DISKUZE O ZANIKAJÍCÍM FENOMÉNU V poslední době se stále zvyšuje podíl nevratných obalů. Zároveň se snižuje množství recyklovatelných a opětovně využitelných obalů. S rostoucí produkcí obalů a obalových materiálů narůstá samozřejmě objem komunálního odpadu. Samotného problému obalového odpadu se...
DISKUZE O ZANIKAJÍCÍM FENOMÉNU
V poslední době se stále zvyšuje podíl nevratných obalů. Zároveň se snižuje množství recyklovatelných a opětovně využitelných obalů. S rostoucí produkcí obalů a obalových materiálů narůstá samozřejmě objem komunálního odpadu.
Samotného problému obalového odpadu se týkají dvě základní právní normy: zákon o odpadech č. 125/1997 Sb., konkrétně jeho paragrafy 18 a 19 v části 4 (Výrobky, obaly a obalové materiály). Na zákon navazuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 338/1997. Je v ní stanoveno, že od ledna roku 2001 musí podíl využívaného obalového odpadu činit nejméně 35 % hmotnostních a podíl recyklovaného obalového odpadu má dosáhnout 15 % hmotnostních z celkového množství obalového odpadu.
Zároveň je Ministerstvem životního prostředí připravován nový, samostatný "obalový" zákon, který již by měl být plně kompatibilní s právem Evropské unie, zvláště se směrnicí EC 94/62 o obalech a obalových odpadech.
ŠIRŠÍ PROBLÉM
Problém vratných a nevratných lahví se samozřejmě úzce dotýká obalové problematiky, má však také velké přesahy do oblasti marketingu, ochrany spotřebitele, jeho chování a priorit i strategických záměrů jednotlivých výrobců a prodejců.
Rozpad vratných systémů nebyl jednoznačně vyvolán průmyslem. Vždy je to spotřebitel, který rozhoduje, co si koupí. Výrobci i obchodní síť se jeho prioritám pochopitelně přizpůsobují. Pro konzumenty je PET láhev jednoznačně komfortnější. Nemusejí se starat o vrácení a její cenu, skrytou v ceně výrobku, obvykle nevnímají. Podobně jsou nevratné lahve příjemné zvláště velkým supermarketům, pro které systém vratných lahví znamená vyšší režii prodeje.
Vratné systémy se však rozpadly především pro nevyjasněnost systému záloh, který nedával zákazníkům jistotu, že za vrácené lahve vůbec něco dostanou. Důvod tkví v legislativě.
Podle zákona o hospodářské soutěži nemají výrobci právo se mezi sebou dohodnout na jednotné výši záloh. Pokud tak učiní, mohou být obviněni z vytváření kartelu. Záloha totiž podle českého právního řádu vůbec neexistuje. To, co se účtuje s lahví, je cena za její vrácení. Proto nemohou výrobci smluvně zavázat obchodníka, aby tuto cenu dodržoval, neboť by se opět vystavili porušení zákona o hospodářské soutěži. Jedinou možností tedy zůstává, upravit poněkud zákony, aby bylo možno stanovit jednotnou zálohu. Pak snad bude možné vratné systémy udržet (viz str. 8).
OBALOVÝ ZÁKON
První verzi zákona o obalech a obalovém odpadu připravovalo již v letech 1992-1993 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pod jeho gesci by takový zákon svým charakterem patřil spíše než do působnosti Ministerstva životního prostředí (MŽP). Společné práce na zákonu i silný tlak ze strany veřejnosti, která vnímá problém obalů spíš jako záležitost ekologickou, způsobily, že se posléze ujalo iniciativy MŽP.
Letošního 23. května byl věcný záměr zákona o obalech a obalových odpadech předán do připomínkového řízení. Jak uvedla ředitelka odboru odpadů MŽP Dr. Vlastimila Mikulová, při přípravě stále naráželi na problém vratných lahví.
