Vážení čtenáři,

dnes bych se ráda odklonila od odpadů k jinému tématu. Nedávno jsem byla na pár dní v Berlíně. Díky svým známým jsem bydlela ve čtvrti Friedrichshain, která je teď v kursu. Ale ne, jak si to představují třeba na pražských Vinohradech, kterým je Friedrichshain architekturou podobný. Žádné drahé,...

dnes bych se ráda odklonila od odpadů k jinému tématu. Nedávno jsem byla na pár dní v Berlíně. Díky svým známým jsem bydlela ve čtvrti Friedrichshain, která je teď v kursu. Ale ne, jak si to představují třeba na pražských Vinohradech, kterým je Friedrichshain architekturou podobný. Žádné drahé, dražší a ještě dražší restaurace, vystajlované dámy klopýtající na podpatcích a snaha vypadat "kdybyste věděli, kdo já jsem..."

Mnohem důležitější je tam - zdá se mi - prostě normálně žít. Což znamená, že se všude jezdí na kole. Přinejmenším v každém druhém domě je bistro, bufet, restaurace, klub nebo něco podobného. Mezi ně jsou vmezeřeny opravny kol, alternativní galerie a divadelní scény, prodejny podivných věcí, obchody s biopotravinami a komunitní centra, kam chodí ženy štrikovat. Na chodníku jsou stromy obehnány ohrádkou a v ní je drobné pískoviště, tak pro dvě kolemjdoucí mimina. Nebo je tam navršena hlína a lidé z baráku tam pěstují pažitku a rajčata. A všude jsou zahrádky restaurací. Všude. Večer se v Berlíně věnují nočnímu životu. V některých místech (alternativní centrum RAW) je větší nával ve tři ráno, než ve tři odpoledne. V neděli jdou Berlíňané na brunch a pak bloumají po bleším trhu, hledajíce poklady. Vedou řeči u piva. Baráky jsou někdy kompletně pomalované grafiti. Nejsou úplně německy vyleštěné, spíš jsou tak trošku "šmucig", jak říkala babička. Ale tak nějak to nevadí.

A nejúžasnější byla dětská hřiště. Jednak jsou všude. Jednak jsou taková, aby dala dětem volnost. V Berlíně, zdá se, pochopili, že děti potřebuji lítat, dělat si schovávačky v křoví a patlat se v bahně. Viděla jsem hřiště, které to všechno mělo: batolata měla do pískoviště zavedený drobný vodopádek, takže se mohla čvachtat v blátě a budovat hrady. Větší děti měly kameny, co se daly otesávat, oheň, vrak auta za účelem ničení, křoví na schovku, lezeckou stěnu a všeobecný binec. Malí kluci pod vedením dospělých budovali z prken a latí jakousi stavbu, co vypadala jako loď. Rodiče posedávali v rohu a dávali si u stánku kafe a pivo. Všechno to provozovalo nějaké sdružení místních obyvatel a byl to ráj.

Přeji vám krásný květen.

Jarmila Šťastná
šéfredaktorka