tak co, jak to dopadlo? Jedním z poměrně otravných rysů měsíčníku je, že píšu vzkazy do budoucna. Dnes, když píšu editorial, je zhruba konec května a venku zuří naplno předvolební kampaň. Časopis ale vyjde počátkem června, a vy už budete vědět, jak to všechno dopadlo. Budete mít aspoň předběžnou...
tak co, jak to dopadlo? Jedním z poměrně otravných rysů měsíčníku je, že píšu vzkazy do budoucna. Dnes, když píšu editorial, je zhruba konec května a venku zuří naplno předvolební kampaň. Časopis ale vyjde počátkem června, a vy už budete vědět, jak to všechno dopadlo. Budete mít aspoň předběžnou představu, kdo bude ministrem životního prostředí, kdo se dostal do Parlamentu, jestli se ministerstvo životního prostředí sloučí se třemi jinými, úplně zanikne, nebo se rozšíří na trojnásobek a tak dále.
Jsou to důležité informace, ale zase v nich nejde o život. Za dobu, co se jako novinář pohybuji kolem ochrany životního prostředí, zažila jsem nejmíň pět ministrů životního prostředí, a to si na některé možná ani nevzpomínám. Často to vypadalo, že bude průšvih (někdy taky byl), děly se věci různé. Občas se taky zdálo, že už to prostě takhle dál nejde. Jenže ono to dál jde. Ať tak či onak, věci se posouvají a věci se dějí. Nemusí to být vždycky tak, jak si přejeme. Nicméně ve světě, v němž nic není stálé, máme jedinou jistotu a to, že se vše mění.
Takže jestli máte pocit, že veškerá práce na ochraně životního prostředí jde do háje, protože někde někdo sedí na nějaké židli, nezoufejte. On tam věčně nebude. A na druhé straně: pokud jste naplněni odhodláním a nadějí, protože někde někdo na nějakou židli usedl, moc se neradujte. Ani on tam věčně nebude. To je výhoda voleb v demokratickém systému.
Na druhé straně (aby nálada tohoto editorialu nebyla až moc fatalistická) je někdy velmi těžké přežít určité lidi na určitých místech. Dokážou udělat neuvěřitelné věci: jedním škrtem pera znehodnotit práci dlouhých let, otrávit všechny okolo, případně otevřít cestu podivným živlům. Poposunovat vývoj na tu stranu, kterou považujete za správnou, dá většinou strašně moc práce a někdy se to nepodaří. Nicméně vám přeji hodně pevných nervů a sil, ať máte pocit, že jste vyhráli, nebo že je to všechno v háji.
Srdečně
šéfredaktorka časopisu Odpady
