tento časopis vyjde až někdy v půlce února, takže nevím, jaké bude v té době počasí. Hlavně, jestli bude mrznout. Touhle dobou (kolem 25. ledna) je totiž mráz hlavním tématem v novinách i televizi (musím vám to připomenout, za pár týdnů už budou úplně jiné srdcervoucí kauzy). Tak tedy mráz. Ano,...
tento časopis vyjde až někdy v půlce února, takže nevím, jaké bude v té době počasí. Hlavně, jestli bude mrznout. Touhle dobou (kolem 25. ledna) je totiž mráz hlavním tématem v novinách i televizi (musím vám to připomenout, za pár týdnů už budou úplně jiné srdcervoucí kauzy).
Tak tedy mráz. Ano, venku mrzne. V horských údolích bývá mínus 20 stupňů. V Praze tak kolem mínus pěti. Je na tom něco zvláštního? Zřejmě ano, když se tato informace dostala do hlavních titulků. Mě osobně na tom překvapuje nejvíc, že to někoho překvapuje. Je přece konec ledna. Je zima, má být mráz a sníh. Tak proč se tomu proboha všichni tak diví?
Když byly zimy bez sněhu a mrazu, všichni lamentovali, že už ty zimy nejsou, co bývaly. A těch úžasných teorií, proč se to děje! Letos (a loni vlastně taky) je zima jak malovaná od Lady. Všude jsou hory sněhu. Křupe pod nohama, mrzne až praští, rybníky jsou zamrzlé a děti mají kde bruslit. Zimní idyla. Jenže všichni lamentují: předtím byla zima moc malá, teď je zase moc velká. Chtěla bych se někdy dozvědět, jaká by měla být, aby byli lidi spokojení (a s létem je to úplně stejné - když je vedro, je to špatně, když prší, je to špatně).
Mám stále silnější pocit, že lidé si vytvořili jakousi představu ideálního počasí a odmítají vnímat realitu. Počasí se nechová tak, jak by mělo. Drze si dovolilo napadnout sníh, když já chci jet na Šumavu. Mám sice letní gumy, ale to nevadí. Přece se nebudu podřizovat nějakým silničářům, co tvrdí, že bojují s kalamitou a lidi by neměli vyjíždět. Vlezu do auta v tričku (přece mi topí) a vyrazím na Kubovu Huť. V prvním kopci zůstanu viset v závěji bez řetězů, bez vybavení a pomalu zmrznu, protože nemám ani svetr.
Smějeme se sice heslům o tom, že poručíme větru dešti, ale až příliš často se chováme, jako bychom toho byli schopni. A pokud si počasí dělá co chce, vidíme v tom katastrofický jev, místo abychom upravili své představu o tom, jak by to mělo být.
šéfredaktorka časopisu Odpady
