Udělali jsme velký pokrok PODTITULEK: Rozhovor s Ing. Evou Tylovou Vývoj v našem odpadovém hospodářství je v poslední době velmi dynamický. Připravované nové zákony i jednání s Evropskou unií postupně přizpůsobují legislativu i praxi evropským standardům. O některých zajímavých aspektech tohoto...
Udělali jsme velký pokrok
PODTITULEK: Rozhovor s Ing. Evou Tylovou
Vývoj v našem odpadovém hospodářství je v poslední době velmi dynamický. Připravované nové zákony i jednání s Evropskou unií postupně přizpůsobují legislativu i praxi evropským standardům. O některých zajímavých aspektech tohoto procesu jsme hovořili s Ing. Evou Tylovou, ředitelkou sekce technické ochrany životního prostředí a náměstkyní ministra životního prostředí.
[*] Zákon o odpadech prošel prvním čtením bez větších problémů. Jaké sešly připomínky a pozměňovací návrhy před druhým čtením?
Garančním výborem pro jednání zákona je Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Parlamentu, který právě v tomto týdnu zákon projednává. Výbor pro evropskou integraci již zákon projednal a odsouhlasil několik pozměňovacích návrhů, které nemění podstatu zákona a mají spíše technický či formulační charakter. Proti řadě z nich MŽP neprotestovalo. Jedná se např. o rozšíření zpětného odběru na domácí chladící zařízení, se kterým stejně MŽP v pozdější době uvažovalo formou vládního nařízení. V Evropské unii je připravována směrnice, která se bude elektrotechnickými výrobky zabývat komplexně.
Projednání v garančním výboru je rozsáhlejší, ale ani zde nebyly podány pozměňovací návrhy, které by významně změnily základní cíle a nástroje zákona. Lze říci, že jednoznačná shoda je v hierarchii nakládání s odpady od podpory prevence vzniku odpadů, přes materiálové a energetické využití po bezpečné odstranění. Tzn. že na skládku by měly být uloženy pouze odpady, které nelze využít.
Diskuse je o nástrojích, které jsou v zákoně navrženy. Zde si je třeba uvědomit, že odpady se dotýkají každého občana, řady dotčených subjektů, kde sice všichni mají stejný zájem na bezpečném nakládání s odpady, ale přece jen každý z jiného úhlu. Hledání nástroje je i hledání konsensu tak, aby žádná ze stran nebyla nadmíru poškozena a nadmíru nezískala.
Obecně se dá tedy říci, že většina pozměňovacích návrhů je víceméně technického charakteru. Bohužel náš člověk je velice vynalézavý při obcházení zákona, takže hledáme opatření, jak tomu zamezit a přitom nezavést nadměrnou administrativu. Uvedu případ, který se rozšířil v poslední době.
Musíme reagovat na případy, kdy provozovatelé skládek deklarují odpady uložené na skladku za technologické materiály v rozsahu daleko větším, než je uvedeno v projektu skládky (setkali jsem se až s 40 % podílem těchto materiálů). Tím se vyhýbají placení poplatků za uložené odpady. Provozní řády v dostatečné míře s takovýmto trikem nepočítaly a provoz je tedy třeba kontrolovat vůči projektu skládky.
[*] Které ustanovení byste neradi měnili?
Zmíním se o těch ustanoveních, u kterých určité změny byly navrženy. Příkladem je zpracování plánů odpadového hospodářství původci odpadů, což někteří považují za nadměrnou administrativu. Osobně jsem jiného názoru, tyto plány naopak pokládám za moderní nástroj řízení, který může podniku přinést výrazné úspory, což potvrzuje praxe při zavádění EMAS a ISO 14 000 nebo čistší produkce. Původce odpadů teprve na základě inventury odpadů zjistí, že některé tvoří zbytečně a jiné může využít či výhodně prodat jako suroviny. Na obdobnou analýzu mu mnohdy ve shonu běžného dne nezbývá čas.
Jsou však i protichůdné návrhy iniciované zejména obcemi, které požadují snížit hranici pro tvorbu plánů odpadového hospodářství tak, aby podle nich mohly kontrolovat i menší původce odpadů, kteří často svým odpadem znečišťují veřejná prostranství. Ministerstvo nastavilo hranici pro přípravu plánů tak, aby pokrylo velké původce odpadu, kteří tvoří rozhodující část odpadu (90 - 95 %). Posun hranice k nižší hodnotě však není proti záměrům MŽP na tvorbě čistého životního prostředí.
