Venkovské obce Šumperska PODTITULEK: Změny v odpadovém hospodářství Nakládání s komunálním odpadem je problematika velmi živá a prochází výraznými změnami. Připravovaný nový zákon o odpadech, zákon o obalech a obalových odpadech nebo implementace směrnic EU (např. míra využití obalových odpadů,...
Venkovské obce Šumperska
PODTITULEK: Změny v odpadovém hospodářství
Nakládání s komunálním odpadem je problematika velmi živá a prochází výraznými změnami. Připravovaný nový zákon o odpadech, zákon o obalech a obalových odpadech nebo implementace směrnic EU (např. míra využití obalových odpadů, omezování skládkování biologicky rozložitelného materiálu) kladou nové nároky na obecní zastupitelstva.
Během krátké doby se zastupitelé museli vypořádat s nově nabytými pravomocemi vydáním obecně závazné vyhlášky, vydáním souhlasu k nakládání s komunálním odpadem v obci a stanovením ceny za jeho svoz, třídění a zneškodnění.
Problematika nakládání s komunálním odpadem je poněkud rozdílná ve městech a na venkově. Diplomová práce autorky, z níž čerpá tento článek, posuzovala hospodaření s komunálním odpadem ve vybraných 13 obcích na Šumpersku. Sledována byla produkce, složení, úroveň třídění a ekonomika nakládání s komunálním odpadem v období let 1998 a 1999, tedy v době platnosti zákona č. 125/1997 Sb.
Vybrané obce zaujímají katastrální rozlohu 32 084 ha s počtem 25 827 obyvatel. V jednotlivých obcích žije od 550 do 3188 obyvatel při hustotě 20 až 331 obyvatel/km2. Obecně závazná vyhláška o nakládání s komunálním odpadem byla vydána ve 12 obcích ze třinácti. Obcí, kde odpadové hospodářství stálo na pokraji zájmu, bylo málo, ve většině obcí byla tato problematika v kompetenci samotných starostů (ekonomická stránka) nebo pověřeného pracovníka.
Produkce a složení
Roční měrná produkce komunálního odpadu na dosahuje 137 kg na obyvatele, což je přibližně polovina celostátního průměru, který v roce 1998 činil 290 kg na obyvatele. Zajímavé je, že plynofikace domácností neměla vliv na množství směsného komunálního odpadu, ačkoliv by se dalo předpokládat snížení o hmotnost popela ze spalování tuhých paliv. Roční produkce komunálního odpadu byla nejvyšší v obcích se zavedenou paušální platbou.
Zjištěné složení komunálního odpadu je nepříznivé - 90 % tvoří směsný komunální odpad, který je v případě všech obcí ukládán na skládku (Rapotín, Medlov II), 7 % využitelné složky, 1 % nebezpečné složky a zbylá 2 % odpad objemný a blíže neurčený.
Ve všech obcích se komunální odpad třídí odděleně (tab. 1). Průměrné ročně vyseparované množství se pohybuje kolem 8, 4 kg na obyvatele, což je 6,6 % celkového množství komunálního odpadu. Tříděnými látkovými skupinami jsou sklo (3 kg/obyv./rok), železné kovy (3,1 kg/obyv./rok), elektrotechnický odpad (0,9 kg/obyv./rok), plasty (0,8 kg/obyv./rok) a starý papír (0,6 kg/obyv./rok). Textil ani další látkové skupiny separovány nebyly.
Nádoby na tříděný sběr jsou umísťovány ve sběrných hnízdech, využívá se výhradně donáškového způsobu (tab. 2). Počet sběrných míst kolísá od jednoho až po 38, na jedno připadá 76 až 1239 obyvatel, každá osoba má k dispozici dva až deset litrů sběrné nádoby.
Právě při počtu 38 sběrných míst bylo vytříděno množství nejvyšší - 19 kg na obyvatele za rok. Je vidět, že i u obcí s tak velkým množstvím sběrných hnízd je dosaženo sotva polovičního vytříděného množství oproti hodnotě požadované k získání slevy ze základního poplatku za uložení komunálního odpadu na skládku.
Třídění složek
Produkce železného šrotu není v některých obcích uváděna, protože tento sběr provádějí zájmové organizace (Sokol, hasiči, myslivci, fotbalisti). Je na škodu, že obce informace o vytříděném množství nepožadují a snižují tak šanci na získání slevy. Rovněž množství bioodpadu se neeviduje, v typické venkovské zástavbě je organický odpad odjakživa zkrmován a kompostován v domácnostech, v panelové zástavbě obcí je jeho separace nutností.
Nebezpečné složky komunálního odpadu se odebíraly od občanů bezplatně zastávkovým způsobem, pouze v jediné obci byl odpad odevzdáván proti úplatě. Roční měrné množství nebezpečného odpadu se pohybovalo od 0,3 po 2,9 kg na rok, v průměru tedy ročně na obyvatele 1,1 kg.
Ještě v roce 1999 se ve třech obcích nebezpečný odpad neseparoval, v roce 2000 už byl sběr prováděn všude. Osm obcí mohlo uplatnit požadavek na slevu (70 %) ze základního poplatku z uložení odpadu na skládku, která je podmíněna vytříděním 1 kg nebezpečných složek na obyvatele a rok. V nově navrhované právní úpravě je limit zvýšen na 5 kg, což bude při dosavadním způsobu hospodaření s odpady nesplnitelné.
