Stovky tun olova, jež v dubnu 2019 shořelo při požáru, který téměř zničil pařížskou katedrálu Notre-Dame, vytvořily nebezpečný prach padající na parky, budovy a hřiště. Nyní vědci zjistili, že část olova si našla cestu na překvapivé místo - do medu pařížských včel, napsal zpravodajský server The New York Times.
Podle studie, kterou tento týden zveřejnil odborný tisk, obsahovaly vzorky medu z úlů severozápadně, tedy po větru od požáru katedrály, průměrně téměř třikrát více olova než před požárem.
Zatímco vyšetřovatelé stále hledají zdroj požáru, který zničil 850 let starou katedrálu, a vědci, architekti a historici studují křehkou stavbu a trosky budovy, jiný výzkum se soustředil na znečištění způsobené 450 tunami olova, které oné noci shořelo.
Studie medu, kterou uskutečnily Kate Smithová a Dominique Weisová z Univerzity Britské Kolumbie, je jednou z prvních, která zkoumá vztah mezi znečištěním z požáru a jeho dopadem na obyvatele prostřednictvím produktu určeného k přímé konzumaci.
Zvýšená koncentrace olova v medu - průměrně 2,3 nanogramu na gram - je stále v mezích množství přijatelného pro konzumaci, uvedla Smithová. Vyšší množství přitom odpovídá geografickému rozprostření prachu, který se nad Paříží po požáru vznášel.
Vědci mají stále obavy z následků znečištění po požáru Notre-Dame. Předchozí studie zjistily, že nebezpečná koncentrace olova byla po požáru na desítkách míst v Paříži včetně škol, školek, parků a denních stacionářů. Celková dekontaminace okolí katedrály trvala čtyři měsíce. V případě pozření může olovo způsobit poškození kognitivních funkcí, především u dětí.
V městech, jako je Paříž, v posledním desetiletí výrazně stoupl chov včel a odhaduje se, že v městě nad Seinou je nyní více než 1000 úlů. Včely se zabydlely například na střeše historické Opery Garnier, na střechách prestižních restaurací, v květinami oplývající Lucemburské zahradě a také na katedrále Notre-Dame, kde 200 000 včel žijících na střeše požár přežilo.*
(ČTK)
