecích proto již před koncem minulého roku navrhli ministerstvu diskusi o možnosti novelizace vyhlášky, a také o bližším výkladu některých ustanovení (zejména v oblasti certifikací a ověřování kvality paliva). -jhm - |
