Výroba plynu z domovního odpadu je termochemický proces dílčí oxidace pevných paliv. Spalováním jedné frakce dodaného materiálu se vyrobí tepelná energie, která poslouží k vysušení a zuhelnění zbylé frakce. Proces probíhá ve stechiometrické atmosféře, ve které je méně kyslíku, než by jej bylo...
Výroba plynu z domovního odpadu je termochemický proces dílčí oxidace pevných paliv. Spalováním jedné frakce dodaného materiálu se vyrobí tepelná energie, která poslouží k vysušení a zuhelnění zbylé frakce. Proces probíhá ve stechiometrické atmosféře, ve které je méně kyslíku, než by jej bylo potřeba pro kompletní spálení. Výsledkem je, že obsah energie v pevné hmotě se účinkem tepla převede do spalin (kouře) a lze jej ihned zhodnotit.
Výhoda zplynování oproti přímému spalování spočívá ve větší pružnosti použití vyrobeného topného plynu.
Při zplynování vzniká asi jen 1/6 kouře než při tradičním spalování, který obsahuje podstatně menší množství HCl, H2S a těžkých kovů. Pod zákonně stanovenou normou jsou i hodnoty prachu, HCl a sírových radikálů, takže nejsou nutné tak vysoké inevstice do čištění spalin.
Plynové turbiny poháněné takto získaným plynem mají účinnost 38 % oproti 14 až 22 % parních turbin poháněných parou z kotle. Z 1000 kg/h domovního odpadu lze získat plyn na výrobu 500 až 850 kWh. Nová zplynovací zařízení s pevným ložem a otočným roštem vyrábějí minimálně 500 kg/h, maximálně 7000 kg/h plynu. Technologie zplynování a jejího použití byla vyvinuta zejména ve Švédsku a Finsku, Německu, USA a jižní Africe.
Složení vzniklého plynu
CO 30 až 32 %
CO2 7 až 8 %
H2 16 až 18 %
N2 43 až 45 %
H2S 0,08 až 0,1 %
HCl 0,05 až 0,07 %
CH4 0,5 až 0,8 %
ostatní uhlovodíky 0,7 až 0,5 %