Dále bychom chtěli udržet omezení dovozu komunálních odpadů ze zahraničí za účelem energetického využití, a to alespoň do doby vstupu do EU. Ekonomická situace u nás není tak vyrovnaná jako u našich sousedů a mohlo by dojít k tomu, že by sem byl odpad masivně dovážen, a to na úkor sběru odpadu vyprodukovaného v ČR.
Na druhé straně byl již do zákona zapracován termín energetické využití, kterému dává zákon přednost před skládkováním.
[*] Zmínila jste nařízení o zpětném odběru výrobků, které začne platit za zhruba rok a bude se týkat několika komodit (obalů, olejů, baterií atd.). V oblasti obalů se již systém zpětného odběru rozvíjí. Jak by to mělo vypadat u ostatních uvedených komodit?
Právní úprava vyžadující zpětný odběr bude platit v každém případě od roku 2002. Buď od 1. 1. 2002 nabude účinnosti nový zákon o odpadech nebo (v případě opožděného schválení) nabude v březnu 2002 účinnosti nařízení o zpětném odběru. Výrobky, na které se vztahuje zpětný odběr, navrhují obě právní úpravy totožně.
V minulém roce jsme postupně začali oslovovat výrobce a dovozce, na které se bude povinnost vztahovat. Lze konstatovat, že většina podniků se na tuto povinnost již připravuje. Např. většina firem, které dováží nebo vyrábí oleje, je připravena přijímat použité oleje zpět v místech, kde jsou jejich výrobky distribuovány. Drobný problém byl v tom, že ne všichni si uvědomovali, že olej budou muset odebrat bezplatně a nespojovat ho s poskytováním placené služby (např. výměnou oleje).
Dalšími, které jsme oslovili, byli výrobci a dovozci pneumatik. Někteří z nich vyjádřili přání vytvořit sdružení, případně uzavřít s ministerstvem dobrovolnou dohodu, podobně jako výrobci obalů. U pneumatik bychom chtěli hlavně podpořit jejich recyklaci, která je dnes méně ekonomicky výhodná než energetické využití v cementárnách.
Podobně jsme v kontaktu s výrobci a dovozci baterií. Zde již jedna firma ověřuje zpětný odběr baterií v rámci pilotního projektu na území Kladna. Takže je vidět, že u jednotlivých komodit se bude zpětný odběr řešit pokaždé jinak - každá má jiný typ prodeje a výroby.
[*] Podporují ceny za skládkování recyklaci?
V novém zákoně o odpadech je navrženo zvýšení poplatků za skládkování, jako jeden z nástrojů pro podporu recyklace. Zvýšení poplatků má však i řadu negativních dopadů, např. vede ke zvýšení načerno odkládaného odpadu. Proti zvyšování poplatků byl vznášen i argument neúměrného zatížení rozpočtu obyvatel. Často se setkáváme s názorem, že platby za odpady jsou z hlediska domácností příliš vysoké.
Přitom se pohybují v úrovni 1-2 Kč denně na člena domácnosti, což je zanedbatelná částka proti tomu, kolik dávají občané za obdobné služby ( teplo, voda, elektřina) či za zbytné produkty běžné spotřeby. Varianta v zákoně byla navržena jako kompromis těchto vlivů. Jako jeden z pozměňovacích návrhů byl podán návrh poplatky zvýšit o větší částku. Strategii MŽP podporovat využití odpadů tento návrh rozhodně neodporuje. Můj názor je, že prestiží každého člověka na začátku třetího tisíciletí by mělo být postarat se o odpady, které tvoří, na odpovídající technické úrovni.
[*] Poplatky se hodně týkají měst a obcí, spolupracovali jste s nimi při přípravě zákona?
Svaz měst a obcí byl jedním z připomínkových míst, se kterými jsme zákon při přípravě diskutovali. Pokud vím, ani mezi zástupci obcí a měst není jednotný názor na výši poplatků. Obce by se měly detailně informovat o možnostech různých dotací a podpor v odpadovém hospodářství od SFŽP (například na sběrné dvory, regionální koncepce, atd.). Dále se obce mohou zapojit do systému sběru obalových odpadů a získat tak podporu řádově tisíce na tunu vytříděných odpadů. Dále se ukazuje jako výhodné vytvořit mikroregiony, v jejichž rámci obce sdruží investice do zařízení na sběr a recyklaci a recyklované výrobky samy využijí.
