Při hodnocení nakládání s odpady hrají rozhodující roli kvalitní statistická data, která by měla nezkresleně postihovat danou problematiku. Podrobný rozbor nakládání se stavebními a demoličními odpady v ČR ukazuje nevhodnost a neobjektivitu současného systému vykazování produkce odpadů a způsobů nakládání s nimi.
Při sběru statistických dat o vzniku a nakládání s odpady hraje důležitou roli jak kvalitní a jednoznačný systém vykazování, tak jednoznačné a objektivní definice materiálů, které do statistiky patří. Zde se dlouhodobě setkáváme s problémem definice odpadu podle platné legislativy (rámeček 2).
Současné definice odpadů způsobují, že oficiální informační databáze odpadového hospodářství většiny zemí EU neevidují recyklaci stavebních materiálů, které nespadají do režimu nakládání s odpady (jejich vlastník je po recyklaci opět sám využije). Jedná se zejména o výrobu recyklátů ze SDO v místě demolice či stavby, pokud nemění svého majitele (recyklační firma zde působí jako jistá forma služby). Materiál vstupující do procesu recyklace není chápán jako odpad, naplňující příslušnou definici zákona o odpadech.
Výsledky analýz nakládání s jednotlivými komoditami odpadů jsou v důsledku toho znehodnocené a deformují se také cíle vytyčené v nejrůznějších dokumentech. Jako příklad je dále uvedena podrobnější analýza nakládání se stavebními a demoličními odpady v ČR, zejména s důrazem na jejich produkci a recyklaci.
CO ŘÍKAJÍ OFICIÁLNÍ STATISTIKY
Data o nakládání s odpady od roku 2002 do roku 2007 je možné nalézt na webu Cenia, české informační agentury životního prostředí. Ta vede databázi z pověření Ministerstva životního prostředí od roku 2007. Předtím byla databáze vedena Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka - Centrem pro hospodaření s odpady (ISOH - Informační Systém Odpadového Hospodářství). I když se oficiální data odvolávají na zdroj -Český statistický úřad - jsou v porovnatelných položkách dosti odlišná. Při srovnání produkce stavebních a demoličních odpadů (kód A00) za rok 2007 docházíme k překvapivým odchylkám (tab. 1).
Stejně tak je překvapivý nárůst produkce stavebních a demoličních odpadů v databázi CENIA v roce 2007 oproti roku 2006 a 2005 (včetně let předchozích), a to takřka ve všech skupinách odpadů. Nárůst ve skupině 1701 dosahuje 50 %, v absolutních hodnotách je výrazný zejména rozdíl ve skupině 170504 - zemina a kamenivo neobsahující nebezpečné látky.
RECYKLACE PODLE NEZÁVISLÝCH ZDROJŮ
Některé skupiny stavebních a demoličních odpadů jdou zcela mimo databázi ISOH. Lze to dokumentovat na recyklaci kameniva železničního svršku (tab. 2). Data byla získána z databáze ISOH, z ČSÚ (rok 2007) a z dalších nezávislých zdrojů. Informace získané ze Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) zahrnují pouze to recyklované železniční kamenivo, které bylo opětovně využito pro účelu stavby kolejového svršku či spodku (v drtivé většině při stavbě koridorů). Data z databáze ARSM zahrnují veškerou produkci recyklátů z kameniva železničního svršku bez ohledu na jeho další využití.
Z tabulky jsou patrné velmi silné disproporce mezi databází ISOH a ostatními zdroji informací (SŽDC a ARSM). Je zcela prokazatelné, že s výjimkou roku 2006 databáze ISOH zahrnuje jenom zlomek produkce odpadu skupin 170507 a 170508.
Množství recyklovaného štěrku železničního svršku podle databáze ISOH naprosto neodráží skutečnost, a hodnoty v této databázi mají pouze matoucí charakter. Rozdíly mezi produkcí recyklátů podle databáze SŽDC a ARSM lze vysvětlit tím, že SŽDC uvádí recykláty z kameniva žel. svršku využité pouze na stavbu železniční cesty, databáze ARSM však zahrnuje všechny recykláty vyrobené z tohoto odpadu.
Obdobné disproporce jsou i v evidenci produkce a nakládání se skupinou odpadů 170302 - Asfalty neobsahující nebezpečné látky, ale i v jiných skupinách stavebních a demoličních odpadů.
Aby bylo možno produkci recyklátů ze stavebních a demoličních odpadů alespoň přibližně v čase a místě sledovat, zabývá se (kromě jiného) dlouhodobě touto činností Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR (ARSM). V databázi je zhruba 40 firem, které se zabývají v České republice recyklací stavebích a demoličních odpadů. Tyto firmy, členové asociace, dohromady produkují více než 90 % recyklátů ze stavebních a demoličních odpadů. Údaje o produkovaných množstvích recyklátů v jednotlivých komoditách v letech 2002 až 2007 jsou uvedeny v tab. 3.
Jak tedy bylo jednoznačně prokázáno, databáze ISOH ve skupině stavebních a demoličních odpadů zahrnuje pouze jejich část - a to jak v oblasti produkce, tak i recyklaci. Pro posouzení reálnosti databáze v oblasti skládkování a využívání stavebních a demoličních odpadů nejsou další nezávislé zdroje.
