01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výborný materiál nebo jed?

Výborný materiál nebo jed? PODTITULEK: Otazníky kolem PVC PVC je jedním z nejrozšířenějších plastů, které se dnes používají. V roce 1998 jejich produkce v Evropě činila 5,5 mil. tun. Hlavní použití PVC je v sektoru stavebnictví (57 % aplikací). Hodně se ho také využívá při výrobě obalů a...

Výborný materiál nebo jed?

PODTITULEK: Otazníky kolem PVC

PVC je jedním z nejrozšířenějších plastů, které se dnes používají. V roce 1998 jejich produkce v Evropě činila 5,5 mil. tun. Hlavní použití PVC je v sektoru stavebnictví (57 % aplikací). Hodně se ho také využívá při výrobě obalů a automatických přístrojů. V průmyslu PVC figuruje minimálně 21 000 společností, vytvářejících 530 000 pracovních míst a dosahujících celkového obratu 72 mld. euro.

Nejvíce ceněnými vlastnostmi, které zajišťují PVC tak široký aplikační potenciál, jsou trvanlivost, pružnost a nízká hmotnost. Z PVC jsou velmi často vyráběny kreditní karty, konstrukční (stavební) materiály, lékařské přístroje a zařízení i obalové materiály. Je jasné, že ne každý materiál může tento hodnotný plast nahradit. Zjištění náhrady pro aplikace, jako jsou kabelové izolace a podzemní potrubí, se jeví jako obzvláště obtížné.

Evropská komise sponzorovala pět studií, které se zaměřily na technické, vědecké a ekonomické aspekty životního cyklu PVC. Tyto studie zvažují mechanickou recyklaci, chemickou recyklaci, skládkování, spalování a ekonomické důsledky odstraňování PVC-odpadu z odpadu určeného ke spalování.

Stabilizátory

Jako stabilizátory v PVC-výrobcích, které zabraňují jejich narušování působením světla a tepla, se používají olovo, kadmium a organociničité sloučeniny. Stabilizátory na bázi olova jsou klasifikovány jako vysoce toxické a dokonce karcinogenní látky (podle směrnice 67/548/EEC). Sloučeniny na bázi kadmia jsou podle stejné směrnice považovány za škodlivé, toxické až vysoce toxické nebo karcinogenní a nebezpečné pro životní prostředí (tedy ekotoxické). Olovo a kadmium patří k perzistentním látkám.

V současné době není k dispozici žádné zevrubné posouzení problematiky používání olovnatých a kadmiových sloučenin jako stabilizátorů PVC. Podle dostupných informací se zdá, že stabilizátory na bázi olova a kadmia vytvářejí v PVC stabilní komplexy, inertní vůči okolí. Životní prostředí proto ohrožují jen ve fázích přípravy nebo zneškodnění PVC.

Rovněž nejsou dostupné informace, jaký podíl představují výrobky z PVC na celkového obsahu olova v tuhém komunálním odpadu. Dokonce ani není známo, jak se tyto typy odpadu chovají v podmínkách skládkování. V případě jejich spalování se téměř veškeré olovo a kadmium, obsažené v PVC, shromažďuje ve škváře, popelu a zbytcích.

Plastifikátory

K výrobě pružných PVC-výrobků se používají změkčovadla (plastifikátory). V roce 1997 tvořily 93 % veškerých plastifikátorů ftaláty a jejich produkce v Evropě činila kolem 900 000 t. Ostatní plastifikátory -adipáty, trimetyláty, organofosfáty a epoxidovaný sójový olej -představují pouze malou frakci. Informace o tom, jak tato ostatní změkčovadla ovlivňují životní prostředí, jsou omezené.

Hlavním argumentem odpůrců ukládání PVC odpadu do skládek je nebezpečí postupného vyluhování změkčovadel z plastů. Jedna strana zastává názor, že ftaláty se během doby biologicky rozkládají, zatímco druhá strana tvrdí, že skládkování PVC je environmentálně nepřijatelné.

Odpady s PVC

V Evropě ročně vzniká kolem 3,6 mil. tun postkonzumního PVC-odpadu. Během příštích 20 let se očekává, že toto množství se zvýší o 80 % v důsledku dlouhé průmyslové životnosti určitých PVC-výrobků (okenní rámy aj.), které tvořily význačný podíl na trhu v 70. a 80. letech.

Ročně se skládkuje 2,6-2,9 mil. tun odpadu s obsahem PVC. Mechanická recyklace se aplikuje pouze na malé procento odpadu (asi 100 000 tun), zatímco kolem 600 000 tun PVC odpadu se ročně v zemích EU spaluje.

Spalování PVC je vzhledem k vznikajícímu volnému chlóru nebezpečné pro životní prostředí, a to jak z hlediska vytvářených emisí kouře, tak reziduí vznikajících po procesu čištění kouřových plynů. V závislosti na druhu použitého procesu spalování a čištění spalin (suchý, polosuchý, mokrý, polomokrý) mohou být množství reziduí značná, nebo naopak může být negativní vliv silně omezen.

Dohody

Evropský průmysl PVC uzavřel dobrovolné závazky, které se týkají snižování aplikace stabilizátorů z těžkých kovů, mechanické recyklace některých typů postkonzumního odpadu a vývoje nových technologií recyklace.

Skupiny zelených tvrdí, že tyto dohody jsou pouze seznamem úsilí, které již bylo v oblasti PVC podniknuto a recyklační cíle nejsou nedostatečně ambiciózní. Jejich požadavkem je především separovaný sběr odpadního PVC. Poukazují, že např. v Dánsku úsilí o recyklaci PVC ve stavebním průmyslu selhalo v důsledku problémů se sběrem.

Ať už bude řešení problémů s odpady s obsahem PVC jakékoliv, je zřejmé, že je nutné ho najít co nejdříve. V dalších číslech časopisu Odpady začneme otiskovat rozsáhlý materiál, zabývající se recyklací PVC.

(zpracováno s použitím materiálů EU)

-dk -

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down