Projekt, který se zabývá tím, co je skutečně eko a co jen prostý marketing, vznikl ve spolupráci Českých center, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT Praha) a pražského magistrátu. Jeho kurátorkou je Veronika Pařízková.
Podle Vladimíra Kočího, vedoucího Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha, má design větší vliv na ekologii výrobků, než se obvykle předpokládá. Zásadním způsobem ovlivňuje materiálové složení výrobků a ovlivňuje, zda bude výrobek při jeho používání spotřebovávat větší či menší množství energie. Důsledný design zohledňuje celý životní cyklus výrobku a zároveň respektuje všechny složky prostředí i různé typy environmentální zátěže. Když designér navrhne výrobek nevhodným způsobem, má zodpovědnost za způsobené environmentální škody.
Zodpovědný designer s respektem k životnímu prostředí by neměl vytvářet zbytečné produkty, ale navrhovat výrobky trvanlivé, multifunkční, opravitelné, nadčasové a energeticky úsporné. A využívat druhotné suroviny tam, kde je to smysluplné, a co nejméně používat kompozitní materiály, které nelze recyklovat.
Přínos produktů k ekodesignu tvůrci projektu hodnotili pomocí kritérií, jakými jsou předcházení klimatické změně, snížení spotřeby surovin, ochrana vodních ekosystémů, zachování biodiverzity, omezení úniku toxických látek, ekonomický, sociální a kulturní přínos.
Naplňování cílů udržitelnosti je v současnosti považováno za celospolečenský úkol. OSN definovala 17 hlavních cílů udržitelnosti, tzv. SDGs. Jednotlivé cíle zahrnují respekt nejen k životnímu prostředí, ale i k ekonomice a společnosti.*
-čtk-
