V čištění odpadních vod se dnes jedná převážně o intenzivní mechanicko-biologické procesy, které jsou závislé na přísunu elektrické energie. Přesto i takzvané extenzivní způsoby čištění, které pracují jaksi samy, mají své opodstatnění. Jejich místo v paletě možných způsobů čištění je již dostatečně...
V čištění odpadních vod se dnes jedná převážně o intenzivní mechanicko-biologické procesy, které jsou závislé na přísunu elektrické energie. Přesto i takzvané extenzivní způsoby čištění, které pracují jaksi samy, mají své opodstatnění.
Jejich místo v paletě možných způsobů čištění je již dostatečně pevné, svým pojetím počínají konkurovat tzv. klasickým postupům. Ty jsou náročné na přísun energií již během budování, ale hlavně v provozu. Kořenové čistírny mají těsnější vazbu na přirozené procesy právě svojí "pomalejší" přírodní dynamikou. Do hry totiž vstupují hlavně půdní mikroorganismy, částečně též rostliny a jejich kořenový systém, gravitace a slunce.
Přijímání extenzivních způsobů čištění se zvolna mění. Přestože se nezměnila technologie a legislativa, vztah odborné veřejnosti k alternativním postupům je nyní spíše pozitivní. Desetiletá zkušenost pozměnila úhel pohledu i úroveň znalostí o kořenových čistírnách v ČR.
STÁTNÍ DOTACE
Příroda sama zná a aplikuje odedávna dokonalé způsoby čištění vod, které nic nestojí. Od samočisticích procesů v řekách a mokřadních systémech až po vlastní destilaci velkého koloběhu vody.
Uměle vytvořené mokřadní systémy - kořenové (rostlinné) čistírny, půdní filtry a podobně svým vzhledem připomínají více či méně přírodní krajinu a většinou stojí méně než intenzivní čistírny odpadních vod (ČOV). To platí pro budování, a hlavně provoz. V oblasti budování kanalizačních sítí i vlastních čistíren působí velká lobby. Výběr vhodného systému pro danou lokalitu je závislý na mnoha faktorech.
Normy EU ukládají čistit odpadní vody v obcích nad 2000 EO (ekvivalentních obyvatel). Stav "odkanalizování" a čištění vod v této kategorii je však u nás takový, že ze zhruba 6300 obcí není vyřešeno čištění v 5000 obcích. Skoro 30 % obyvatel žije v domech bez napojení na veřejnou kanalizaci. Lepší je situace ve městech nad 10 000 obyvatel. Neměly-li doposud čistírnu, pak je většinou již ve výstavbě.
Finance pro výstavbu čistíren poskytuje Ministerstvo zemědělství, ročně to je 200-300 miliónů korun. Ve městech o velikosti 10 000-50 000 EO podporuje Státní fond životního prostředí (SFŽP) navíc i intenzifikaci nebo rozšiřování stávajících čistíren. Výstavba čistíren odpadních vod ze středních zdrojů (viz směrnice EU) je podporována většinou ze SFŽP formou dotace a půjčky.
Menší obce pod 2000 obyvatel mohou získat státní podporu jen tehdy, leží-li v ochranných pásech zdrojů pitné vody nebo v chráněných územích. Mohou nicméně využít následujících programů.
"Drobné vodohospodářské akce" jsou titulem Všeobecné pokladní správy Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj určeným k výstavbě malých čistíren a kanalizací do 10 miliónů korun celkových nákladů. Objem prostředků tohoto programu se pohybuje okolo 150-200 miliónů korun ročně. Další pomoc lze získat v rámci "Programu obnovy venkova". Dotace vodnímu hospodářství poskytuje také Ministerstvo zemědělství, a to především na výstavbu vodovodů a vodních děl (200-300 miliónů korun ročně).
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že získat peníze na stavbu kořenové čistírny nebylo a není snadné. Tím více zde je důležitá jistá počáteční zanícenost, která ostatně stála na počátku prvních konkrétně vybudovaných rostlinných čistíren ČR (Petrov u Jílového - 1989; Kačice, Ondřejov a Horní Černá Studnice - 1991).
ZATÍM JEDEN Z MNOHA
Po deseti letech praktického budování rostlinných čistíren u nás se na tento způsob čištění odpadních vod stále ještě pohlíží pouze jako na jeden z mnoha. Výsledky z provozování nás nicméně opravňují k optimismu.
Odborníci a většinou i poučení úředníci již nyní pohlížejí na extenzívní způsoby jako na v mnoha směrech srovnatelné s průmyslovějšími (intenzivními) procesy likvidace odpadních vod převážně z malých zdrojů. Limitujícími faktory jsou proto převážně jen velké nároky na plochu a také jistá nedůvěra k nemechanickým řešením. Extenzivní způsoby jsou proto většinou již bez problémů uplatnitelné v obcích do 300 EO a tam, kde je možná kontrola vypouštění do vodoteče. Jako zásadní se jeví nutnost správného předčištění.
Jen z hlediska možných dotací je tento přírodně elegantní způsob čištění "pracovitou popelkou". Nejen proto, že je uplatnitelný především pro malé a decentralizované zdroje znečištění, kde se jen těžko získávají finance "shora". Tento v jistém smyslu limitující faktor nemění nic na věci, že daná biotechnologie je příkladem možného využití přírodních procesů bez nutnosti přísunu elektrické energie.
SPLÝVAJÍ S KRAJINOU
V letošním roce připravuje Česká inspekce životního prostředí spolu s Výzkumným ústavem vodohospodářským průzkum kořenových čistíren. Ten před čtyřmi léty na 44 čistírnách odpadních vod ukázal především nutnost dohledu a také to, že ani přírodní čištění nepracuje samo - v žádném případě to není jen levné perpetuum mobile.
V tomto smyslu se i na tyto čistírny vztahuje nařízení vlády 82, účinné od 1. června 1999, které i provozovateli různých velikostních řad ČOV nově ukládá povinnost sledovat kvalitu vypouštěných vod.
Stanovuje sledované parametry, četnost odběru i způsob zpracování a povinnost hlásit výsledky příslušnému vodohospodářskému orgánu, který vydal povolení ke stavbě díla. Tím bude do budoucna nejen přehled ve smyslu dozoru, ale bude možné i srovnat výkony čistírenských zařízení v závislosti na množství připojených EO, typu atd.
Pravidelné sledování bylo dosud slabinou právě u malých čistíren a po ročním zkušebním provozu, který býval více či méně vyhodnocen, se investice často ponechala svému osudu. V technologii kořenových čistíren se u nás ustálil způsob, který jednoznačně preferuje podpovrchový tok, stanoví základní ukazatel 5 m2 na obyvatele atd. V rámci různých experimentů v cizině však pokusy v oblasti extenzivního čištění stále pokračují.
Kořenové čistírny jako modely biotechnologií budoucnosti rostou dál a jsou příkladem staveb, které nehyzdí krajinu, ale jsou-li dobře navrženy, s českou krajinou přímo splývají.
Pokud jsou dobře postaveny a správně provozovány, pracují spolehlivě, vyrovnávají se lépe s nárazovým zatížením a při nižším hydraulickém i látkovém zatížení se čistící proces nezhroutí. Životnost zemní náplně se udává v řádu desítek let. Nutné je ovšem odpovídající předčištění. Jsou tedy zvláště vhodné pro sezónní objekty a menší lidská sídla, která stojí o větší sepětí s přírodou.
JAN JAROSLAV STEREC,
firma Stowasser
FOTO ARCHÍV
