Výrobci a obaly PODTITULEK: Paragrafy začaly platit Od začátku letošního ledna nabyly účinnosti paragrafy 18 a 19 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, které mají přímý vliv na výrobce a plniče obalů. V prvním z nich se uvádí, že výrobci a dovozci zboží nesmí uvádět na trh výrobky, jejichž...
Výrobci a obaly
PODTITULEK: Paragrafy začaly platit
Od začátku letošního ledna nabyly účinnosti paragrafy 18 a 19 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, které mají přímý vliv na výrobce a plniče obalů.
V prvním z nich se uvádí, že výrobci a dovozci zboží nesmí uvádět na trh výrobky, jejichž nespotřebované části a obaly nebo odpady z nich nelze dále využít nebo zneškodnit způsobem, při kterém vliv na životní prostředí nepřesahuje míru stanovenou zvláštními předpisy. Podle §19 musejí výrobci a dovozci obalů a obalových materiálů zajistit, aby od 1. 1. 2001 byl obalový odpad využíván a recyklován v rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva životního prostředí (MŽP).
Vyhovět požadavkům
Vyhláška č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve svém paragrafu 18 stanovuje podíl využívaného obalového odpadu z veškerých obalových materiálů obsažených v obalovém odpadu na nejméně 35 % hmotnostních a podíl recyklovaného obalového odpadu musí činit nejméně 15 % hmotnostních.
Tyto právní normy se jednak přibližují požadavkům Evropské unie, jednak předjímají Nařízení vlády o povinnosti zpětného odběru výrobků a obalů č. 31/1999, které bylo přijato v lednu roku 1999 a jeho platnost nastane v lednu roku 2002.
Aby výrobci a dovozci vyhověli požadavku zákona, mají v podstatě dvě možnosti. Buď se budou snažit zajistit využívání a recyklaci obalů od svých výrobků sami, což může být zejména u obalů z vysokoobrátkového zboží velmi obtížné. Na druhé straně u dalších výrobků, které jsou jmenovány v nařízení o zpětném odběru výrobků (autovraky, baterie apod.) je varianta jakéhosi vlastního sběrného systému velmi reálná.
Jinou variantou, vhodnou právě pro výrobce, "plniče" a dovozce zboží, kteří se musejí postarat o svůj obalový odpad, je přidružení se k národní organizaci provozující systém typu "Zeleného bodu". Na základě kalkulací svého produkovaného obalového odpadu jsou jim stanoveny poplatky, kterými přispívají. Z takto získaných peněz jsou pak dotovány systémy separace komunálního odpadu ve městech a obcích. V České republice je držitelem licence k používání ochranné známky Zelený bod, a tedy provozovatelem takového systému, společnost EKO-KOM, a. s.
V současnosti je v systému EKO-KOM zapojeno přes 200 výrobců, plničů a dovozců, kteří produkují obalový odpad. Jelikož dosud neplatí nařízení o zpětném odběru výrobků, kde bude povinnost postarat se o své obaly pro každého, jsou zapojeni na základě dobrovolnosti. Účastníci systému mají roční obrat kolem 200 miliard korun a prodávají asi třetinu celkového množství obalů uvedených na trh v ČR. Celkový počet "povinných firem", které se musí o obaly postarat, je však mnohem vyšší. Jejich počet se odhaduje až na 8-12 tisíc. Jde však také o malé firmičky, vyrábějící či dovážející ročně zboží za několik desítek či stovek tisíc korun.
Obce
Dotace ze systému EKO-KOM rozdělované obcím pomáhají do jisté míry nahradit ztráty z provozování separačních systémů. Ve vytříděných složkách komunálního odpadu jsou obaly zastoupeny 79 %. Zbývajících 21 % představují odpady neobalového charakteru.
Ačkoliv má obec zisky z prodeje surovin a úspor ze skládkování směsného odpadu, dosahovala ještě v roce 1998 ztrátovost separovaného sběru kolem 46 %. Díky příspěvkům systému EKO-KOM se tato ztrátovost v minulém roce snížila na přibližně 24 %.
Do systému může vstoupit každá obec, která provádí třídění odpadu, bez omezení. Na straně příjemců příspěvků je tedy hodně "natažených rukou". Na straně financující jsou zatím výrobci, představující kolem 10 % HDP. Za této situace nelze zcela kompenzovat všechny náklady, protože by se zúčastněné firmy začaly samy vyřazovat z trhu tím, že by měly vyšší náklady. V současnosti se přípěvek do systému projevuje zvýšením ceny výrobku přibližně o jednu desetinu procenta.
Výrobci a EU
Směrnice EU je v požadavcích na využití a recyklaci použitých obalů velmi konkrétní - v celkovém součtu musí stát zajistit využití a recyklaci alespoň 50 % obalového odpadu, je však ponecháno na jeho strategii, jak budou v tomto čísle jednotlivé složky zastoupeny. Ani po deseti letech rozvoje separačních a recyklačních systémů se však unii nepodařilo dosáhnout jejích vlastních cílů.
Situace se mění podle jednotlivých států - zatímco například v Německu je stupeň využití vysoký, u slabších ekonomik, jako je Řecko nebo Irsko, směrnice ani nepředpokládá dosažení požadovaných hodnot v daných termínech. Průměrně je v unii znovuvyužíváno 10 % separovaných plastů. Jestliže v České republice prakticky rok po rozjezdu systému bylo dosaženo využití plastů z 9 %, můžeme říci, že jsme na dobrém evropském průměru. U papíru již hodnoty tak optimistické nejsou - jsme sotva na polovině průměru (v Evropě 50 %, u nás 27 %) a podobně je tomu u kovů. Odpadního skla se využívá 37 % (v EU 55 %). Zejména špatná situace je u obalů z kompozitů (nápojové kartony apod.), kterých je využíváno jen kolem 1 %.
V celkovém součtu jsme zatím asi na polovině evropského průměru a tedy velmi daleko od požadovaných hodnot. Tato skutečnost je jedním z důvodů, proč Česká republika žádá unii o přechodné období do roku 2005. Není to však až taková zvláštnost. Ze stejného důvodu žádají prakticky všechny kandidátské země na období 2007-2012.
Podobnou výjimku mají i některé členské země EU, které nemusejí dostát svým povinnostem kolem využití odpadů již v roce 2001, jak to vyžaduje směrnice, ale až v roce 2005.
Perspektiva
Počet výrobců obalů, kteří si uvědomili své povinnosti vyplývající z §18 a 19 a vyřešili svou situaci zapojením do systému EKO-KOM, se na přelomu roku prudce zvýšil. Státní úřady však zatím nemají zcela jasno, jak budou dohlížet na dodržování právních norem v tomto oboru. Vyhledávání tzv. "free riders" (černých pasažérů - tak se v EU nazývají firmy, které se odpovědnosti vyhýbají) bude v kompetenci České inspekce životního prostředí, které tím přibude další velmi rozsáhlá agenda. O postupech a metodikách, jakým se kontroly budou provádět, však zatím nejsou dostupné podrobnější informace.
V rozvinutých systémech, jako je provozuje Rakousko a Německo, se po pěti letech zvolna daří vyrovnat nabídku a poptávku po druhotných surovinách a začínají klesat náklady, které musí vkládat do systému průmysl. Trh druhotných surovin se zvolna vyrovnává s přísunem vyseparovaných komodit z komunálních systémů.
Úspěch systémů na využití a recyklaci obalových odpadů však není jen v zajištění maximální recyklace. Jde zejména o podporu přeorientování části průmyslu na zpracování separovaných komodit.
Jarmila Šťastná
