Systém nakládání s autovraky v Nizozemí

Podstatou systému je podpora privátního sektoru, který v souladu s požadavky trhu dohlíží na to, aby byla všechna vozidla na konci životnosti rozebrána bez poplatku majitele a bez environmentální zátěže. Financování systému je zajištěno tzv. "poplatkem za zneškodnění odpadu", který byl uvalen na auta. Peníze získané z tohoto poplatku se používají na finanční podporu recyklace materiálů z autovraků, která se tak stává ekonomicky průchodnou.

Pro fungování ARN je nezbytné vytvoření sítě firem, které se zabývají rozebíráním vraků. Každá taková společnost se kvalifikuje do systému splněním řady norem. Firmy jsou kontrolovány a certifikovány akreditačním orgánem (Dutch Council for Accreditation). Registrované společnosti jsou smlouvou zavázány k tomu, aby určité materiály demontovaly a odstraňovaly je adekvátním způsobem. Stejná smlouva zavazuje ARN zaplatit za tyto činnosti odměnu.

Společnost ARN tak zastává funkci mezičlánku mezi účastníky trhu, poskytuje informace o moderních technologiích a pravidlech pro přidělování finančních příspěvků a provádí výzkum nových recyklačních možností.

Cíle

V roce 2015 se v Nizozemí předpokládá recyklace 95 % vraků. Automobilový průmysl si sám dal cíl recyklovat nejméně 86 % materiálů, které tvoří automobil. Ročně proto může odcházet na skládky o zhruba 50 milionů kg méně odpadových materiálů, mezi nimiž jsou také sklo, guma a plasty. ARN si klade za cíl zvýšit recyklovaný podíl na 95 % již před rokem 2015.

Každý, kdo v Nizozemí přihlašuje vozidlo, platí "poplatek za odstranění odpadu" (waste disposal fee) ve výši 45 euro. Tento poplatek se platí pouze při prvním přihlášení vozidla, které se registruje na určitého majitele. Pojem "vozidlo" zde znamená automobil se čtyřmi nebo více koly a s maximální celkovou hmotností (auto plus náklad) 3500 kg. Zákon přímo stanoví, že ministerstvo dopravy nesmí vozidlu udělit registrační doklad (osvědčení o technickém průkazu, "malý techničák"), dokud není zaplacen poplatek za odstranění odpadu. Veteráni (vozidla starší než 25 let) registrovaní jako součást národního kulturně-historického vlastnictví země nemají být od roku 1998 a dále předmětem odstranění.

V prvních dvou obdobích (1995 až 2000) byl poplatek za likvidaci odpadu vozidla NLG 250 a NLG 150. V těchto šesti letech bylo dosaženo velkých úspěchů. Počet držitelů licence na rozebírání aut vzrostl ze 35 v lednu 1995 na 266 v prosinci 2000. Úspěchem recyklačního programu bylo, že se "disposal fee" mohlo od 1. 1. 2001 snížit na 45 euro.

Poplatek v této výši platí po období tří let -od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2003. Pro další období pak to má být vždy méně než 1 % průměrné kupní ceny nového auta. Tato definice poplatku ho umožňuje přizpůsobit budoucím podmínkám, které ještě dnes nejsou zřejmé.

Demontážní firmy garantují, že budou postupovat v souladu se stanovenými standardy a vystavovat majitelům autovraků tzv. "indemnity certificate" (potvrzení o řádném odstranění vozidla). Tento dokument zprošťuje majitele dalšího placení daně z provozu vozidla a jiných zákonem stanovených povinností jako jsou platby za pojištění povinného ručení a periodické technické prohlídky.

Financování

Recyklační systém je financován poplatky za odstranění odpadu. Platby firmám nakládajícím s odpadem se rozlišují na "waste removal premium" a "waste disposal premiums" ("odměna za odstranění" a "odměny za zneškodnění a recyklaci") a mohou být administrativně kontrolovány. ARN má za úkol určovat, které z těchto činností by měly být podporovány na základě priorit ochrany životního prostředí a stanovují částku, která se má vyplatit za jednotlivé úkony, které jsou pevně stanoveny -počínaje odmontováním plastových nárazníků a konče přetavením skla.

Odměny jsou stanoveny tak, aby se tyto zakázky staly ekonomicky atraktivní. Odpadářské firmy dokládají nárok na tyto odměny předložením údajů, které potvrzují skutečně provedené činnosti. Odměny za zpracovaný odpad jsou placeny až po ověření, že materiály, pro které byl požadavek recyklace zadán, byly skutečně vymontovány z vraku a recyklovány. Výše částky je závislá na hmotnosti vymontovaných nebo recyklovaných materiálů, není tedy vyplácena jako paušál za každý vrak.

ARN má v zemi smluvní síť 264 firem demontujících auta. Všechny se zavazují, že vymontují až 18 typů materiálů. Za to obdrží odměnu za jednotku (kg, litr nebo kus) materiálu skutečně doloženého. ARN měsíčně rozebírání kontroluje a vypracovává statistiku složení a hmotnosti materiálů z aut v závislosti na roku výroby a segmentu. ARN také provádí pravidelné rozebírací zkoušky u jednotlivých společností. Tyto informace se používají ke kontrole průměrného standardního množství jednotlivých materiálů a pokud je to nutné, normy se upravují.

Systém je administrativně poměrně složitý. ARN je navíc oprávněna dohlížet, jaké množství materiálu by měla každá z firem schopna dodat podle záznamů v evidenci vozidel, a porovnává to s množstvím, které bylo skutečně odevzdáno. Může se stát, že daný konkrétní vrak již neobsahuje určité kontrolované materiály, nebo že byl vymontovaný materiál prodán do sběru. V takovém případě se firmě částka za daný materiál nezaplatí. Obecně se dá říci, že odměna za likvidaci vozidla představuje jen jakýsi příplatek pro rozebírající firmu. Jejím hlavním příjmem zůstává prodej vymontovaných dílů a příjem za kovový šrot.

Tříbení trhu

Očekává se, že počet demontážních firem bude v Nizozemsku klesat. Příčinou je zvyšování profesionalizace v odvětví. Jelikož udělení licence bude podmíněno přísnými environmentálními podmínkami, musí dojít v příštích několika letech k reorganizaci. Aby se zvyšovaly a udržovaly ekologické nároky, budou firmy muset průběžně investovat. ARN očekává růst velikosti firem, což bude také způsobeno zvyšováním počtu dodávaných vraků.

Firmy, které nebudou schopny splnit přísné legislativní požadavky nebo se budou pokoušet požadavky obcházet, budou mít stále větší potíže, neboť vláda bude monitorovat plnění požadavků přísněji. Dojde k větší profesionalizaci v obchodu s opotřebovanými díly. Zůstane jen určitá skupina těchto firem, která bude postupovat vysoce ekologicky.

V důsledku podpory recyklace došlo ke strmému nárůstu v počtu zpracovaných vraků. V roce 1995 bylo zpracováno 126 000 kusů a v roce 2000 množství vzrostlo na 286 000 kusů. V roce 2001 dosáhl počet zpracovaných autovraků 286 500 kusů, tedy 88 % celkového počtu 326 144 vyřazených vozidel.

-mst -