Směrnice zavádějící ekodesign výrobků funguje v EU od roku 2009, zaměřovala se však především na zlepšení jejich energetické účinnosti. V roce 2022 začaly práce na návrhu, jenž významně rozšiřuje požadavky na udržitelnost a vztahuje se v podstatě na všechny výrobky uváděné na evropské trhy. Přijetí tohoto návrhu bylo rychlé: nové nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (Ecodesign for Sustainable Products Regulation, ESPR, 2024/1781) začalo platit 18. června tohoto roku. Změnila se také „síla“ normy. Nejde již o směrnici, kterou mohou členské státy implementovat na své podmínky, ale o přímo platné nařízení.
Původní směrnici o ekodesignu 2009/125//ES nové nařízení ESPR nejen nahradilo, ale také významně rozšířilo. Cílem je výrazně zlepšit environmentální udržitelnost výrobků uváděných na trh EU, včetně jejich potenciálu v oběhovém hospodářství a nízké energetické náročnosti. Udržitelný výrobek podle ESPR by měl splňovat aspoň některé z následujících požadavků: spotřebovávat méně energie a mít delší životnost, tj. využívat méně zdrojů. Měl by být recyklovatelný nebo obsahovat recyklované materiály. Měl by být opravitelný, mít delší životnost a odolávat opotřebení nebo by se měl dát rozebrat a části dále použít. Obsahovat by měl méně rizikových látek a mít během svého životního cyklu nižší uhlíkovou a ekologickou stopu.
Nařízení ESPR každopádně přinese velké změny pro průmysl i obchod. Společnosti budou nejspíše muset změnit výrobní a zpracovatelské procesy, aby snížily dopad na životní prostředí. Změnit se bude muset i design výrobků, aby byly odolnější, opravitelné a recyklovatelné. Rozsáhlé jsou také požadavky na lepší informovanost spotřebitelů, což zase zasáhne obalový průmysl.
Jediným nařízením nelze stanovit jednotná pravidla pro širokou škálu výrobků přicházejících na trh – od elektronických zařízení až po pneumatiky nebo oděvy. Komise předpokládá, že bude formou aktů přenesené pravomoci postupně zveřejňovat požadavky v rámci EPSR pro jednotlivé skupiny výrobků nebo pro několik skupin výrobků s podobnými vlastnostmi. Předběžný seznam výrobků, které by měly přijít první „na řadu“, zahrnuje textil, nábytek, matrace, pneumatiky, čisticí prostředky, barvy a maziva nebo výrobky z oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT). Do roku 2030 by těchto aktů v přenesené pravomoci mělo být zpracováno kolem třiceti.
Komise při tom slibuje, že pravidla budou vypracována na základě konzultací se zúčastněnými stranami a podložena vědeckými důkazy i ekonomickou analýzou. Víceleté pracovní plány by měly průmyslu dát možnost se lépe připravit na nadcházející změny. Lze se k nim vyjadřovat v rámci nedávno zřízeného Fóra pro ekodesign, kde se shromažďují podněty zúčastněných stran v procesu ESPR.
Při tomto postupu je nutno nařízení ESPR chápat jako pouze rámcové. Požadavky budou stanovovány ad hoc pro každou jednotlivou skupinu výrobků, či jednotlivý výrobek, přičemž dnes vůbec není jasné, jak budou nakonec konkrétní ustanovení vypadat. Zkušenosti z jiných oblastí říkají, že akty v přenesené pravomoci velmi často zásadně ovlivňují reálné dopady legislativy, a to pozitivně i negativně.
Pravidla nařízení ESPR se budou vztahovat na všechny výrobky uváděné na evropský trh bez ohledu na to, zda byly vyrobeny v EU nebo mimo ni, takže je budou muset dodržovat výrobci, dovozci, distributoři, maloobchodníci i prodejci ať mají sídlo kdekoliv.
Komise tvrdí, že nařízení ESPR je v souladu s pravidly mezinárodního obchodu a že bude spolupracovat s výrobními zeměmi a podniky ze třetích zemí, které „sdílejí cíl zlepšit udržitelnost svých výrobků“. Jak se bude reálně provádět kontrola u obrovského objemu výrobků, dovážených do EU, však zatím není jasné.
