Veřejný projekt a veřejná zakázka jsou dva pojmy, které spolu vzájemně velice úzce souvisí a mají bezprostřední vztah k efektivnosti vynakládání veřejných prostředků.
Veřejný projekt představuje určitou aktivitu probíhající v rámci veřejného sektoru, při jejíž realizaci jsou využívány veřejné finance. Může se jednat jak o aktivitu jednorázovou, tak i opakovanou, o akci investiční i o běžnou provozní akci. Realizace veřejných projektů je pak v celé řadě případů zajišťována formou veřejné zakázky, kterou se rozumí úplatná smlouva uzavřená mezi zadavatelem a vybraným uchazečem, jejímž předmětem jsou dodávky, provedení prací nebo poskytování služeb.
Snaha zajistit efektivní vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů vedla k vypracování řady metod ekonomického hodnocení veřejných projektů i nabídek veřejných zakázek a k vytvoření norem, které upravují postupy realizace veřejných projektů formou veřejných zakázek.
Ekonomické analýzy
Postup ekonomických analýz veřejných projektů je v zásadě shodný s postupem, který je uplatňován v rámci sektoru soukromého, ale vyskytují se zde i určitá specifika.
Mezi základní metody ekonomického hodnocení veřejných projektů řadíme:
Analýzu minimalizace nákladů (CMA = cost-minimize analysis). Používá se v případě, že důsledky dvou či více variant jsou shodné, a to jak z hlediska povahy, tak množství. Analýza porovnává náklady jednotlivých variant s cílem vybrat variantu s nejnižšími náklady.
Analýza efektivnosti nákladů (CEA = cost-effectiveness analysis) se používá v případě, že důsledky dvou či více variant mají stejnou povahu, ale liší se v množství. Je založena na porovnání nákladů jednotlivých variant na příslušnou jednotku s cílem vybrat variantu, jejíž náklady na jednotku jsou nejnižší.
Analýza nákladů a užitků (CBA = cost-benefit analysis) se používá v případě, že náklady i důsledky jednotlivých projektů lze vyjádřit v peněžních jednotkách. V rámci této analýzy lze použít celé řady metod, s cílem vybrat variantu s nejvyšším společenským užitkem.
Hodnocení veřejných projektů
Analýza nákladů a užitků představuje jednu z významných metod hodnocení veřejných projektů. Náklady zde tvoří souhrn nákladů nutných k realizaci určitého projektu a užitky tvoří souhrn uspokojení (užitků) jednotlivců, skupiny jednotlivců či celé komunity, vznikající v důsledku realizace určitého projektu. Náklady i užitky mohou mít primárně peněžní i nepeněžní podobu, vždy je však třeba je převést na jednotky peněžní, což často představuje zásadní problémem této metody.
Jednotlivé náklady a užitky se v prvé řadě snažíme ocenit jejich tržními cenami. V případě, že tržní ceny neexistují, hledáme substituty, jejichž tržních cen bychom při oceňování mohli využít. V případě, že neexistuje tržní cena a ani nelze využít tržní ceny substitutu, je třeba využít některou z technik oceňování nehmotných (na trhu neocenitelných) položek. Hodnotu nehmotných užitků např. můžeme odvodit od prokazatelně zjištěných úspor nákladů, využít lze i cen stanovených na základě odborného odhadu. V případě, že nelze některé náklady či užitky ocenit ani pomocí těchto technik, je třeba sestavit alespoň jejich fyzický výčet.
Projekty investičního charakteru
V případě hodnocení investičních projektů, které vznikají v průběhu období delšího jak jeden rok, je třeba z důvodu zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti všech nákladů a užitků, vztáhnout jejich hodnotu k jedinému datu, nejčastěji k datu zahájení realizace projektu. Je tedy třeba provést diskontování - zjistit současnou hodnotu nákladů a užitků. Hodnota určité peněžní částky dnes a za několik let se totiž liší v důsledku inflace, nákladů ušlé příležitosti či rizika.
V souvislosti se zjišťováním současné hodnoty nákladů a užitků veřejných projektů, vyvstává problém, jakou diskontní sazbu -míru aktualizace při diskontování - použít. Při hodnocení investičních projektů v rámci ziskového sektoru se používá soukromá sazba, kterou se zpravidla rozumí tržní úroková sazba, ale může se jednat i o průměrné náklady kapitálu firmy. Použití tržní úrokové sazby je však komplikováno celou řadou faktorů.
Pro hodnocení veřejných projektů je soukromá sazba upravena a je používána tzv. společenská sazba. Ta je obvykle nižší než sazba soukromá, a tak se přijatelnými stávají i ty projekty, které by při použití soukromé sazby přijatelnými nebyly. Navíc použití nižší společenské sazby vede k přednostnímu výběru dlouhodobějších projektů, neboť snižování diskontní sazby zvýhodňuje dlouhodobé projekty, a naopak zvyšování diskontní sazby zvýhodňuje projekty krátkodobé.
Pravidla výběru projektů
Mezi základní kritéria hodnocení veřejných projektů investičního charakteru řadíme:
Čistý aktualizovaný užitek -představuje rozdíl aktualizovaných užitků a nákladů. Projekt je přijatelný, je-li čistý aktualizovaný užitek větší nebo roven nule. Nejvýhodnější je projekt s nejvyšším čistým aktualizovaným užitkem.
Podíl aktualizovaných užitků a nákladů -projekt je přijatelný, je-li podíl aktualizovaných užitků a nákladů větší nebo roven jedné. Nejvýhodnější je projekt s nejvyšším podílem aktualizovaných užitků a nákladů.
Podíl aktualizovaných užitků a nákladů se doporučuje používat jako kritérium výběru projektů v případě, že rozpočet je fixní, a není tak možné přijmout všechny projekty, i když jejich rozdíl aktualizovaných užitků a nákladů je pozitivní. V tomto případě se snažíme maximalizovat součet aktualizovaných čistých užitků všech projektů omezených rozpočtem.
Vnitřní míra výnosnosti (návratnosti) -čistý aktualizovaný užitek projektu je při ní roven nule. Projekt je přijatelný, je-li vnitřní míra výnosnosti vyšší než požadovaná míra výnosnosti. Nejvýhodnější je projekt s nejvyšší vnitřní mírou výnosnosti.
Použití vnitřní míry výnosnosti je však spojeno s určitými omezeními. Střídají-li se kladné a záporné hodnoty čistých ročních užitků, získáme více vnitřních měr výnosnosti, navíc pořadí projektů podle vnitřní míry výnosnosti a čistého aktualizovaného užitku se může lišit. V těchto případech pak dáváme přednost ukazateli čistý aktualizovaný užitek.
Hodnocení investičních projektů může být založeno i na aplikaci dalších kritérií, jako je prostá či diskontovaná doba návratnosti investice.
Doba návratnosti investice poskytuje informaci o počtu let, za který tok ročních čistých užitků (tj. rozdíl užitků a provozních nákladů) přinese hodnotu, která se rovná kapitálovým nákladům, které byly původně na investiční projekt vynaloženy. Projekt je tím výhodnější, čím je jeho doba návratnosti kratší. Nevýhodou této metody je, že nebere v úvahu užitky a náklady, které vzniknou po době návratnosti.
Liběna Tetřevová
Fakulta ekonomicko-právní
Univerzity Pardubice
