Produktem provozu jaderných elektráren je vyhořelé jaderné palivo. Dnešní světové zásoby uranu nám vydrží asi na 270 let, takže je nutné myslet taky na radioaktivní odpady.
V EU bylo v roce 2010 v provozu ve 14 členských zemích 143 jaderných reaktorů, které ročně vyprodukují asi 7000 m3 vysoce radioaktivního odpadu, přičemž většina tohoto odpadu se ukládá na dočasných úložištích.
Za radioaktivní odpad (RAO) se podle IAEA (MAAE) považují látky, u kterých se už nepředpokládá další využití a které vykazují hodnoty radioaktivního záření ve větších koncentracích než příslušné úřady označí za povolené. Podle konvence přijaté v roce 1997 se musí o vyprodukovaný jaderný odpad postarat každá země sama vhodným a bezpečným způsobem.
Evropská komise podala návrh, který se snaží přimět členské země k vypracování vůbec první společné evropské strategie, která by řešila otázku jaderné bezpečnosti.
Všechny státy EU by měly do konce roku 2015 představit své plány pro nakládání a uskladnění radioaktivního odpadu podle norem vytvořených v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA, MAAE). Návrh směrnice počítá i s vytvořením společných úložišť, na kterých se může dohodnout více států. Dovoluje také vývoz jaderného odpadu za účelem konečného uložení v rámci EU, vývoz mimo EU je však zakázán.
Národní plány pro nakládání s jaderným odpadem EK vyhodnotí a bude mít i právo je vetovat. Státy budou ve svých plánech muset řešit nejen nakládání s vyhořelým palivem, ale také udělování licencí, provádění kontrol a inspekcí, vymahatelnost, informování veřejnosti, způsob financování nebo vytvoření nezávislého dozorčího orgánu.
Za nejvhodnější a nejbezpečnější způsob ukládání RAO se nyní pokládají hlubinná úložiště. V přípravnách na jejich vybudování zatím nejdále pokročilo Finsko (hotovo do roku 2020), následuje Švédsko (2023) a Francie (2025). ČR podle materiálů ČEZ, a. s., počítá s vybudováním vlastního hlubinného úložiště až v roce 2065.
ČESKÉ SKLADY VYHOŘELÉHO PALIVA
Koncem roku 2010 byl v JETE v Temelíně zprovozněn moderní sklad vyhořelého jaderného paliva. To po vyjmutí z reaktoru chladne v bazénech přímo v reaktorové hale několik let a pak je uskladněno ve speciálních kontejnerech typu Castor. Kapacita úložiště v JETE je propočtena na 152 kontejnerů typu Castor, respektive 1370 tun materiálu, což by mělo stačit zhruba na 30 let provozu. Také v areálu JEDU v Dukovanech už podobný sklad je v činnosti.
Uvažuje se i o vybudování centrálního úložiště v několika lokalitách, z nichž se podle SÚRAO jeví jako nejvhodnější lokalita Skalka poblíž města Bystřice nad Pernštejnem. Sklad by měl být suchým kontejnerovým podzemním skladem, v jehož horizontálních podzemních tunelech by byly skladovány kovové kontejnery typu Castor s použitým JP. Doprava skladu bude zajišťována po železnici speciálním vagonem v kontejnerech licencovaných SÚJB pro přepravu a skladování. Pro sklad ve Skalce byl již zpracován podrobný projekt průzkumných geologických i EIA. Všechna města vytypovaná pro umístění úložiště s jejich vybudováním ale jednoznačně nesouhlasí.
Podle zahraničních propočtů dosahují náklady na vybudování úložiště jaderného odpadu zhruba 2 miliardy eur (asi 50 miliard Kč). Výstavba úložiště bude hrazena ze speciálního účtu, kde hlavním přispěvatelem je koncern ČEZ, a. s. Z každé kWh vyrobené v JEDU a JETE odchází na speciální účet 5 haléřů. Nyní je na něm uloženo 13,5 miliard Kč, přičemž drobní původci RAO tam přispěli sumou 8,41 milionu Kč.
Česká republika není v odstraňování RAO bez zkušeností. Už od roku 2004 participujeme na plnění příslušné dohody mezi USA a Ruskou federací. V roce 2007 bylo tak použité JP z výzkumného reaktoru LVR-15 v Ústavu jaderného výzkumu (ÚJV) v Řeži u Prahy transportováno k úpravě do přepracovatelského závodu TVEL-Elektrostal v Rusku. Vznikla zde speciální infrastruktura, která umožnila odvoz použitého JP z výzkumných reaktorů v Bulharsku, Polsku nebo Maďarsku.
SVĚTOVÁ ÚLOŽIŠTĚ
V současnosti v Evropě pracuje už 10 z celkových 14 laboratoří zkoumajících podmínky spolehlivého ukládání jaderného odpadu pod zem. První z nich, jako HADES, byla zřízena v roce 1980 v městečku Mol v Belgii. Tato laboratoř je umístěna v hloubce 225 m pod zemí ve vrstvě jílů Boom, které jsou považovány za vhodné pro skladování vysoce aktivních odpadů. V roce 2010 byl v Mol zahájen projekt PRACLAY s dobou trvání 10 let, za účelem ověřit stabilitu jámy a kontejnerů. Výsledky pokusu bude možno přímo aplikovat ve Francii a Švýcarsku, kde jsou v podzemí obdobné geologické formace.