[*] Jde však také o recyklační technologie.
Rozvoj recyklačních technologií je ovlivňován přímo, ale i nepřímo. Příkladem mohou být obalové materiály, které tvoří značný podíl komunálního odpadu a jsou dobře recyklovatelné. Výrobci a dovozci mají od letošního roku povinnost zajistit u těchto opadů, aby byly z 15 % recyklovány a z 35 % využity. Prováděcí předpisy navržené k novému zákonu počítají s postupným zvyšováním těchto hodnot až na úroveň požadavků Evropské unie, tzn. 25 % recyklace, 45 % využití.
Jedná se tedy o nepřímý nástroj, jak omezit skládkování. Zvýšené náklady nesou výrobci, kteří je mohou promítnou do ceny obalu pouze omezeně, aby neomezili jejich konkurenceschopnost.
[*] Nové technologie se často nepodaří rozjet, zejména z ekonomických důvodů.
Někdy se ukáže, že určitý projekt byl slepou uličkou. Kdyby však deset technologií bylo nevýhodných, pak jedna úspěšná všechny neúspěchy převáží. Tak je tomu u výzkumu a vývoje v jiných oblastech. Určitá podpora výzkumu a vývoje je však nutná. I to je důvod, proč jsem se snažila, aby SFŽP dával podpory na recyklační technologie, sběrné dvory, třídící linky a podobně, aby se podpořily nové cesty ve využití odpadů. Proti tomu samozřejmě stojí, že nemůžeme recyklovat za každou cenu.
[*] V souvislosti s novým krajským uspořádáním budou po čase zrušeny okresní úřady, které mají v oblasti odpadového hospodářství mnoho kompetencí. Jak vidíte tento přechod, je na něj státní správa připravena?
Považuji okresní úřady za jeden z velmi dobře fungujících článků státní správy a je otázka, jak se podaří převést jejich kompetence na nové orgány. Kraje jsou dost rozsáhlé, takže se cesta občana k úřadu ztíží. Pokud dojde k přechodu na pověřené obce, pak dosud není jasné, zda tam bude dostatek pracovníků ovládajících problematiku na odpovídající úrovni.
Bude-li muset například jeden člověk zvládat všechno od ovzduší po odpady, pak je otázka, jak kvalifikovaně může svou práci vykonávat.
[*] Jak probíhá screening před vstupem do Evropské unie?
Před Evropskou komisí jsme obhájili náš systém, zajišťující recyklaci obalového materiálu. Rozhodují je, že od 1. 1. 2001 platí podle vyhlášky č. 338/97 povinnost recyklace a MŽP započne s kontrolou jejího plnění. Tuto oblast pokrývá směrnice EU o obalovém odpadu. Naplnit její požadavky není vůbec jednoduché, zejména z ekonomického hlediska.
Dále se screening zaměřil na nebezpečné odpady. Unie jednoznačně odmítla možnost, která tady předtím byla, a to překlasifikování nebezpečných odpadů, uvedených v Katalogu odpadů, pokud nemají nebezpečné vlastnosti. Odpovídajícím způsobem jsme již provedli úpravu zákona. Osobně tento postoj vítám, protože povede ke zprůhlednění celé problematiky.
[*] Možná jsou dosavadní problémy v odpadovém hospodářství způsobeny také "mládím" tohoto oboru u nás. Ještě před deseti lety nebyl ani zákon...
Ano. Tradiční obory ochrany životního prostředí, jako je voda nebo ovzduší, mají velké výzkumné ústavy, které fungují mnoho let. Když se pak dělá nějaké rozhodnutí, je možno se opřít o velké množství údajů, studií a analýz.
Ve složité oblasti odpadů, do níž zasahuje mnoho vedlejších oborů a také tržní trendy, se o tyto věci stará jen několik lidí bez dostatečného odborného zázemí. Proto jsem velmi usilovala o to, aby byl například rozšířen odbor odpadů ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka a pracoviště Českého ekologického ústavu. Potřebujeme více odborníků, kteří by sledovali trendy a byli zdrojem informací pro celý obor.
Myslím, že naše republika v oblasti hospodaření s odpady udělala velký pokrok. I když nedosahujeme všech parametrů jako ve vyspělých zemích Evropy, už se jim hodně blížíme a to nemluvím o takových zemích, jako jsou Řecko nebo Turecko, které jsme podle mého názoru již překonali.
Ing. Jarmila šťastná
FOTO ARCHÍV