Jedním z klíčových opatření je zavedení tzv. digitálního pasu výrobku (DPP) pro všechny výrobky regulované nařízením ESPR. Jeho cílem je poskytnout informace o cestě výrobku. Předpokládá se, že DPP je spojen s nosičem dat, jako je čárový kód nebo QR kód na snímatelném štítku na výrobku, obalu nebo dokumentaci. Budou na něm zachyceny informace o udržitelnosti výrobků, jako jsou podrobnosti o dopadu na životní prostředí pro spotřebitele, recyklační potenciál pro recyklátory a dokumenty o shodě pro regulační orgány.
Důležitou součástí systému bude registr DPP – centralizované úložiště informací o výrobcích. K dispozici bude veřejně přístupný portál pro běžné uživatele a portál s omezeným přístupem pro orgány. Předpokládá se, že informace pomohou spotřebitelům při informovaném rozhodování i úřadům při kontrolách dodržování ESPR, zejména při celních kontrolách při dovozu.
V oficiální zprávě se říká, principy pro fungování DPP„ … budou vypracovány v otevřeném dialogu s mezinárodními partnery, aby se zajistilo, že pomohou odstranit překážky obchodu s ekologičtějšími výrobky. Celá tato infrastruktura je navržena tak, aby zvýšila přehlednost, dostupnost a spolehlivost informací o výrobcích pro všechny zúčastněné strany.“
Důležitým bodem nařízení ESPR jsou opatření k ukončení nesmírně nehospodárné a životnímu prostředí škodlivé praxe ničení neprodaných spotřebitelských výrobků. Toto opatření je směřováno zejména do oblasti fast fashion, která je nejrychleji rostoucím odpadovým tokem na světě. Rychlé střídání módních kolekcí v obchodech s levným textilem řeší výrobci využitím velmi levné pracovní síly v zemích třetího světa a ničením oděvů, jež se nepodaří prodat nejdříve v Evropě a poté na trzích mimo EU. Nařízení ESPR proto předpokládá zavedení přímého zákaz ničení neprodaných textilních a obuvnických výrobků s výjimkami pro malé podniky a přechodným obdobím pro střední podniky. Pokud velké podniky neprodané výrobky zničí, budou muset veřejně informovat o tom, kolik a proč. Uvažuje se o požadavku, aby podniky zavedly preventivní opatření proti této praxi. Zákaz ničení výrobků se také může rozšířit na další odvětví.
Ačkoli specifika požadavků ESPR pro jednotlivé výrobky budou uvedena v aktech v přenesené pravomoci, zastřešující cíl zůstává jasný: podpořit přechod k udržitelnějším výrobkům, které účinněji využívají zdroje a jsou šetrnější k životnímu prostředí. Doprovodné materiály k nařízení předpokládají, že dodržování požadavků mohou podniky použít jako marketingový nástroj, kterým přilákají ekologicky uvědomělé spotřebitele a odliší se na přeplněném trhu.
Komise také argumentuje úsporami, které budou mít spotřebitelé díky výrobkům s delší životností a možností oprav. Statistiky EU říkají, že předchozí směrnice o ekodesignu pomohla díky energeticky účinnějším výrobkům ušetřit domácnostem více než 200 eur ročně. Implementace nařízení však bude zřejmě velmi náročná pro výrobce a zpracovatele kvůli nutnosti technologických změn ve výrobě i designu výrobků. Sama existence nařízení však již dnes – před akty v přenesené pravomoci – má potenciál průmysl ovlivnit. Je to vidět na příkladu obalové směrnice: ještě není definitivně přijata, ale již je v některých případech zřejmé, že se výrobci jejím požadavkům a trendům předem přizpůsobují (změny balení směrem k nižší hmotnosti obalu, použití udržitelnějších materiálů).
Určitě nebude jednoduché vymáhat dodržování těchto požadavků při dovozech výrobků na trhy EU. V tomto smyslu má nové nařízení o ekodesignu potenciál zasáhnout celý světový trh. Je otázka, jak se k těmto požadavkům svět postaví.*
Jarmila Šťastná
