Koncem listopadu rozvířila diskusní klima ve Velké Británii zpráva, uveřejněná Národním statistickým úřadem (NAO), která se týkala hospodaření Ministerstva pro energetiku a klimatické změny (Department of Energy and Climate Change, DECC). Čísla hovořila poměrně jasně - okolo padesáti procent rozpočtu celého ministerstva připadá na provoz jediného zařízení: Sellafieldu, jež slouží jako největší úložiště radioaktivních odpadů na ostrovech.
Údaje vychází z vlastních zdrojů DECC, schváleného rozpočtu na rok 2012/2013, a také ze seznamu chystaných stavebních a inovačních úkonů pro léta 2012-2015. To, co lidem přišlo na zprávě zarážející, je samozřejmost, s jakou se polovina rozpočtu ministerstva, hrazeného pochopitelně daňovými poplatníky, mění v nezbytné výdaje na provoz a udržení nukleárního kolosu v provozu. DECC přitom ročně hospodaří průměrně s částkou 2,5 miliardy liber - do úložišť Sellafieldu ročně zapadne okolo 1,6 miliard.
O užitečnosti zařízení v Sellafieldu nikdo víceméně nepochybuje. Jsou zde totiž ukládány (a případně dále zpracovávány) radioaktivní odpady z celé řady odvětví. Narazíme tu na radio-diagnostikační odpadní materiály ze zdravotnictví, právě tak jako na vysloužilé hlavice bojových raket, z nichž některé tady odpočívají už téměř padesát let. Pod betonovou pokličkou zde samozřejmě končí i objemově největší podíl odpadu, vyhořelé palivo z nukleárních elektráren.
OPRAVY JSOU NUTNÉ
Rozpočet celého komplexu bude v dohledné době ještě narůstat. Po padesáti letech provozu je totiž zapotřebí řada nezbytných úprav, spojených se zabezpečením celého objektu, a zároveň si inovativní technologie a přístupy ke zpracování radioaktivních materiálů žádají výstavbu řady dalších objektů. Je ale možné ukončit provoz takového zařízení?
Odstavení a likvidace radioaktivních odpadů (jejich další bezpečné uložení) by nyní přišlo Velkou Británii na jen stěží představitelnou částku 67 miliard liber. Ještě v roce 2009 se cena za odstavení celého komplexu odhadovala na 41 miliard. Co stojí za tím, že Sellafield "roste v ceně"? Jsou to především jednotlivé úpravy a projekty na další zpracování štěpných materiálů. Podle údajů NAO lze v současnosti rozeznat 14 hlavních projektů, návrhů změn a konstrukčních řešení, které jen za období od května 2011 do března 2012 přišly na 900 milionů liber. Mají totiž poměrně pohyblivý rozpočet.
Britové se tedy začínají ptát, jaká je skutečná cena nukleární energetiky, a nakolik by se do budoucna vyplatilo pokračovat v daném kurzu, pokud s každým kilogramem vyhořelého paliva roste i cena za provoz úložiště. Prozatím se kritici i příznivci alternativních zdrojů energie shodují na tom, že ostrovy Velké Británie nebudou jen a čistě "ne-jaderné", případně pouze nukleární, jisté ale je, že zpráva NAO o Sellafildu nahrává do karet energetickým alternativcům.
DO CEN SE MUSÍ ZAPOČÍTAT I ÚLOŽIŠTĚ
Dosud se totiž do ceny energie v přepočtu na kilowatthodiny/libry započítával jen výrobní proces a pořizovací náklady. V tomto přepočtu pak bylo solární či větrné řešení jen nepatrně levnější (0,05 liber za solárně vyrobené, oproti 0,06) než osvědčené jádro. Tyto Angličanům důvěrně známé a sledované hodnoty se ale mohou rapidně proměnit - až trojnásobně - pokud do ceny nukleární energie započítáme i náklady na "likvidaci" a provoz úložišť.
Odpůrci tohoto přístupu mají v kapse ale ještě jeden argument: chápat radioaktivní materiály uložené v Sellafieldu jako odpad je chybné, protože se teoreticky jedná o úžasný zdroj energie pro tzv. rychlé thoriové reaktory další generace. A byla by chyba se jich nyní nákladně zbavovat. Nicméně nebezpečná otázka, jestli se Britům jejich nukleární dědictví ještě stále vyplatí, již byla vyslovena.
Zdroj: www. Guardian.co.uk, CleanTechnica.com
Uložené radioaktivní materiály jsou teoreticky úžasným zdrojem energie.
Přísně střežené sellafieldské "Ocelové" město zaměstnává 9231 obyvatel z regionu a patří mezi největší a nejspolehlivější zaměstnavatele v zemi.