Naznačuje to fakt, že na problému pracovala vedle meziresortní pracovní skupiny pro přípravu zákona i speciální pracovní skupina, pro niž byly zálohové systémy hlavním tématem. V rámci jednání byly osloveny také resorty Ministerstva financí a Úřadu pro hospodářskou soutěž s žádostí o zaujmutí stanoviska ke konkrétním ustanovením, které by se daly použít v některých zákonech v daňové oblasti, popř. v účetnictví.
NÁVRHY USTANOVENÍ
Jelikož žádné z navržených řešení nezískalo dostatečnou podporu všech zúčastněných odborníků, byla zvolena cesta jiná. Ing. Karol Durdík (MŽP) říká: "Návrh, který byl odevzdán do připomínkového řízení, se poněkud liší od dosud projednávaných návrhů a je napsán s cílem vyvolat diskusi a najít řešení, které by mělo šanci reálně zajistit fungování systému zálohovaných lahví. O jednotlivých ustanoveních z hlediska kompatibility s EU nejsme zcela přesvědčeni a jejich ekonomické dopady mohou být značné."
V návrhu zákona v části o povinnosti při opakovaném použití obalu (část 4. 1) se praví, že ta osoba, která prodává spotřebiteli, je povinna zajistit opakované použití obalu. Druhy obalů a míru opakovaného použití stanoví prováděcím právním předpisem k zákonu Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí.
Tento seznam obalů by mohl zahrnout kromě obligátních PET lahví i palety nebo další druhy obalů, které "krouží" mezi prodejcem a výrobcem. Právě u palet, přepravek a dalších komerčních balení se již začínají projevovat příznaky přechodu k nevratným výrobkům. Jde o desítky tisíc tun materiálu a dopady na životní prostředí mohou být mnohem horší než u PET lahví.
V dalším bodu návrhu se praví, že ta osoba, která uvádí do oběhu balené výrobky prodejem spotřebiteli, je povinna zajistit, aby tyto vratné zálohované obaly byly vykupovány bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží nebo na omezení množství vykupovaných vratných zálohovaných obalů. Podobné ustanovení již dnes obsahuje zákon na ochranu spotřebitele. Návrh jeho nutnou ochranu někde přesahuje až do vztahu mezi výrobcem a obchodem.
Novým ustanovením je, že výrobky v zálohovaných obalech by měly být značeny a způsob značení těchto vratných zálohovaných obalů se stanoví prováděcím předpisem. V případě, že výrobce neodebere od prodejce zálohované obaly, je pak povinen uhradit prokazatelné náklady, které byly spojeny s těmito povinnostmi pro prodejce. Stanovení povinnosti přímo prodejci bylo určeno proto, že má nejlepší možnosti je plnit a je také nejlépe kontrolovatelný.
Jak se ukazuje, prodejce bude mít v řetězci výrobce - distributor - prodejce největší vliv na typ prodávaného obalu. Výše zálohy by podle návrhu měla být stanovena předpisem působnosti Ministerstva financí, a tudíž by se nemělo jednat o částku dohodnutou v nějakém řetězci.
JE NUTNÁ ANALÝZA
Úvahy o možných vratných a nevratných systémech stále narážejí na neznalost jedné základní věci - ekonomické efektivnosti jednotlivých variant. Proto sílí volání o provedení důkladné analýzy životního cyklu obalů (LCA), která by jednou pro vždy tyto úvahy vyřešila.
Jedna z mála realizovaných prací - diplomová práce Moniky Přibylové o LCA skleněných lahví versus PET lahví tvrdí, že efektivita je jednoznačně na straně skla. Její odpůrci poukazují, že do analýzy nebyly v dostatečné míře započteny náklady na dopravu, a že nejnovější zahraniční studie se spíše kloní k PET lahvím se spálením s využitím tepla. Důkladná LCA však stojí několik miliónů korun a vztahuje se vždy pouze k jedinému výrobku - bylo by tudíž nutno jich provést několik desítek.
V Evropě existují při řešení obalového odpadu, a především PET lahví dvě cesty: restriktivní cesta, která se snaží bránit vzniku tohoto obalového odpadu třeba formou vratných obalů. Na druhé straně se hledá řešení koncovky, tzn. využívání tohoto odpadu.
