
Návrh zákona široce definuje pojem průmyslového odpadu a zahrnuje téměř všechny druhy odpadu vznikající v průmyslových provozech na území Thajska i mimo něj. Výjimkou jsou pouze infekční odpady, které spadají pod veřejné zdravotní zákony, a radioaktivní odpad definovaný zvláštními zákony pro mírové využití jaderné energie. K průmyslovému odpadu se tak počítá i elektronický odpad a šroty vozidel. Zákon navíc rozšiřuje pojem „producent“ o výrobce, montéry, dovozce, vlastníky a majitele značek či ochranných známek, čímž rozšiřuje povinnosti za nakládání s odpadem i na další subjekty spojené s výrobní a distribuční sítí.
Klíčovým principem zákona je to, že odpovědnost za odpad neskončí jeho předáním třetí straně, ale zůstává u původce odpadu do doby jeho plného a zákonného zpracování či odstranění. Pro sběr, přepravu a likvidaci odpadu mohou být využívány pouze subjekty s platnou licencí vydanou Úřadem průmyslových prací (Department of Industrial Works, DIW). Zvláštní pozornost je věnována nebezpečnému průmyslovému odpadu, u kterého platí přísnější licenční požadavky a kontrola operací.
Novinku v zákoně představují přesně definované povinnosti týkající se elektronického odpadu a šrotů vozidel, které patří mezi nejproblematičtější druhy odpadů v rámci průmyslové výroby. Provozovatelé těchto odpadů jsou povinni zajistit jejich sběr, přepravu a odstranění pouze licencovanými subjekty, přičemž výrobci vozidel zůstávají odpovědni za své produkty až do doby, kdy jsou šroty kompletně zpracovány.
Zákon plánuje založení takzvaného Udržitelného průmyslového fondu (Sustainable Industry Fund) pod záštitou Ministerstva průmyslu. Fond by měl sloužit k financování opatření na prevenci, ochranu a nápravu škod způsobených nesprávným nakládáním s průmyslovým odpadem, stejně jako k podpoře rozvoje a zlepšování průmyslového sektoru v oblasti odpadového hospodářství. Součástí je i požadavek na složení jistoty, kterou budou muset skládat podniky zabývající se sběrem, přepravou a likvidací odpadu jako garanci pokrytí případných škod.
V Thajsku jsou v běhu i další návrhy zákonů upravující odpadové hospodářství, zejména návrh zákona o obalech a zákon o elektroodpadu (Draft WEEE Act). Oba tyto dokumenty také pracují s principem rozšířené odpovědnosti producenta, avšak s odlišným přístupem k řízení odpadu. Například zatímco DIWMA klade důraz na předání odpadu licencovaným subjektům, Draft WEEE předpokládá, že výrobci elektrozařízení sami vytvoří a realizují plány nakládání s elektroodpadem, případně pověří specializovanou organizaci.
Kromě návrhu DIWMA již Thajsko v roce 2023 zavedlo nové nařízení Ministerstva průmyslu, které rozšiřuje odpovědnost producentů odpadu, takže odpovědnost trvá od vzniku odpadu až po jeho likvidaci či recyklaci. To je v souladu s principem „znečišťovatel platí“ (polluter pays principle), kde výrobci nesou odpovědnost za environmentální dopady svých výrobních postupů.
Nový systém licencování a řízení průmyslového odpadu také zajišťuje lepší dohled nad operacemi spojenými s přepravou a likvidací odpadu, včetně elektronického a nebezpečného odpadu, což výrazně přispívá ke zvýšení bezpečnosti pro veřejné zdraví i životní prostředí.
Thajsko rovněž pracuje na legislativě spojené s rozšířenou odpovědností producenta v oblasti plastových obalů, která by měla být plně implementována do roku 2027, což je krok vedoucí ke komplexnímu systému EPR propojujícímu různé druhy odpadu pod jednotnou environmentální strategii.
Zavedení takto rozsáhlého práva je ambiciózní krok vyžadující širokou součinnost státních úřadů, průmyslu a zpracovatelských firem. Očekává se, že zákon pomůže vyřešit některé dosavadní problémy s nelegálním skládkováním a neodpovědným nakládáním s průmyslovým odpadem v Thajsku, přinese vyšší transparentnost v evidenci odpadů a umožní efektivnější kontrolu. Důležitým krokem bude i zavedení a správná správa financí z Udržitelného průmyslového fondu pro prevenci a řešení environmentálních rizik.*
-red-