01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

TŘÍDĚNÍ STÁLE BOLÍ

Město Nová Paka muselo řešit své odpadové hospodářství již v roce 1992, neboť se očekávalo ukončení provozu skládky komunálního odpadu. Impuls k nalezení možného způsobu řešení dala tehdejší městské radě zpráva o zprovoznění dotřiďovací linky tuhého domácího odpadu (TDO) ve Vsetíně. Jako zdroj...

Město Nová Paka muselo řešit své odpadové hospodářství již v roce 1992, neboť se očekávalo ukončení provozu skládky komunálního odpadu. Impuls k nalezení možného způsobu řešení dala tehdejší městské radě zpráva o zprovoznění dotřiďovací linky tuhého domácího odpadu (TDO) ve Vsetíně.

Jako zdroj vstupních informací posloužila studie o možnostech zavedení stejného systému i v Nové Pace. Výstavbou areálu třídící linky bylo rozhodnuto o způsobu odpadového hospodářství města. Systém byl spuštěn na podzim roku 1994 a s malými obměnami funguje dodnes.

Základem je předtřídění TDO již v domácnosti. K tomuto účelu byly po městě rozmístěny nádoby na jednotlivé druhy odpadu: na papír a plasty (240 l), drobné kovy, sklo a bioodpad (80 l). Malé nádoby jsme zvolili proto, že jsme je podle studie rozmístili velmi hustě - ve městě bylo těchto "hnízd" na tři sta. Zde jsme se dopustili první chyby, kterou ještě zmíním.

Systém byl spuštěn po poměrně masivní osvětové kampani, směřující zejména k mladé generaci a dětem ve školách. První měsíce byla ukázněnost občanů při třídění příkladná. Podíl předtříděných komodit dosahoval více než polovinu celkového objemu odpadu. Motivací byla jistě i skutečnost, že zbytkový odpad byl svážen na základě známkového systému. Občan na popelnici nalepil známku (zprvu 18 Kč, později 30 Kč v zimním období a 40 Kč v létě), až když byla naplněna. Zde jsme udělali druhou chybu. Ten, kdo třídil svůj odpad, uplatňoval ho zadarmo a na směsný zbytkový odpad pak potřeboval třeba jen dvě známky ročně.

ZÁTĚŽ PRO POKLADNU

Rozhodnutí o tomto modelu odpadového hospodářství jsme od počátku považovali za ekologickou výzvu. I když jsme počítali s tím, že třídění bude městskou pokladnu něco stát (odhad byl asi 3 miliony ročně), přece jen jsme doufali, že nový zákon o odpadech nám ekonomicky odlehčí. To se nakonec splnilo pouze zčásti.

Zastupitelstvo proto hledalo cesty, jak zmírnit neúměrně vysoký finanční dopad třídicího systému na městský rozpočet. V letech 1997 a 1998 jsme vypsali výběrové řízení na provozování odpadového hospodářství včetně dotříďovací linky a kompostárny. Renomované firmy podaly nabídky, ale právě z nich jednoznačně vyplynulo, jak nepřijatelné je pro podnikatelskou firmu pokračovat stejným způsobem, tj. bez finančního zatížení domácností. Proto jsme nakonec odpadové hospodářství ponechali jako hlavní náplň činnosti vlastní příspěvkové organizaci Odpady, a to včetně svozu zbytkového odpadu, který dosud prováděly jiné organizace.

S odstupem času je možno říci, že myšlenka zavést systém byla bezesporu správná a bez nadsázky progresivní. V mnohém dokonce tento způsob předčil modely v zahraničí. Nutno však konstatovat, že v praxi se ukázaly nedostatky, které byly jednak daní za nezkušenost (v té době bylo podobných zřízení v provozu velmi málo), jednak byly způsobeny v té době menšími možnostmi výběru technologie i nádob. S těmito nedostatky se dokážeme postupně vyrovnat a napravovat je.

Mnohem složitější je situace s využitím kvalitně vytříděných druhů TDO, vlastně již druhotných surovin. Odbyt je sice možno zajistit, o jeho ekonomické výhodnosti ale nelze mluvit. Není tedy divu, že okolní obce, které se zpočátku připojily k systému a kterým jsme zajišťovali svoz předtříděného odpadu, postupně volily méně ekologický, avšak ekonomičtější způsob. Zpravidla si zajistily svoz prostřednictvím soukromých firem s napojením na skládku. Stále platí (ještě zřejmě dlouho platit bude), že co je ekologické, není ekonomické a naopak.

CHYBY SYSTÉMU

Nadále si myslíme, že jsme zvolili správnou cestu, i když trochu bolestivou a z pohledu hospodáře drahou. Otázka je, zda ve svém důsledku bude životní prostředí, a tedy i tento náš počin hodnocen a poměřován pouze penězi. Chtěl bych upozornit na dvě největší chyby, které jsme udělali.

Především se ukázalo, že příliš husté umístění nádob je naprosto špatné. Učinili jsme tak z přehnané vstřícnosti k občanům. Naše úvahy chtěly vyhovět přirozené lidské vlastnosti - lenosti. Fungovalo to sice, nastaly ale potíže se svozem, hlavně v zimním období. Obměnu tuzemských plastových nádob bylo nutné provádět často, jednak byly nekvalitní, jednak docházelo často k poškození. Postupem času přecházíme na velkoobjemové kontejnery a snižujeme počet stanovišť. I na to si lidé snad časem zvyknou.

