Vodu ovládá počítač Již více než pět let má město Jaroměř čistírnu splaškových, průmyslových a dešťových vod. Vyrostla na ploše luk u labského břehu. Náklad na její výstavbu dosáhl asi 123 miliónů korun. V čistírně odpadních vod (ČOV), ovládané pomocí počítače a automatického řízení, lze přeměnit...
Vodu ovládá počítač
Již více než pět let má město Jaroměř čistírnu splaškových, průmyslových a dešťových vod. Vyrostla na ploše luk u labského břehu. Náklad na její výstavbu dosáhl asi 123 miliónů korun.
V čistírně odpadních vod (ČOV), ovládané pomocí počítače a automatického řízení, lze přeměnit provoz přechodně také na ruční ovládání. Pracuje zde šest zaměstnanců při uplatnění mechanicko - biologického systému, jehož kapacita je vypočítána až pro 35 000 ekvivalentních obyvatel města. Každou vteřinu se v zařízeních zpracuje více než půldruhého hektolitru vody.
Přibližně stejné náklady jako čistírna si vyžádala stavba kanalizace. Do té doby se dostávalo do labského toku jen z městských obvodů třináctitisícové Jaroměře na 2000 tun kalů. Ve městě působila řada závodů, které nečistoty, odváděné vodou, jen chrlily. Občas kazily i ovzduší, přestože některé měly také vlastní čistící zařízení.
Od té doby se ozdravilo nejen ovzduší. Kvalita vody se podstatně zlepšila. Pozorování, porovnávání, měření dokládají, že voda je dokonce lepší než ta, která do Jaroměře přitéká stále ještě se sníženou kvalitou, Labem, Úpou a Metují. Z obydlené městské plochy asi o 10 km2 se množství vody určené k očistnému zpracování pohybuje kolem 6000 m3 denně. Kdyby ale bylo třeba, mohly by se čisticí mechanizmy vypořádat až s dvojnásobkem. Skutečný běžný stav představuje v současné době asi 4000 m3.
Financování stavby
Ředitel městské stanice Vodovodů a kanalizací, s. r. o., Ing. Jiří Ferster je přesvědčen, že pro ekologické podmínky na soutoku tří řek nemohli představitelé města udělat nic lepšího, než výstavbu prosadit. Mnozí z nich sice hovořili o tom, jak to tak bývá, že město vykrvácí. Jistě, kolem čtvrt miliardy jsou velké peníze. Naštěstí se ale podařilo asi polovinu prostředků získat jako nevratnou státní dotaci ze Státního fondu životního prostředí. Dalších více než 80 mil. Kč činila bezúročná půjčka, uzavřená na sedm roků. Tentokrát ji na deset roků, ve výši 40 mil. Kč, poskytlo Ministerstvo financí.
Posilou se stalo i 7 mil. Kč, které dal Okresní úřad Náchod. Do výstavby vložilo své prostředky rovněž město Jaroměř, a to ve výši 13 mil. Kč. O další takové částce se jednalo v souvislosti s úplatami za znečišťování Labe, které nemusely být městem nakonec uhrazeny. Našlo se i netušených, zato neméně prospěšných 7 mil. Kč, které poskytl Úřad pro likvidaci následků pobytu sovětských vojsk, s jehož dědictvím se tu, zvláště v části Josefov, budou občané a radní ještě léta vyrovnávat. Tři milióny korun přidalo k těmto ekologickým snahám také Ministerstvo kultury.
Půjčky jsou rozvrženy na dobu 10 roků a splácení je zařízeno tak, aby šlo mimo vlastní rozpočet města. To však ručí za úhrady půjček svým lesním majetkem. Ke splátkovému rytmu je využíváno stočné, vybírané městskou institucí VAK od všech uživatelů kanalizační sítě, která měří 38,5 km. Vodovodní řad představuje asi stokilometrového hada. Nevede však do přilehlých obcí, i když v nich také vodovod slouží. V pravomoci VAK zůstávají jen jeho opravy.
Oboustranná spokojenost
Už od počátku výstavby, především za zkušebního provozu, se objevovala otázka - kam se zachycenými nečistotami z čistírny. Úvahy byly dost rozličné, ta základní - navrhoval se odvoz na skládku. Objevili se oponenti, kteří způsobili, že se uvažovalo a jednalo, ba i mudrovalo dál. Vždyť je to vlastně hnojivo, tvrdili jedni, jiní zas radili, jak a kde ho prodat. Nakonec došlo k nezbytnému vyvrcholení - jednat se zemědělci v družstvu. Dohoda přišla na svět brzy. Bylo k tomu třeba vhodné prostorové vany, plata, na kterém se mísí ročně 2000 tun kalů se stejným množstvím hnoje. Spokojenost je na obou stranách - u dodavatele kalů, který za odbyt zemědělcům připlácí na jedné straně, a pak na druhé straně u odběratele hnojivé směsi. Zemědělci jsou tedy navíc zvýhodnění již zmíněným určitým poplatkem.
O této spolupráci se pochvalně vyjádřil např. Josef Hradecký, dlouholetý odborník a nyní spolupracovník jaroměřského VAKu z královéhradeckého sdružení Hydroexos. V hodnocení se hovoří o tom, že v Jaroměři (kterou před rokem postihla v její polabské lokalitě kolem nábřeží povodeň, a s jejímiž bahenními následky se vyrovnává město dodnes), protékalo před desetiletím ročně kolem miliónu kubíku nečištěných vod.
Dnes je voda průzračná do půlmetrové hloubky a místy až na dno. Organické znečištění se odstranilo z 97 %, a proto přibylo i ryb. Přesto si i dnes ředitel posteskne, že někteří jedinci sypou do kanalizační štoly třeba zbytky betonu, omítkové drti a s tímto čištěním nastávají pak zbytečné problémy.
Zároveň si však pochvaluje vliv dobré pověsti jaroměřského technického a dalšího vybavení, mající své sídlo na břehu Labe a ve vzhledně upravených zdech jednoho z křídel josefovské pevnosti. Pochvaluje proto, že sem přijíždějí na exkurze děti z města i okolí a obdivují upravené prostředí. Přicházejí i zájemci o případné následování, odborníci často ze zahraničí a další.
Zraky hostí v ředitelské pracovně bezpochyby spočinou i na stěnách s fotografiemi. Zachycují jednotlivé stoky kanalizace už 200 let vytrvávající josefovské pevnosti. I ty patří do areálu vodovodního hospodářství jaroměřského VAK.
Josef Farský