na pražské Kampě probíhá výstava Země krásná neznámá, kde je prezentováno několik desítek fotografií, které vytvořil francouzský fotograf Yann Arthus Bertrand. Projekt, který od počátku podporuje UNESCO, ukazuje nejrůznější místa světa z ptačí perspektivy. Výstava již proběhla v téměř 30 zemích...
na pražské Kampě probíhá výstava Země krásná neznámá, kde je prezentováno několik desítek fotografií, které vytvořil francouzský fotograf Yann Arthus Bertrand. Projekt, který od počátku podporuje UNESCO, ukazuje nejrůznější místa světa z ptačí perspektivy. Výstava již proběhla v téměř 30 zemích světa a podle pořadatelů ji vidělo kolem 60 milionu lidí.
Není sporu o tom, že ty fotografie jsou nádherné: pralesy s písečným ostrovem ve tvaru srdce, černoch ležící na bílých žocích bavlny nebo ocasní ploutev velryby, nořící se z vln.
Zážitek mi však poněkud rušily popisky - na každé z nich je uvedeno malé ekologické školeníčko o tom, jak je to všechno "v háji". Fotek je na výstavě 120, takže stodvacetkrát se dozvíte, že tamto je špatně, tamto se ničí a tuhleto vymírá, tuto je zdevastováno, tohleto nepřežije, protože to lidi snědli. U fotky nádherného růžového chrámu v Petře je sice uvedeno, že chrám byl zachráněn před devastací, ale poslední věta říká, že ho stejně ohrožuje podzemní voda, takže kdoví...Je to deprimující.
Já samozřejmě vím, že situace životního prostředí není valná, ale jsa pořadateli výstavy vyzvána, abych urychleně přistoupila k trvale udržitelnému rozvoji jako mé jediné nadějí, nevím co mám učinit. Když pěstování bavlny ničí krajinu, mám ji přestat nosit a přejít na plastové tkaniny, které jsou z neobnovitelných zdrojů? Co mám dělat s těžbou pralesů a vybíjením nosorožců? Není to alibismus - opravdu nevím a nejsem sama. Pořadatelé ani autor neporadí. Takže aspoň část z šedesát milionů návštěvníků odešlo domů s pocitem, že už to nezachrání, je konec a oni s tím nemůžou nic dělat.
Když to shrnu, výstava je krásná, ale celkové vyznění pro mne se dá shrnout do geniální definice zesnulého Bohuslava Blažka: "Jde o planý ekologismus bruselského typu, vyznačující se tím, že v každém nadpisu je slovo Země."
Jarmila Šťastná
šéfredaktorka časopisu Odpady
