přísahám, že tento editorial nebude o zálohách na obaly, ani globálním oteplování, což jsou dvě hlavní témata, o kterých v poslední době nejvíc mluvíme s přáteli. Ano, taky ještě o Kaplického knihovně. Člověk občas silně zatouží, aby se zabýval něčím jiným, byl někde jinde a řešil něco jiného....
přísahám, že tento editorial nebude o zálohách na obaly, ani globálním oteplování, což jsou dvě hlavní témata, o kterých v poslední době nejvíc mluvíme s přáteli. Ano, taky ještě o Kaplického knihovně. Člověk občas silně zatouží, aby se zabýval něčím jiným, byl někde jinde a řešil něco jiného.
Možná že obyvatelé nějakého rajského ostrova v Tichomoří žijí úplně jinak: v laguně harpunují ryby, pak je osuší vánek a oni se vracejí domů, kde jim krasavice s bílými květy ve vlasech upeče tu rybu. Pak si sednou s ostatními k ohni a povídají si. Ach, to musí být krása.
Co si u ohně vyprávějí? No přece: "Viděli jste, co si to Kolouei staví za chýši? Vždyť to vypadá jako chobotnice! Copak může do naší krásné úhledné vesnice postavit takovou hrůzu?"
A u vedlejšího ohně zas rozpráví starý Nukunonu: "Už ani v období dešťů to není, co bývalo. To jsme nemohli vylézt z chýše třeba čtrnáct dní, jak lilo. A teď jen párkrát kápne. Podnebí se mění, dejte na mě." Povídá kluk Atafu: "Ale co ty průtrže mračen loni, to jsme nevylezli z chýše tři týdny." "No vždyť povídám, že je to horší a horší," potvrzuje Nukunonu.
Ženské posedávají u chaty a repetí: "Niue chce, abych jí dávala do zástavy pět kokosových ořechů, když si od ní půjčuju valchu. Že prý mi je pak vrátí. Když mi je vrátí, proč jí je mám dávat?" U vedlejší chýše je slyšet hlas: "Řekla jsme Aluie, že jí půjčím valchu jen na zálohu - pět ořechů chci. Ona nechce, že prý jí to praní prodraží. To jsou nesmysly. Vždyť přece víme, jak to s ní vypadá, vždycky tu valchu někde zapomene. Tuhle jsem ji našla v příkopu u silnice. Tak prostě chci zálohu." Sousedka se ptá: "A co když ti ji zapomene vrátit?" "No tak budu mít pět kokosů a valchu vždycky někde seženu."
Myslíte si, že je to někde jiné, lepší? Není. Jak řekl Gogol: Nežeňte se za nedosažitelným, ale radujte se z dosažitelného, protože to nedosažitelné není o nic lepší.
Přeji vám krásný říjen
Jarmila Šťastná
