Aerobní fermentace V letech 1954-1955 vznikla na břehu rybníka Rožmberk obří velkovýkrmna prasat - Gigant. Chovalo se zde až 35 000 kusů prasat, produkujících odpovídající enormní množství kejdy. Kejda se zčásti vozila na pole, zčásti vypouštěla přímo do Rožmberka coby hnojivo. Jenže kejdy se...
Aerobní fermentace
V letech 1954-1955 vznikla na břehu rybníka Rožmberk obří velkovýkrmna prasat - Gigant. Chovalo se zde až 35 000 kusů prasat, produkujících odpovídající enormní množství kejdy. Kejda se zčásti vozila na pole, zčásti vypouštěla přímo do Rožmberka coby hnojivo. Jenže kejdy se vypouštělo až 30 m3 denně a přilehlá část rybníka se začala záhy zanášet.
V roce 1974 se u Gigantu postavila čistírna odpadních vod (ČOV) s bioplynovou stanicí určená k čištění odpadních vod z velkovýkrmny a města Třeboně. Jednalo se na svou dobu o špičkové zařízení, které co do množství a způsobu zpracování kejdy patřilo mezi světové unikáty.
Počet prasat se v posledních letech výrazně snížil - na dnešních asi 20 000 kusů. Čistírna i velkovýkrmna jsou umístěny v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, což klade zvýšené požadavky na kvalitu vypouštěné vody. Proto byla původní ČOV rozšířena o druhý aerobní stupeň pozůstávající z aktivační a dosazovací nádrže a o kaskádu čtyř dočišťovacích rybníků o velikosti 10 ha.
VYUŽITÍ KEJDY
V současnosti ČOV zpracovává průměrně 180 m3 kejdy denně aerobní fermentací ve dvou železobetonových fermentorech o objemu 3200 m3 a 2800 m3 zapojených za sebou. První nádrž se vytápí na 39-41 oC, ve druhé nevytápěné je teplota o 4-6 stupňů nižší. V průběhu fermentace se snižuje obsah sušiny v kejdě o cca 20 % a obsah organických látek o přibližně 30 %. BSK5 klesne z původních 30 000 mg/l na 3000 mg/l. Zachovává se obsah dusíku, fosforu a jiných anorganických látek, takže fermentovanou kejdu lze s výhodou (silná redukce zápachu, zachovaný podíl anorganických hnojivých látek) využít jako organické hnojivo na pole.
Bioplyn (65 % metanu, 33 % oxidu uhličitého) vznikající rozkladem organických látek (denní produkce bioplynu činí asi 4200 m3 za den) se využívá jako palivo k produkci tepla využívaného k vyhřívání fermentoru, vytápění budov ČOV a k produkci teplé vody. Přebytek bioplynu se spotřebovává jako palivo ve dvou kogeneračních jednotkách s výkonem 2x 160 kW z ČKD Hořovice (typ GEB 160). Ty vyrábějí cca 500 000 kWh elektřiny za rok. Elektřinu ani teplo neprodávají, vše se spotřebuje přímo na ČOV. Čistírna je tak nezávislá na vnějších dodávkách tepla a z 30 % kryje i vlastní potřebu elektrické energie.
SPOLEČNÉ ČIŠTĚNÍ
Fermentovaná kejda, která se nevyužije jako hnojivo, se po separaci na dekantační odstředivce, kdy dojde ke snížení obsahu nerozpuštěných látek, čistí společně s komunálními odpadními vodami z Třeboně ve dvou aerobních stupních. Jak ovšem podotýká ředitel ČOV Ing. Miroslav Kajan, používaná hrubobublinná aerace v mělké nádrži je obrovským "žroutem" elektrické energie a nutně potřebuje rekonstrukci v ceně cca 15 mil. Kč. Zařízení dnes nelze nijak regulovat. Po rekonstrukci by hrubobublinnou aeraci měly nahradit mechanické aerátory.
Přebytečný čistírenský kal je zpracováván anaerobně. Komunální odpadní vody z devítitisícové Třeboně (4000 m3 za den) jsou do čistírny přiváděny tříkilometrovým potrubím. Odpadní vody jsou konečně dočišťovány v kaskádě dočišťovacích rybníků. Z posledního rybníku vytéká do Rožmberka voda o průměrných parametrech BSK5 25 mg/l, CHSK 100 mg/l a amoniakálního dusíku 5-25 mg/l.
Výkrmna dnes patří firmě R.A.B. spol. s r. o. Třeboň, která bývalý státní statek koupila při privatizaci. Odpadní vody z města Třeboně čistí za úplatu.
To, že celý systém pracuje už dvacet šest let, je nepochybně důkazem jeho spolehlivosti. Pravda ovšem je, že některé části už pomalu dosluhují - např. výměníky jsou ještě původní a potřebovaly by vyměnit. Peníze na investice však bohužel nejsou.
Zařízení má občas problémy s plněním limitů a je předmětem zájmu celkem četných vodohospodářských kontrol. "Pro nás by měla být směrodatná výpusť z Rožmberka, protože spousta toho, co vypouštíme, jsou živiny pro ryby," říká s trochou hořkosti Ing. Miroslav Kajan.
CO ŘÍKAJÍ OCHRÁNCI
"To, jak čistírna funguje, je vlastně malý zázrak," soudí RNDr. Miroslav Hátle, CSc., ze Správy Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Dle jeho názoru je třeba především zlepšit odstraňování amoniaku. "Proti tomu, co zde bylo dřív, se situace neuvěřitelně zlepšila," podotýká dr. Hátle, ovšem zároveň dodává, že po průchodu Rožmberkem se i dnes voda v řece Lužnici prudce zhoršuje. Zatímco nad Rožmberkem má v rezervaci Stará řeka kvalitu vody na stupni III, z Rožmberka vytéká voda s kvalitou V. stupně.
Podílí se na tom jak zbytkové znečištění z ČOV, které ani dnes není zanedbatelné, tak i stará zátěž v podobě bahna, uloženého v zátoce Rožmberka od Gigantem z minula (peníze na vybagrování bahna nejsou), ale i znečištění z různých drobných komunálních zdrojů nenapojených dosud na čistírnu. A negativně se zde projevuje i intenzivní chov ryb - vždyť rybáři ještě donedávna Rožmberk dohnojovali (dnes to Správa CHKO již zakázala) a dodnes mnozí z nich považují čistírnu za zpozdilé mrhání cenným hnojivem.
Rybníkář a spisovatel Ing. Miroslav Hule například stále doufá, že by se jednou mohlo podařit přehradit Rožmberk hrází od severu k jihu. V západní části by se pak vybudovalo potrubí podél celého břehu, kudy by se rovnoměrně přidávaly do rybníka živiny z vepřína, ve východní části protékané řekou Lužnicí by pak vznikl čistý rybník vhodný k rekreaci. Plán je to za současné situace (absolutní odpor Správy CHKO, navíc Rožmberk je kulturní památka) prakticky nerealizovatelný, nicméně proti zákazu Rožmberk hnojit rybáři dosti vehementně protestují.
JANA PLAMÍNKOVÁ, MIROSLAV KAJAN
(odborná spolupráce)
FOTO AUTORKA
