Téměř s rozhořčením čtu různá pojednání, ve kterých autoři tvrdí, že tzv. plošný poplatek za komunální odpad demotivuje občany od třídění odpadu na jednotlivé jeho složky (nebezpečný, dále upotřebitelný a zbytkový).
Jsem přesvědčen o tom, že většinu občanů ani nezajímá, jakým způsobem je poplatek stanoven a jestli je něco, co je přivádí na cestu "demotivace", tak je to neustále opakující se tvrzení o škodlivosti a nesprávnosti tzv. plošného poplatku.
Pokusím se svůj odmítavý postoj doložit na zkušenosti našeho města. I my jsme asi před deseti roky přešli v zástavbě rodinných domků na tzv. lístkový systém, přičemž jsme v sídlištní zástavbě ponechali systém tzv. smluvní - tedy platbu za určitý počet kontejnerů, kde správce bytového fondu rozpočítával platbu na jednotlivé domácnosti. Souběžně s tím jsme začali budovat systém sběru dále využitelných odpadů a rozmisťováním speciálních kontejnerů.
Předpoklady se nepotvrdily
Předpokládali jsme, že lístkový systém bude v zástavbě rodinných domků relativně nejspravedlivější, neboť každý si zaplatí vyvezení plné popelnice. Zakrátko jsme však byli nemile překvapeni. U některých domů popelnice zmizely a začaly se objevovat "pytlíky" s domovním odpadem v odpadových koších ulic a obyvatelé sídlištní zástavby si začali stěžovat, že do jejich kontejnerů odnášejí odpad občané ze zástavby rodinných domů.
Učinili jsme protiopatření: Začali jsme prodej kuponů na odpad evidovat a zástupce těch domácností, kde nebyla uskutečněna žádná koupě odpadového kuponu, jsme začali zvát na "odpadovou přestupkovou komisi". Některé výmluvy byly skutečnými skvosty.
Byly udělovány i sankce. Některá odvolání okresní úřad potvrdil, jindy došel k přesvědčení, že přestupkové řízení provázely formální nedostatky. Přesto však se domnívám, že tato procedura měla výchovný efekt, i když s některými zatvrzelci bylo těžké pořízení. A nebyli to většinou žádní chudáci, ale "bojovníci za práva občanů proti všemocné a zlé samosprávě a jejímu úřadu".
Pro zpřehlednění jsme kolem roku 1999 zavedli dvousložkovou sazbu, která byla koncipována jako platba za zbytkový komunální odpad a "paušál" na krytí nákladů za třídění odpadů, a to 100 Kč na osobu a rok. V roce 2001 jsme pak přešli na "platbu na obyvatele" ve výši 312 Kč.
Tento poplatek dělitelný dvanácti (v sídlištní zástavbě placený spolu s nájemným) sice nepokrýval veškeré náklady na likvidaci odpadu, ale pozitivním jevem byla skutečnost, že u řady objektů se objevily opět popelnice. Když někteří občané zjistili, že se placení pevné částky nevyhnou, raději se do městského systému nakládání s odpadem zapojili.
Separace neklesá
Nekleslo však množství vytříděného odpadu, protože třídění odpadů není záležitostí ekonomickou, ale etickou - věcí výchovy a osobního uvědomění.
Proto nás nový systém platby za odpad "na hlavu" téměř nezaskočil, až na jednu velice důležitou maličkost. Tou je "platba za osobu s trvalým pobytem". Podle příslušného zákona je trvalý pobyt občana pouze evidenční záležitostí a nemusí se zdaleka krýt s jeho skutečným bydlištěm, a tím i tvorbou převážné části komunálního odpadu.
Nový zákon o odpadech neumožňuje zpoplatnit "střednědobé nájemníky" kteří zůstávají trvale přihlášeni kdesi jinde, cizince přihlášené na cizinecké policii apod. Jistě by se tyto případy daly řešit rozumnou dohodou, ale úředníci města se obávají kontrol úředníků orgánů státní správy, kteří často uvažují čistě byrokraticky bez ohledu na logiku zdravého rozumu. Vznikají tak škody nejen finanční, ale zejména psychologicky-společenské.
Zanedbatelný poplatek
Poplatek za komunální odpad v jeho maximálně možné výši 500 Kč/obyvatele a rok je při současných cenových relacích zanedbatelný. Představuje pro čtyřčlennou rodinu 5,50 Kč/den, což je méně než cena běžných novin. S ohledem na tuto skutečnost naprostá většina lidí není ke třídění odpadů motivována.
K třídění odpadů může vést zejména stálá a srozumitelná osvětová kampaň, ve které občanům bude vysvětlováno, že třídění je zejména potřebné pro snížení drancování prvotních surovinových a energetických zdrojů, že skládky znamenají devastaci přírody a třídění odpadů je ve svém důsledku lacinější než skládkování. A ještě výhodnější by bylo zbytkový komunální odpad spalovat s energetickým využitím. To sice bude dražší, ale pro naše životní prostředí lepší než pouhé skládkování, neboť ve zbytkovém komunálním odpadu naší republiky je "skryt" energetický potenciál rovnající se zhruba 3,5 mil. tunám hnědého energetického uhlí.
Třídit nepřestali
To všechno, a možná ještě další věci, je třeba veřejnosti říkat především, aby si uvědomovala, že odpadové hospodářství je součástí kultury našeho života.
Podle našich zkušeností lidé nepřestali třídit odpad, a domnívám se, že je to výsledek několikaleté cílevědomé a stálé informační kampaně, vedené na stránkách městského zpravodaje doručovaného do každé domácnosti, zapojení místního kanálu kabelové televize, škol apod.
I naši partneři ve Švýcarsku nám řekli, že dobré výsledky jsou výsledkem propracované legislativy, koncepce, praxe a mnohaleté, neustávající vysvětlovací kampaně.
Všechno, o co nyní kraje usilují - koncepce odpadového hospodářství kraje -bylo na západ od naší hranice vymyšleno již před 20 lety. Je třeba dobré zkušenosti převzít, chyb se vyvarovat, nenechat se ovlivnit skládkovými lobby a nepředkládat veřejnosti pesimistické vize, ale vysvětlovat jí, co je třeba dělat.
Informování veřejnosti
Přispět by k tomu mohly například informační šoty ve veřejnoprávní televizi o nakládání s odpadem. Mohlo by tam být vysvětleno, kde a jak končí PET lahve, akumulátory, vytříděný nebezpečný odpad apod. Veřejnost by tak nejlépe uvěřila, že třídění odpadu není samoúčelné a vytříděný odpad nekončí na skládce, jak se také někdy říká.
V našem desetitisícovém městě jsme v minulém roce vytřídili a k dalšímu zpracování odvezli kolem 1,5 mil. kusů PET lahví - téměř 60 tun. Je to výsledek souborů technických, organizačních a propagačních opatření, a zejména rozmístění dostatečného množství speciálních kontejnerů. Dostali jsme se na hranici technických možností zpracování PET lahví a budujeme s pomocí SFŽP dotřiďovací linku. Věříme, že její kapacita (200 tun) bude s využitím sousedních obcí využita.
Josef Šalda,
starosta Čelákovic
|