Dobře uložená měna? Ve zlatě či v nemovitostech, poví jistě každý spekulant. A dobře zhodnocený vklad? Překvapivě - byznys s fosforem.
I když se to nezdá, od roku 2008 narostly globální ceny fosforu o 800 %. Tento fakt vyčtený z rubriky pro finančníky však ukazuje na blížící se problém, který je společný zemědělství, životnímu prostředí i odpadovému hospodářství.
Fosfor je totiž základní a nezbytnou složkou většiny dnes využívaných zemědělských hnojiv. Je prakticky nepostradatelný, a přitom jeho zdroje zdaleka nejsou neomezené. A jak usuzuje výzkumnice Dana Cordellová z Institutu pro udržitelnou budoucnost (ISF), svět je zatím jen velmi chabě, zdali vůbec, připraven na situaci vyčerpání této zásadní suroviny. Jak podotýká: "Zatímco většina obchodníků sleduje bedlivě vývoj ceny pohonných hmot, a označuje jednotlivá údobí v kalendáři za nejrůznější 'vrcholy' poměru dolarů za barel ropy, úplně jim unikal nárůst cen fosforu. Prakticky až teď se nejdál zatím dostali odborníci s otázkami, jaké jsou vlastně fyzické zásoby fosforu k dispozici, a jak dlouho nám tyto zdroje ještě vydrží. Ale ono je to celé mnohem komplikovanější."
NEROVNOMĚRNĚ ROZDĚLEN
Fosfor, který je elementární pro stávající přístup k velkoplošnému zemědělství, je totiž geopoliticky rozdělen velmi nerovnoměrně. Šest zemí světa disponuje 90 % veškerých zdrojů. Vedle Maroka, Číny, Alžíru, Sýrie, Jordánska a Jižní Afriky se dá hovořit pouze o minoritních a lokálních nalezištích, které nepokryjí ani národní spotřebu toho kterého státu. V případě Maroka, které disponuje největšími zásobami, je navíc situace o to komplikovanější, že oblast Západní Sahary (kde se naleziště nachází) usiluje dlouhodobě o svou autonomii, a správu tu po občanské válce převzala rada OSN. A ani v případě Alžíru, Sýrie či Jordánska se nedá rozhodně hovořit o příznivé geopolitické konstelaci. Na druhé straně stojí například Evropská unie, Indie nebo Brazílie, krajiny, které jsou na fosforu závislé, a žádným vlastním nedisponují.
Stávající celosvětové zásoby prý činí 16-67 tisíc megatun. I tento velmi široký rozptyl napovídá, že tu nepracujeme s přesností, ale spíše faktory nejistoty.
MALÁ TENDENCE K RECYKLACI
Zásadním problémem je podle Cordellové velmi malá tendence k recyklaci, nebo snaze o syntézu fosforu z jiných zdrojů (zvířecí a lidské exkrementy či močovina jsou vynikajícím zdrojem), a také značné plýtvání. V případě neefektivního vynakládání omezeného materiálu se navíc připojují i další negativní jevy, související se zhoršováním stavu životního prostředí. "Eutrofizace vodních toků, vedoucí ke snižování kvality vody, je přitom jen vrcholem ledovce," podotýká Cordellová.
Ve své studii se soustředila na analýzu současného hospodaření s fosforem, při které vyčlenila 26 ukazatelů (například úrodnost půdy, závislost na importu, omezení mezinárodního obchodu, zajištění potravní bezpečnosti), které testovala na datech z jednotlivých zemí na lokální, regionální a národní úrovni. "Naše výsledky jsou vlastně první svého druhu. Měly by sloužit ke stanovení priorit, a lepšímu směrování národních politik jednotlivých zemí, které s fosforem hospodaří."
Podle Cordellové by si na základě této analýzy měly jednotlivé země uvědomit, jak moc jsou ve skutečnosti závislé na neobnovitelném zdroji, a také se zamyslet nad tím, jak jej efektivně dokážou nahradit. "Pro technologie, které na úrovni odpadového hospodářství pracují s fosforem, je to obrovská výzva, a také příležitost do budoucna."
Mgr. Radomír Dohnal
Zdroj: ScienceDaily (3. 3. 2014)