Každá obec může ukládání stavebního odpadu upravit v obecně závazné vyhlášce. Této možnosti využily všechny obce s vydanou vyhláškou zavedením článku o stavebním odpadu. Ve většině případů se nezřizují místa k ukládání, ale občané jsou odkazováni na nejbližší skládky, kam musí stavební odpad sami odvést, popřípadě si mohou nechat přistavit na vlastní náklady velkoobjemový kontejner.
Platby obyvatel
O zavedení určitého platebního systému na úhradu svozu, využití a zneškodnění komunálního odpadu rozhoduje obec, ovšem často se přiklání ke způsobu, kterému dává přednost svozová firma (oprávněná osoba). V zájmové oblasti působí dvě svozové firmy, z nichž jedna využívá známkový způsob, druhá dává přednost paušálním platbám.
Známkový způsob mělo zavedeno 11 obcí, používají se známky roční, čtvrtletní a pro jednorázový svoz. Jejich hodnota zohledňuje interval týdenního a 14-denního odvozu. Největší zájem mezi občany byl o jednorázové známky, jejichž prodej činil až dvě třetiny z celkových příjmů z prodeje známek. Cena známky v jednotlivých obcích se pohybuje od 40 do 70 Kč, v průměru 45 Kč.
Velkým finančním problémem známkového způsobu jsou neplatiči. Podle úrovně evidence se počet neplatících pohyboval od 3 až do 50 %. Velice totiž záleží na obci, jakým způsobem eviduje počet prodaných známek, jaký počet odkoupených známek pro domácnost považuje za dostatečný, či jak zajistí, aby občan požadovaný počet odkoupil.
Ve sledovaném období využily paušálního způsobu úhrady jen dvě obce, platba činila 800 až 1000 Kč na domácnost. Zvýhodněnou sazbu platí občané využívající elektrické nebo plynové vytápění a důchodci, vyšší částka se uplatňuje při vytápění tuhými palivy. V roce 2000 přistoupila ke kapitačnímu způsobu plateb jedna obec (130 Kč na občana za rok) a další o ní uvažují.
Ekonomika nakládání
Náklady na svoz, třídění, využití a zneškodnění komunálního odpadu hradí především občané. Protože obvykle tato částka nestačí, obec doplácí ze svého rozpočtu. Zisk z prodeje vytříděných druhotných surovin je zanedbatelný, neboť činí nanejvýše 1 % celkových příjmů. Významnější částka z prodeje železných kovů jde do pokladen zájmových organizací, které sběr organizují.
Je známo, že třídění výrazně zvyšuje náklady na hospodařením s komunálním odpadem. Ve sledovaných obcích byly náklady na třídění a zneškodnění nebezpečných složek až 20 % celkových nákladů, u využitelných složek se podílí náklady 4 až 17 %, podle úrovně separace. Roční doplatky z rozpočtu přepočtené na občana se pohybovaly od 7 do 97 Kč.
Nejlepších výsledků se dosahuje při použití paušální platby. I když paušální i kapitační platba není motivující k třídění, je zřejmě nutná ke snížení doplatků za třídění a nakládání s komunálním odpadem z obecního rozpočtu alespoň po přechodnou dobu, po které pak bude možno přistoupit na lepší a motivující způsoby.
Ekonomickou situaci v odpadovém hospodářství obcí může zlepšit jejich sdružování do optimálně velkých územních oblastí, což dokazují dosavadní zkušenosti ze SRN. Splnění zákonných povinností, které se vstupem do EU budou narůstat, i hledání dlouhodobých řešení a reakce na progresivní tendence bude pak snazší než pro jednotlivé obce.
Nezbytnou podmínkou je dořešení odbytu vytříděných druhotných surovin vytvořením vhodných zpracovatelských kapacit, což se neobejde bez státní podpory. Pro naznačený vývoj bude zřejmě nejvhodnější integrovaný systém nakládání s komunálním odpadem.
Podle zahraničních zkušeností by naplnění uvedených opatření mohlo vést po pěti až sedmi letech ke snížení nákladů na sběr tříděného komunálního odpadu a obalových odpadů.
Marie Směšná
Tab. 1 Množství vytříděných využitelných složek
na občana (1998, 1999)
Sklo Papír Plast Kovy El. tech Celkem
- 0,10 3,63 - 1,20 4,93
6,52 - 0,00 5,40 2,31 14,23
2,22 0,56 - 8,88 - 11,66
6,36 - - 9,09 - 15,45
4,70 1,17 - - 2,57 8,44
- - 1,80 - 0,75 2,55
1,39 - - - 2,08 3,47
1,60 1,48 0,66 0,19 0,23 4,16
2,00 - 0,76 4,00 0,95 7,71
0,29 - - - - 0,29
7,26 1,21 - 6,13 - 14,60
5,10 2,90 3,10 7,00 0,87 18,97
1,42 0,47 - - 1,18 3,07
Celkem 38,86 7,89 9,95 9,95 12,14 109,53
Průměr 2,99 0,61 0,77 3,13 0,93 8,43
Prům. hm. % 35,5 7,2 9,1 37,1 11,1 100,0
Tab. 2 Sběrná místa v obcích
Počet Počet obyvatel Objem (l)
sběrných na sběrné sběrné
míst v obci hnízdo nádoby
na obyvatele
7 460 4
5 284 2
1 901 2
3 183 6
6 213 9
2 965 3
5 432 5
4 795 8
5 500 6
9 281 9
1 1239 2
38 76 8
6 338 6