NEJEDNOZNAČNÉ DATABÁZE
Z pohledu nejednoznačnosti databází v oblasti nakládání se stavebními a demoličními odpady lze považovat za "úsměvnou" řadu rozličných indikátorů, které jsou uváděny v nejrůznějších nařízeních či vyhláškách (např. Plánu odpadového hospodářství ČR, či směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/2008 o odpadech). Nelze totiž stanovit jakoukoliv míru recyklace a využívání stavebního a demoličního odpadu, pokud není objektivně stanoveno, kolik jej vzniká. Pro konkrétní příklad tohoto kardinálního problému není třeba chodit daleko.
Nechť si čtenář zkusí stanovit procento recyklace štěrku ze železničního svršku podle tab. 2. Pokud se vychází výhradně z databáze ISOH, dochází se k hodnotě 10 až 15 %. Ze zkušenosti ARSM však lze fundovaně odhadnout, že míra recyklace kameniva ze železničního svršku bez nebezpečných látek (skupina odpadů 170508) se pohybuje v rozmezí 80 až 90 %.
CHAOS A NEOBJEKTIVNÍ INFORMACE
Výsledkem naznačeného chaosu ve vykazování produkce stavebních a demoličních odpadů jsou pak zcela neobjektivní informace v různých zprávách vydávaných na evropské úrovni. Jako příklad lze uvést zprávu Evropské environmentální agentury z dubna 2009. Zpráva vychází z informací uvedených v Eurostat a ETC/RWM. V kapitole stavební a demoliční odpady lze kromě jiného nalézt i dva grafy, které srovnávají produkci stavebních a demoličních odpadů v jednotlivých zemích EU (na jednoho obyvatele a rok). Graf je rozdělen na dvě části - "staré" a "nové" země EU. Neuvádí se však, které konkrétní skupiny stavebních a demoličních odpadů databáze zahrnuje (u dat za ČR zahrnuta celá skupina odpadů katalogového čísla 17 - včetně výkopových zemin a kameniva).
Roční produkce SDO na obyvatele starých členských států EU a Norska vykazuje podle databáze značné rozdíly. Francie a Lucembursko produkovaly 7 a 15 tun na obyvatele za rok, Německo a Irsko mezi dvěma a čtyřmi tunani na obyvatele a rok, zatímco zbývající země produkovaly mezi 0,2 tunami (Norsko) a dvěma tunami (Velká Británie) na jednoho obyvatele.
Značné rozdíly v produkci SDO na obyvatele jsou i mezi novými členskými zeměmi. Produkce stabvebních a demoličních odpadů na jednoho obyvatele v podobné úrovni jako ve starých členských státech (s výjimkou Lotyšska, Litvy, Polska a Rumunska). Údaje týkající se Rumunska jsou extrémně nízké a předpokládá se, že neposkytují přesný obraz o produkci SDO v této zemi.
Ze stejného informačního zdroje pochází údaje o produkci recyklátů ze stavebního a demoličního odpadu na jednoho obyvatele a rok (v tunách). Země s vysokou recyklací stavebních a demoličních odpadů na obyvatele, jako jsou Francie, Německo a Irsko, mají podobně vysokou produkci recyklátů - mezi 2 až 3,5 tunami na obyvatele.
Další skupina zemí - Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Nizozemí, Velká Británie - mají produkci recyklátů ve výši 0,5 až 1,5 tuny na obyvatele a rok. Produkce recyklátů v ČR v letech 2004 až 2006 dosahovala podle této studie zhruba 250 kg na obyvatele a rok, podle databáze ARSM se však tato hodnota pohybovala na dvojnásobné výši - kolem 500 kg na obyvatele a rok.
Z uvedených čísel je zřejmé, že problematika korektního vykazování produkce stavebních a demoličních odpadů a nakládání s ním je aktuální v řadě zemí Evropské unie - nejen v České republice.
Problém nesprávného vykazování pak může mít za následek i zcela chybné rozhodování orgánů, které mají problematiku nakládání se stavebními a demoličními odpady ve své kompetenci. Proto by měla mít vysokou prioritu urychlená tvorba nové metodiky sytému sběru dat pro tyto databáze.
doc. Ing. Miroslav Škopán, CSc.
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, prezident Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v
ČR
Jsou patrné velmi silné disproporce mezi databází ISOH a ostatními zdroji informací .
Legislativa
Systém statistického zpracování dat je v rámci EU stanoven nařízením (ES) č. 2150/2002 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. listopadu 2002 o statistice odpadů [1] ve znění následných předpisů (zejména nařízením komise (ES) 783/2005). Cílem tohoto nařízení je především zajistit lepší sledování účinnosti politiky ES v oblasti nakládání s odpady. K tomu, jak je v dokumentu uvedeno, je nezbytná existence databáze s aktuálními, srovnatelnými a reprezentativními údaji o vzniku, recyklaci, využívání a odstraňování odpadů.
Definice odpadu
V současně platném zákoně o odpadech 185/2001 Sb. je odpad v § 3 definován jako "movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu". Obdobně je odpad definován i podle nově přijaté Směrnice č. 98/2008 Evropského parlamentu a Rady o odpadech. V článku 3 se uvádí, že pro účely této směrnice se rozumí "odpadem jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil".
