v poslední době Brusel i jiné úřady vyzývají k ochraně biodiverzity. Podle průzkumu si lidé u nás myslí, že biodiverzita je rozhodně něco, co by se mělo podporovat, ale zas tak moc nevědí, co to vlastně je. Možná by to chtělo aspoň malou propagační kampaň. Člověk obecný si spojuje biodiverzitu s...
v poslední době Brusel i jiné úřady vyzývají k ochraně biodiverzity. Podle průzkumu si lidé u nás myslí, že biodiverzita je rozhodně něco, co by se mělo podporovat, ale zas tak moc nevědí, co to vlastně je. Možná by to chtělo aspoň malou propagační kampaň.
Člověk obecný si spojuje biodiverzitu s kytičkami a něčím zeleným. To je pravda, ale ne zcela. Ve skutečnosti se kulturní krajina z hlediska biodiverzity často blíží poušti.
Zahrady: trávník "jako když střelí", ve kterém majitel hubí všechno, co se jen trochu vymyká. Na záhonech pár tújí a dřišťálů, aby se o to nemusel nikdo starat. Všechno pečlivě uklizené, nikde ani list, ani smítko. Totéž v parcích - je tam organizováno, uklizeno, jednotno, zastřiženo a vymeteno. Ve městech se každý zarostlý plácek vyklučí a v lepším případě se tam udělá rekreační zóna - cestičky, trávníky, sem tam keř, sem tam strom (anebo se radši postaví něco báječného ze skla a betonu). Ach ano, ještě macešky kolem cesty. Pole: deset hektarů kukuřice, padesát hektarů řepky, sto hektarů obilí. Čistá monokulturní poušť. Trochu cvrkotu je jen na okrajích polí mezi bodláky a kopřivami, kde už se nedá orat.
Jenže právě o ten cvrkot jde: koexistují tu spousty různých druhů, perou se o místo a slunce a vodu. V džungli desítek druhů rostlin se potulují nejrůznější brouci, žáby, slepýši, motýli, klíšťata, housenky, užovky, čolci, myši, krtci a vůbec veškerá žoužel. A všichni potřebují jídlo a mít se kam schovat. Líp to jde tam, kde je z našeho pohledu nepořádek. Ideální jsou nikdy nesekaná houští a místa, kde se válí spadané listí, popadané větve, staré stromy a tak dále. Tam má šanci biodiverzita, tedy druhová rozmanitost.
Nemyslí, že bychom měli nechat pole zarůst plevelem. Snad by ale šlo nechat žoužel v klidu žít tam, kde to aspoň trochu jde. Z tohoto hlediska by tedy možná bylo lepší tu rokli s bažinou za vesnicí být, i když nevypadá moc dobře a kvákají v ní žáby. On pozemek může být cenný, i když na něm nestojí nějaký barák, ať si developeři říkají, co chtějí.
Krásný červen vám přeje
Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka
