V současnosti dochází ke změnám v odpadovém hospodářství České republiky. Zásadně se mění přístup k nakládání s bioodpady. Místo stávající praxe skládkování těchto odpadů a záměru jejich spalování budou vytvořeny regionální sítě kompostáren, zařízení pro anaerobní rozklad a mechanicko-biologickou úpravu odpadů.
Preference kompostování bioodpadů by měla v roce 2010 zajistit snížení množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů odcházejících na skládky na 75 % hmotnosti biologicky rozložitelných komunálních odpadů vzniklých v roce 1995 (snížení na 50 % v roce 2013 a na 35 % v roce 2020). Zároveň v souladu s požadavky 6. rámcového programu Evropské unie pro životní prostředí by do roku 2012 mělo být zvýšeno využití odpadů na 55 %.
Preference kompostáren bude zajištěna tím, že výstavba nových spaloven a skládek odpadů nebude podporována ze státních prostředků.
Posuzování vlivu
Rozvoj kompostáren si v některých státech (např. ve Švýcarsku) vynutil přísnější posuzování jejich vlivu na životní prostředí. Šlo především o emise zápašných látek do ovzduší.
Zařízení na nakládání s odpady podléhají posuzování vlivů na životní prostředí od roční kapacity 30 kt, zajišťovací řízení je nutné u zařízení s roční kapacitou 1-30 kt. Kompostárny, které budou podléhat posuzování vlivů, budou budovány spíše ojediněle (max. 2 zařízení v každém kraji.). Kompostárna může být součástí dalších zařízení na nakládání s odpady (sběrné dvory, bioplynové stanice, zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu odpadů), jejichž roční kapacita je vyšší než 30 kt.
Z důvodu minimalizace transportu se předpokládá budování nových kompostáren převážně s roční kapacitou 1-5 kt. Máme zkušenosti, že i nevhodně lokalizovaná malá kompostárna může znepříjemnit život desítkám lidí, zejména zápachem a zvýšenou frekvencí dopravních prostředků na místních komunikacích.
V České republice bývá velmi přísně posuzováno vodohospodářské zabezpečení kompostárny, účinnost hygienizace při vlastním fermentačním procesu a nezávadnost kompostu na obsah cizorodých látek, zejména těžkých kovů. Na rozdíl od zahraničí jsou vybudované a připravované kompostárny zpravidla nezastřešené krechtové kompostárny a nezbytná aerace a homogenizace je v těchto kompostárnách docilována překopáváním pomocí nakladače s čelní lžící. Postrádáme zcela uzavřená fermentační zařízení, včetně dozrávacích hal s ošetřováním vystupující vzdušniny na filtračním nebo termickém zařízení. Kompostovací biofermentory s filtrací odplynu můžeme nalézt na kompostárně komunálních bioodpadů v Nové Pace, na kalové kompostárně v Kyjově a na zemědělské kompostárně v Cerhovicích.
Desítka vybudovaných zemědělských kompostáren je vybavena biofermentačním zařízením Agronom. Toto zařízení postrádá filtraci odplynu a bývá častým zdrojem pachových závad. Řada stávajících kompostáren jsou rekolaudované silážní žlaby, hnojiště, zemědělské složiště nebo uhelné sklady získané s minimálními pořizovacími náklady.
Vodohospodářské zabezpečení
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, stanoví některé odpady, a především aerobně stabilizované komposty jako vodám nebezpečné látky. Projektant a provozovatel kompostárny je povinen provést opatření, aby závadné látky nevnikly do povrchových a spodních vod, aby nedošlo ke smísení se srážkovými vodami. Další povinností je vybudovat a provozovat kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek.
Jednou za 6 měsíců je provozovatel kompostárny povinen kontrolovat těsnost všech skladů, jímek a potrubí. Záznamy o funkci kontrolního systému provádí do provozního deníku pověřený pracovník minimálně jednou měsíčně.
Důležitým vodohospodářským objektem kompostárny je jímka na odpadní vodu. Tato jímka může být nadzemní se záchytnou vanou nebo zapuštěná do terénu s minimálním vyvýšením okraje jímky 0,4 m nad okolní terén. Hladina v užitném prostoru zemní jímky nesmí přesahovat výšku nejnižšího místa na výrobní ploše. Objem jímky musí být dimenzován na zachycení 15 minutového přívalového deště (cca 20 l.s-1.ha-1) a dešťových srážek za 3 měsíce. Obsah jímky se využívá k ovlhčování kompostů.
Vodohospodářské zabezpečení výrobní plochy je docilováno nepropustnou úpravou vložením hydroizolační fólie, chráněné technickou textilií a obrubníky o minimální výšce 40 cm nad terénem.
Vodohospodářské zabezpečení kompostáren v legislativě ČR postrádá výjimky pro kompostárny rostlinných odpadů s roční kapacitou 500-1000 t a pro domácí a malé komunitní kompostárny. Jejich absence omezuje další rozvoj kompostování.
Vliv na ovzduší
Hlavní plynnou emisí z provozu kompostárny je oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, že vzniká rozkladem rostlinných a živočišných tkání, nenavyšuje antropogenní skleníkový efekt. Zákon o ochraně ovzduší (č. 86/2000 Sb.) považuje kompostárny za ostatní stacionární zdroje emisí. U kompostáren je nejvýznamnější emise pachových látek, která nesmí způsobovat obtěžování obyvatelstva. Emise amoniaku nebo methanu na kompostárně svědčí o špatné technologii. Obecný emisní limit pro kompostárny je podle vyhlášky č. 356/2002 Sb., 50-100 OUER. m-3 (zápachových jednotek) na výpusti z filtru nebo 5-20 OUER. m-3 na hranici kompostárny.
Intenzita zápachu při kompostování je závislá na aeraci zrajícího kompostu. Zápašnými emisemi se vyznačují komposty s nedostatečnou výměnou plynů, komposty s nízkou pórovitostí a převlhčené komposty, a to v důsledku vytváření anaerobních podmínek.
Provzdušněním kompostu dosáhneme odstranění tohoto stavu. Jako nákladnější náhradní opatření je možno do kompostu aplikovat enzymatické nebo mikrobiologické preparáty zabezpečující přeměnu organických látek při nedostatečné aeraci kompostu (např. oxygenerátor). Zápašné emise kompostů z biofermentorů nebo z odplynu kompostů aerovaných vývěvami je možno odstraňovat v biofiltru, jehož náplní je částečně zfermentovaná stromová kůra ve směsi s porézními hmotami. Spolehlivým omezením emise amoniaku je optimalizace poměru uhlíku a dusíku u čerstvého kompostu (cca 30 : 1).
Negativní vlivy kompostáren jsou důsledkem jejich nevhodné lokalizace vůči dalším objektům v krajině a použití nevhodných technologicko-technických postupů. Organizačně technickým řešením je možné negativní vlivy kompostáren na životní prostředí podstatně omezit.
Výzkumný ústav rostlinné výroby