ALTERNATIVA
Pro případ, že by se ministerský návrh ukázal neprůchodný, připravilo vlastní návrh také Hnutí Duha. Jeho představitel Daniel Vondrouš říká: "Snažíme na regulovat některé druhy obalů, a to konkrétně na ty, které překročí ve své produkci objemově anebo hmotnostně dané množství, jednoduše řečeno je jich příliš mnoho. Navrhujeme pro ně stanovit s velkou náběhovou lhůtou povinnou recyklační zálohu. Obaly by byly výrobcem zálohovány a přes obchod by se vracely k výrobci stejným systémem, jakým se dnes vracejí vratné zálohované obaly."
Největší možné množství zpětného návratu obalů, která vychází z limitů daných dobrovolností tříděného sběru, se pohybuje někde kolem 30-40 %. Hnutí Duha předpokládá, že recyklační záloha má potenciál získat zpět od daného druhu obalu přes 90 % jeho množství a toto množství poté recyklovat nebo s ním naložit jiným způsobem. Výrobce bude podle Duhy nucen se rozhodnout, jestli obal bude recyklovat, anebo místo něj v nějakém množství zavede vratný obal.
Zbyněk Kozel ze společnosti EKO-KOM namítá, že jde o systém velmi podobný německému kvótovému systému, s jednou slabinou - vybavením sběrných míst. Při cenách automatů na sběr např. plechovek, odhaduje náklady na jejich vybavení až do výše přibližně 15-20 mld. korun.
Také zpětný odběr obalu v místě prodeje má mnoho nejasností. Především náklady na logistiku, distribuci, dotřiďování a svážení obalů z obchodních míst značně sníží efektivitu celého systému a neúměrně zatíží prodejce. V rámci obchodních řetězců je jistě možno odebírat velké množství obalů, dělat si třídírnu na kartony, skleněné lahve a podobně. Existuje však spousta jiných, zdaleka tak neprosperujících drobných a středních podnikatelů, kteří nemají prostory ani investice na takovou akci.
DŮSLEDKY PRO VEŘEJNOST
Zavedení zákona o obalech, ať bude mít jakoukoliv podobu, však nebude mít dopad jen na spotřebitele. V důvodové zprávě k věcnému návrhu zákona se mluví o desítkách miliard korun ztrát pro průmysl. Podniky, které v polovině devadesátých let investovaly do nových technologií pro nevratné lahve, mohou s platností nového zákona být vystaveny nutnosti instalovat technologie zcela jiné.
Vše je otázkou legislativního nástroje. Poslanec Libor Ambrozek diskutuje: "Stát chce, aby u určitých nápojů bylo určité procento vratných láhví. Co to prakticky znamená? Bude-li tato kvóta stanovena na 10-15 % prodeje, pak je nesmysl vyžadovat po prodejcích, aby kvůli tak malému podílu výroby museli řešit komplex problémů kolem systému sběru, recyklace a tak dále.
Použije-li se opatření, jehož cílem je dosáhnout 50-70 % návratnosti (jako je např. návrh Hnutí Duha), pak bude ČR první v Evropě a první na světě, protože to nebude otázka nějaké stabilizace systému, ale snaha o zvrácení existujícího stavu."
Jelikož nebyly žádné kvóty dopředu indikovány, průmysl se od poloviny 90. let přizpůsobil světovému trendu a investoval do technologií. Ztráty na investicích pak mohou dosahovat desítek miliard. Nejde však jen o situaci nápojového průmyslu, ale i firmy jako je Silon Planá a další recyklační firmy, které dnes mají rozběhnuté investiční projekty na znovuvyužití plastového odpadu.
Situace na trhu obalů i odpadů se zřejmě s platností nového "obalového zákona" velmi změní. Zatím probíhá mezirezortní diskuse a návrh ještě čeká dlouhá, a zřejmě bouřlivá cesta vládou a Parlamentem ČR.
- dk -
FOTO ARCHÍV