Druhá chyba byla, že svoz a následné zpracování předtříděného odpadu na lince bylo zcela zadarmo. Po tři roky naši občané platili pouze za vyvezenou popelnici zbytkového odpadu. Tato cena byla zcela zanedbatelná, protože tuhými palivy topí velmi málo domácností a krom popela bylo možno téměř vše uložit do nádob na tříděný odpad. Není proto divu, že ztrátu bylo nutno zmírnit.

POPIS SYSTÉMU

Od druhého pololetí roku 1998 je veškerý svoz TDO zabezpečován městem a je též nově zpoplatňován. Občané mají na výběr: od 120 Kč na osobu za pololetí (v to započítány dva svozy), což využívají hlavně osoby osamělé, po nejdražší 590 Kč za pololetí při týdenním svozu (využíváno minimálně). Průměrná platba činí 920 Kč za rok při čtrnáctidenním svozu zbytkového odpadu. V těchto platbách je zahrnuta možnost třídit dle dosavadních zvyklostí. Tento systém se týká jen fyzických osob.

Podnikatelé mohou uzavřít smlouvu s městskou příspěvkovou organizací Odpady i se soukromými firmami. Předtříděné komodity jsou dotříděny na naší lince, zbytkový odpad je skládkován na 20 km vzdálené skládce za cenu do 400 Kč za jednu tunu. Zbytkový odpad se na celkovém množství svezeného odpadu podílí více než jednou třetinou, což při necelých deseti tisících obyvatel představuje asi 350 tun ročně. Kromě pravidelných svozů TDO zdarma organizujeme na území města ambulantní sběr nebezpečného odpadu. Loni bylo tímto způsobem svezeno 12 tun především televizorů a chladniček. Náklady na zneškodnění nebezpečného odpadu činily 21 tisíc korun. Letos se bude akce opakovat ve dvou termínech.

Není bez zajímavosti porovnat množství vytříděného odpadu od zprovoznění dotříďovací linky: zatímco v roce 1995 to bylo 519 tun, loni již bezmála dvojnásobek - 1010 tun, což je zvýšení takřka dvojnásobné (oproti roku 1998 o 17 %)

SKLADBA ODPADU

Vytříděné suroviny tvoří z více než 26 % papír, po dvaceti procentech pak sklo a drobné kovy, zbytek plasty.

Poslední dobou evidentně vzrůstá podíl plastů, což je dáno především zvýšením množství obalů, zejména PET lahví, ve kterých se objevil i tradiční český nápoj - pivo (shodou okolností se poprvé začalo dodávat v plastu právě pivo z novopackého pivovaru).

Právě u plastů je možnost předání suroviny k dalšímu zpracování nejsložitější. Například u směsného plastu je tuna uložená na skládku o 15 % levnější, než při předání ke zpracování. PET lahve lze zhodnotit pouze čiré. Lepší situace je v případě papíru a skla, byť ceny kolísají a pokryjí jen nepatrnou část nákladů spojených se svozem, dotříděním a dopravou na místo určení.

Vytříděný směsný plast odebírá za 0,40 Kč firma Transform Lázně Bohdaneč. Čiré PET lahve prodáváme za 3 Kč za jeden kilogram do Plané nad Lužnicí. Papír je tříděn na tři druhy. Směsný za jednu korunu za kilogram odebírají papírny EMBA v Pasekách nad Jizerou, karton slovenské Štúrovo v přepočtu za 1,7-1,9 za kilogram, noviny a časopisy za 1,4-1,6 firma CIUR Brandýs nad Labem. Drobné železo je prodejné od 0,5-1 Kč za kilogram a sklo ve sklárnách v Kyjově za 0,8 Kč za kilogram.

ORGANIZAČNÍ ZAJIŠTĚNÍ

Veškeré odpadové hospodářství ve městě zabezpečuje příspěvková organizace Odpady s dvaceti zaměstnanci. Loňské náklady činily přibližně 6 miliónu korun, z toho dotace města 4,1 mil. Tento údaj není úplně relevantní, neboť zahrnuje část nákladů spojených s přípravou výrobní technologie na zpracování nápojových kartonů, která byla předvedena koncem loňského roku a je dalším příspěvkem k ekologickým alternativám řešení. Právě tímto způsobem chceme učinit další krok: nejen odpad sebrat a dotřídit, ale také zpracovat a využít. Za tímto účelem spolupracujeme od roku 1997 se společností EKO-KOM, která nám technologii zapůjčila a kterou budeme provozovat. Slibujeme si od toho i to, že dáme možnost školám, obcím i firmám uplatnit sebrané nápojové kartony k užitečnému účelu.

K celkovému výčtu čísel ještě jeden doplňující - a nejdůležitější - údaj: náklady na realizaci celého systému v obci činily více než 40 miliónů korun. Z toho zhruba 10 miliónu připadá na technologii kompostování, která je součástí areálu. Kompostu, který je vyráběn v reaktoru z biodpadu a příměsi pilin a štěpků, vyrobíme kolem tří set tun ročně. Jeho kvalita je potvrzena atestem. Odběratelé jej mohou koupit za 0,60 Kč za kilogram.

Odpadové hospodářství prochází neustálým vývojem. Je to přirozené, protože odpadů produkujeme stále víc a víc a o nejvhodnějším způsobu jejich zneškodňování se budou přít ekologové s lobisty a podnikateli v (lukrativním ) oboru. Není to ale pouze o penězích, byť je to tak dosud stále pojímáno, je to i o příštích generacích a kvalitě jejich života.

PETR KUŘÍK,

starosta

FOTO ARCHÍV

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down