Evropská komise prý klade na evropské automobilky vyšší požadavky než na jiná odvětví a ohrožuje tak jejich konkurenceschopnost.
Šéf Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) Ivan Hodač si v tisku stěžuje na zpřísnění limitů na emise z automobilů v návrhu nové normy, označované jako Euro5. Poukazuje na to, že požadavky evropské legislativy na automobily jsou i bez Euro5 tak přísné, že emise z nových aut jsou dnes minimální. Různé ekologické požadavky zvyšují ceny nových aut a způsobují nežádoucí efekt. Místo, aby si lidé kupovali nové, ale drahé vozy s nízkými emisemi, zůstávají u zastaralých vozů s vysokými emisemi. Hodač také upozornil, že EK se nedostatečně zabývá dalšími zdroji emisí dusíku, jako jsou lodě nebo letadla.
SNÍŽENÍ EMISÍ
Postup EK je do značné míry oprávněný, protože doprava se stala hlavním znečišťovatelem ovzduší v městech a obcích, zejména v oblasti oxidů dusíku, aerosolů a přízemního ozonu.
Euro5 navrhuje snížení limitu pro emise pevných částic vypouštěných z dieselových motorů o 80 procent. Znamenalo by to do všech dieselových motorů namontovat filtry nové generace. Oxidy dusíku by se u dieselových i benzínových motorů měly podle Euro5 snížit o pětinu.
Právní normy, upravující limity emisí jdou rychle za sebou. Nařízení Euro3 začalo platit od roku 2000, Euro4 od roku 2005. Návrh Euro5 by mohl začít platit v letech v letech 2008-9 a předpokládá se, že na jeho náběh bude stačit 18 měsíců.
Automobilky však požadují prodloužení této lhůty na dobu na dvojnásobek, aby mohly upravit design a technologie s nižšími náklady. Druhou možností je, že normy s náběhem 18 měsíců nezačnou platit před rokem 2010. V té době však chtěla Evropská komise už mít přepravenou ke "spuštění" další normu - Euro6 s dalším zpřísněním emisí.
ZVYŠUJÍCÍ SE NÁROKY
Výrobci automobilů se těmto požadavkům (ze svého pohledu logicky) brání. Stále se zvyšující nároky na emise, požadavky na eko-design, bezpečnost i na recyklaci autovraků s kvótami materiálového využití prodražují výrobu i konečné nakládání s autovraky. ACEA upozorňuje, že tato opatření zřejmě nemají na životní prostředí vliv, adekvátní své nákladnosti.
Zřejmě i v této oblasti nastává čas na to, opustit direktivní nastavování limitů a termínů. Na jeho místo by mohly nastoupit dobrovolné nástroje, tj. dohody výrobců a kompetentních orgánů, které by zohlednily nejen ochranu životního prostředí, ale také zájmy výrobců. Podle Ivan Hodače by v této oblasti měla být Česká republika aktivnější, neboť se z ní stává jeden z hlavních producentů automobilů v Evropě.
NEPOMĚR V POŽADAVCÍCH
Je zřejmé, že i automobilový průmysl poukazuje na nepoměr v požadavcích na ochranu životního prostředí v Evropě a jiných částech světa, zejména Asii. Náklady na dodržování ekologických limitů, jakkoliv jsou z hlediska ochrany životního prostředí oprávněné, ohrožují ekonomickou prosperitu automobilek, což samozřejmě nesou nelibě.
Nesmíme však zapomínat, že jsou ekonomickými tahouny hospodářství a na jejich prosperitě do značné míry závisí prosperita celého státu. Země, kde nejsou požadavky na ochranu životního prostředí tak rozvinuté, vyrábějí s mnohem menšími náklady.
Zástupci Evropské komise prohlásili, že budoucnost Evropy je ve výrobě ekologicky čistých aut špičkové kvality. Celé břemeno ekologických povinností však nemohou nést jen automobilky - opatření se musí dotknout i jiných oblastí. Jakých, to by mělo vyplynout z dalších jednání Komise a zástupců výrobců automobilů.
