"Když jsem jednou scházel k řece, napadlo mě, že voda je tu tak znečištěná, že bych pomocí ní mohl malovat. Jen tak mi to proběhlo hlavou. A tak jsem se k tomu dostal, zkusil jsem to a fungovalo to," řekl umělec Israel Derrick Apeti, který je ale známější pod svým uměleckým pseudonymem Enil Art.
Spolu s přítelem Jayem Sterlingem navštívil řeku Pra, která leží asi 200 kilometrů západně od hlavního města Akkry, aby poukázal na ekologickou katastrofu, k níž tam dochází kvůli ilegální těžbě zlata a rýžování. V Ghaně pro tuto činnost požívají anglický název "galamsey", který vznikl spojením "shromáždit zlato a prodat ho" (gather them and sell).
V zemi se zlato nelegálně těží na tisících míst, včetně lesnatých oblastí proslulých kakaovými plantážemi a rozsáhlými nalezišti zlata. Však se taky Ghana umísťuje na předních žebříčcích v exportu zlata a kakaa.
Spousta lidí nedávno protestovala v hlavním městě a vyzývala vládu, aby podnikla kroky, které by nelegální těžbu zastavily. Policie však některé z demonstrantů zadržela s tím, že pořádají nezákonné shromáždění. Později je propustila, protože společnost jejich zadržení silně odsoudila.
Apeti se ke kampani, která bojuje proti nezákonné těžbě, přidal prostřednictvím umění. A nebyl sám. Kampaň podpořila i řada hudebníků. Zpěváci jako Black Sherif, Stonebowy nebo zpěvačka Truth Ofori skládají písně, které upozorňují na devastující dopady nelegálního způsobu získávání zlata.
Velká část škod pramení z toho, že se změnila povaha hornictví. Dříve mladí nezaměstnaní muži kopali zlato krumpáči a lopatami nebo používali holé ruce. Spoléhali také na rýžování, kdy pomocí síta promývali usazeniny, aby tak na dně zůstaly nuggety zlata.
Před 18 lety však do Ghany pronikli čínští podnikatelé a přinesli s sebou daleko sofistikovanější způsob těžení. Bohužel za cenu toho, že zcela ignorují obavy o to, jakou spoušť za sebou v přírodě zanechávají. Zřejmě se totiž chytli starého ghanského přísloví: "V Ghaně neexistuje půda, která by neobsahovala zlato, a to i ve svrchní půdě. Ghana sama je zlato".
Ghaňané podezírají místní politiky a podnikatele, že se k Číňanům v jejich "bláznivé zlaté horečce" přidali. Vykupují kakaové plantáže a přeměňují je v doly. Často kvůli tomu zastrašují farmáře, pokud odmítnou farmu prodat.
Ghanská lesnická komise odhaduje, že těžaři takto zničili už 4726 hektarů půdy, což je velikost, která přesahuje rozlohu měst, jako jsou Atény nebo Brusel. Největší zkázu páchají v lesích, kde způsobují vymírání místní vegetace.
Tím ale výčet škod nekončí. Vytěženou půdu a kameny je potřeba očistit. Na to používají těžaři vodu z řek. Samotná voda však nestačí, přidává se do ní řada chemikálií, zejména rtuť a kyanid. To vede k tomu, že voda v řekách přestává být pitná.
"Rtuť může zůstat ve vodě i 1000 let. Dávkujeme sami sobě jed," řekl George Manful, který dříve pracoval pro vládní úřad na ochranu životního prostředí a nyní působí jako poradce pro klimatickou změnu v OSN.
V rozhovoru pro místní rádio také uvedl, že tu nejde jenom o vodu, ale o celý potravní řetězec. Rtuť otravuje místní ryby a plodiny, které přijímají vodu ze znečištěných řek.
V odpovědi na nedávné protesty v Akkře uvedl prezident Nana Akufo-Addo, že okamžitě nařídí nasazení lodí, které by kontrolovaly, že v okolí vod nedochází k žádné těžbě. Jen málokdo si od toho ale slibuje zásadní změnu.*
-čtk-
