Časopis New Scientist upozornil, že emise skleníkových plynů z velkých vodních nádrží mohou být značné a měly by se započítávat do celkových národních statistik emisí. Z přehrad se uvolňuje nezanedbatelné množství oxidu uhličitého a metanu. Jejich objem se u jednotlivých přehrad liší, může však být...
Časopis New Scientist upozornil, že emise skleníkových plynů z velkých vodních nádrží mohou být značné a měly by se započítávat do celkových národních statistik emisí.
Z přehrad se uvolňuje nezanedbatelné množství oxidu uhličitého a metanu. Jejich objem se u jednotlivých přehrad liší, může však být větší než emise z elektráren na fosilní paliva (zejména v teplejších oblastech). Skleníkové plyny pocházejí z uhlíku ze stromů a rostlin, které zůstaly pod vodou po zaplavení území a pomalu se rozkládají. Trvalým zdrojem, který dodává pod hladinu uhlík, je padající listí a rostliny na hranici souše a vody. Rozkladem vzniká metan, který se uvolňuje v turbínách vodní elektrárny. Metan je považován za přibližně dvacetkrát nebezpečnější skleníkový plyn, než je oxid uhličitý.
Započítání emisí z přehrad (uvažuje se o prvních deseti letech provozu) by výrazně zvýšilo celkový úhrn emisí u tropických zemí. Například u Brazílie by nárůst zřejmě dosáhl až sedm procent.