Pro tekuté RAO se zase v projektu CORALUS zkoumá možnost zesklovatění (vitrifikace). Výsledky jsou zatím povzbudivé a další vzorky budou vyzvednuty v roce 2014. Bude-li prokázána spolehlivost hloubkového ukládání, konečné rozhodnutí bude nejen politické, ale také sociální, což bude vyžadovat i projednání s veřejností. Za zmínku stojí i nápad "odkládat" jaderný odpad do vesmíru. Současný stav spolehlivosti raketové techniky ještě nedosáhl takové úrovně, aby takové úvahy bylo možno brát vážně.
V současnosti však nalezneme i případy naprosto nevhodného nakládání s radioaktivními odpady. Německá firma Urenco vyvezla od poloviny 90. let 20. století do sibiřského města Novouralsk 27 300 tun mírně radioaktivních, ale vysoce jedovatých zbytků z obohacování uranu.
Z právního hlediska není hexafluorid uranu (UF6) jaderný odpad, ale hodnotná, i když vysoce toxická látka. Jestliže se v látce koncentruje izotop 235U pro použití v JE, zbude materiál s nepatrným obsahem uranu, tzv. ochuzený uran. Ruský státní podnik Tenex výhodně nabídl své kapacity pro skladování odpadního materiálu.
Ochránci životního prostředí informovali, že společnost Tenex skladuje tyto odpady na čtyřech místech na Sibiři v rezavějících kontejnerech pod širým nebem. Poslední zásilku zaslala firma Urenco v roce 2009 a nyní už bude UF6 skladovat v Gronau (D). V Rusku bude všechen UF6 postupně přepracován na podstatně stabilnější oxidy uranu.
Podle Světové jaderné asociace (WNA) je v plánu do roku 2050 postavit na světě 237 nových jaderných reaktorů. Tento počet bude ale asi v některých státech revidován podle výsledků havárie JE v roce 2001 v Japonsku. V každém případě je nutné zajistit, aby nakládání s odpady z JE bylo zajištěno tak, aby neohrožovalo životní prostředí.
doc. Ing. Juraj Kizlink, Csc.
Fakulta chemická VUT v Brně
NÁZORY
Na únorovém sumitu EU-27 v Bruselu řekl premiér Petr Nečas pro ČTK: "Jaderná energetika je v podstatě tzv. bezemisní zdroj elektřiny. Ignorovat ji a současně se snažit razantně snížit emise skleníkových plynů jsou protimluvy."
"Můžeme od jaderné energie odstoupit úplně, pokud by si lidé sami snížili spotřebu elektřiny o jednu třetinu," řekla spolková kancléřka Angela Merkelová v reakci na havárii v JE Fukušima v roce 2011 a následný požadavek na odstavení všech JE v Německu a zákazu stavby dalších.
LEGISLATIVA
Legislativa jaderného paliva, jaderného odpadu a RAO se řídí podle právních norem:
Vyhláška č. 132/2008 Sb., o provádění a zajišťování činností souvisejících s využíváním jaderné energie a radiačních činností vybraných zařízení.
Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií.
Vyhláška č. 499/2005 Sb., o radiační ochraně.
Vyhláška č. 500/2005 Sb., o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení.
Nařízení vlády č. 73/2009 Sb., o předávání informací v souvislosti s mezinárodní přepravou RAO a vyhořelého jaderného paliva.
Vyhláška č. 77/2009 Sb., o typovém schvalování obalových souborů pro přepravu, skladování a ukládání jaderných materiálů a radioaktivních látek.
Nařízení vlády č. 73/2009 Sb., nařizuje předávání informací o mezinárodní přepravě RAO.
Nařízení vlády č. 341/2009 Sb., kterým se stanoví výše odvodu a způsob jeho placení původci RAO na jaderný účet a roční výše příspěvku obcím a pravidla jeho poskytování.
SOUČASNOST A BUDOUCNOST
V roce 2009 naše JE vygenerovaly 27,2 miliardy kWh, tedy plnou třetinu tuzemské produkci elektřiny a k tomu spotřebovaly asi 80 tun JP o objemu asi 4 m3. Pro stejnou produkci elektřiny spálí tepelné elektrárny přes 27 milionů tun hnědého uhlí, což je dnes více než polovina tuzemské těžby uhlí, do ovzduší se přitom vypustí stejné množství skleníkových plynů (GHC), což je čtvrtina všech současných českých emisí GHG. Na odsíření odplynů se musí navíc použít asi 2 miliony tun vápence a na skládkách odpadů deponovat asi 6,5 milionů m3 popílku. Pro další období se plánuje pro JE v ČR postavit další bloky typu VVER a to dva po 1000 MW pro JETE (Temelín) a dva po 440 MW pro JEDU (Dukovany). Kromě toho jsou v plánu pro SR dva bloky po 440 MW pro JEBO (Jaslovské Bohunice) a JEMO (Mochovce). Celková investice bude obrovská, asi 500 miliard Kč. Výběrové řízení zadal a povede koncern ČEZ, a.s.m a ukončení výběru se plánuje ke konci roku 2012.
Pohled do nové části meziskladu v JE Dukovany. V pozadí modré kontejnery Castor, v nichž se skladuje vyhořelé palivo.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
[…] V Evropě zatím nikde Možná, že by se lidé jaderného odpadu báli méně, kdyby už takové úložiště někde v Evropě či ve světě fungovalo, ale ono to tak není. V přípravách na jejich vybudování zatím nejdále pokročily severské země: Finsko (má být hotovo do roku 2020), pak Švédsko (2023), následovat je má Francie (2025)(3). […]