Menu
e-shop
Umělá inteligence způsobuje revoluci v procesu třídění při recyklaci odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ). Pokročilé algoritmy umělé inteligence ve spojení s počítačovým viděním dokážou rychle a přesně identifikovat různé typy elektronických součástek a materiálů. Ke klíčovým výhodám této technologie patří zvýšená přesnost třídění až na 99 %, rychlejší doba zpracování, zvýšení efektivity až o 50 % a schopnost identifikovat a oddělit cenné prvky vzácných zemin. Třídicí systémy poháněné umělou inteligencí dokážou rozlišovat mezi různými druhy plastů, kovů a dalších materiálů, což zajišťuje efektivnější recyklaci a získávání cenných zdrojů.
Robotické systémy se stále častěji používají k demontáži elektronických zařízení a k manipulaci s nebezpečnými materiály. Díky robotice se minimalizuje expozice pracovníků škodlivým látkám. K dalším benefitům řadíme konzistentní a přesnou demontáž, která zvyšuje využití opakovaně použitelných komponentů. Nespornou výhodou je rovněž provozní schopnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, zvyšující celkovou recyklační kapacitu. Robotické systémy dokážou vyjímat baterie, oddělovat různé komponenty a přesně a bezpečně manipulovat s materiály obsahujícími rtuť nebo jiné toxické látky.
Inovativní procesy chemické recyklace řeší problém recyklace směsných a kontaminovaných plastů v OEEZ. Chemická recyklace dokáže rozložit plasty na základní chemické složky. Tyto komponenty se poté dají použít k výrobě nových, vysoce kvalitních plastů. Snižuje se tak potřeba výroby panenských plastů. Tato technologie rovněž umožňuje recyklaci plastů, které byly dříve považovány za nerecyklovatelné, čímž se výrazně snižuje dopad elektroodpadu na životní prostředí. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) uznává chemickou recyklaci jako slibný přístup k nakládání s plastovým odpadem.
Nové metalurgické procesy zlepšují získávání drahých kovů, jako je zlato, stříbro a palladium, z elektronických součástek. Mezi inovace patří bioloužení (použití bakterií k extrakci kovů z elektronického odpadu), elektrochemické získávání (využití elektrických proudů pro přesnou separaci kovů) či superkritická oxidace vody (rozklad nebezpečných organických sloučenin a zároveň regenerace kovů).
Techniky biologického loužení jsou často účinnější než tradiční těžební aplikace a lze je dokonce použít k čištění hlušiny v důlních odpadech. Mezi kovy extrahované bioloužením patří zlato, měď, stříbro, kobalt, uran, zinek nebo nikl. Přímé bioloužení využívá minerály, které snadno podléhají oxidaci, k vytvoření přímého enzymatického zásahu s využitím mikroorganismů k oddělení kovu a rudy. Při nepřímém bioloužení nejsou mikroorganismy během procesu v přímém kontaktu s minerály. Mikroby však vytvářejí loužicí činidla, která rudu stále oxidují.
Superkritická oxidace vody (SCWO) využívá vodu, která překračuje teplotu 374 °C a tlak 22,1 MPa, které definují kritický bod vody. Po překročení těchto hodnot voda dramaticky mění své vlastnosti a přechází do tzv. superkritického stavu. Metalurgické techniky nejen zvyšují výtěžnost cenných kovů, ale také snižují dopad procesu obnovy na životní prostředí.
Technologie internetu věcí (IoT) a block-chainu se integrují do systémů pro správu elektroodpadu s cílem zlepšit sledování a zajistit transparentnost v celém procesu recyklace. Tyto systémy dokážou sledovat OEEZ v reálném čase od sběru až po konečnou recyklaci. Umožní tak zvýšit odpovědnost za správné nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči a sníží riziko nelegálního skládkování. Zároveň zefektivní sběr dat pro optimalizaci recyklačních procesů. Tato technologie umožňuje spotřebitelům a firmám ověřit si, zda se s jejich elektroodpadem nakládá zodpovědně, což posiluje důvěru v proces recyklace.
Dnes má téměř každá domácnost řadu vyřazených elektronických zařízení, jako jsou notebooky, mobilní telefony, tablety atd. a jejich majitelé nemají motivaci postarat se správně o jejich likvidaci. Často se stává, že je vyhodí společně s ostatním odpadem. Nekomfortní přístup ke sběrným centrům, absence povědomí o výhodách cirkulární ekonomiky a nedostatek finanční motivace jsou některé z překážek, které odrazují spotřebitele od doručení těchto předmětů do sběrných míst.
Ochotou spotřebitelů vracet výrobky na konci jejich životnosti do sběrných center se zabývala studie (Govindan a kol. 2024) využívající model smíšeného celočíselného programování (MILP). Jde v podstatě o chytrou aplikaci pro sběr elektroodpadu za použití technologie IoT. V rámci vyvinuté sítě spotřebitelé zaznamenávají počet a typ svých nepoužitelných elektronických zařízení prostřednictvím aplikace. Každému spotřebiteli v určité oblasti je přiděleno místní sběrné centrum na základě kritérií kapacity a vzdálenosti. Svoz elektroodpadu centra zajišťují, navíc je zvýhodněn finančním bonusem.
Tyto inovativní technologie jsou slibným začátkem. Celosvětově se produkuje stále více odpadních elektrozařízení. Podle zprávy The global E-waste Monitor 2024 se do roku 2030 očekává nárůst množství elektroodpadu na 82 milionů tun. Systém sběru a likvidace se však zatím mění jen pomalu. Inovativní přístup k recyklaci OEEZ prostřednictvím automatizace a umělé inteligence zvyšuje bezpečnost, efektivitu a hodnotu procesu. Nové technologie také snižují energetickou spotřebu a provozní náklady, přičemž maximalizují obnovu materiálů a ziskovost. Cílem je změnit způsob, jakým recyklační průmysl nakládá s elektroodpadem.*
Hana Tomášková
