Recyklace drahých kovů Zpracování rud olova a drahých kovů má v naší republice bohatou tradici. Především Příbramsko a Kutnohorsko prožívaly období svého rozkvětu zvláště v dobách konjunktury těžby stříbra, naopak období stagnace zájmu o tento drahý kov vyvolávaly v těchto regionech období úpadku....
Recyklace drahých kovů
Zpracování rud olova a drahých kovů má v naší republice bohatou tradici. Především Příbramsko a Kutnohorsko prožívaly období svého rozkvětu zvláště v dobách konjunktury těžby stříbra, naopak období stagnace zájmu o tento drahý kov vyvolávaly v těchto regionech období úpadku.
Stříbro vždy doprovázelo olovo ve společných sirníkových rudách a bylo tedy vyráběno společně s olovem. První písemný dokument o stříbrné huti na Příbramsku je datován rokem 1311, po vyčerpání rudných ložisek byla výroba z rud ukončena v roce 1972 a od té doby příbramská huť pracuje již pouze jako recyklační.
SBĚRAČ KOVŮ
Rudová technologie zpracování byla v roce 1997 zcela nahrazena moderní technologií recyklace olověných odpadů, z nichž nejpodstatnější část již tvoří použité olověné akumulátory. Technologie byla podrobněji popsána v časopise Odpady č. 2/2000. Podle zahraničních zkušeností jsou společně s olověnými akumulátory v samostatných kampaních zpracovány i některé druhy elektronických odpadů, obsahujících kromě olova (většinou ve formě pájky, tedy slitiny olova s cínem), i určité množství drahých kovů, především stříbra, zlata a paladia.
Technologie zpracování využívá známé výhodné vlastnosti olova, které je vysoce účinným "sběračem" drahých kovů. Tyto kovy v sobě v procesu tavení rozpouští. V následujícím technologickém procesu rafinace lze drahé kovy poměrně jednoduchým způsobem z olova opět získat do produktů, které je možno dále oxidační rafinací zpracovat až do formy slitiny obsahující minimálně 98 % drahých kovů - stříbro, zlato a paládium. (Viz technologické schéma.)
PRO ELEKTRONIKU
Technologií zpracování olověných odpadů lze využít široký sortiment elektronických odpadů, které neobsahují významný podíl mědi, jež je v recyklačním procesu ztracena a nelze ji využít. Oproti tomu s vysokou účinností lze získat obsažené drahé kovy i z velmi chudých surovin, z nichž pouze malá část musí být předem upravena.
Vhodné je před zpracováním suroviny odstranit ty kovy, které lze dále využít (například měď a hliník). Je však nutno zvážit, zda je manuálně náročná demontáž efektivní - náklady demontáže musí být uhrazeny přínosem z realizace získaných produktů.
Není nutno odstraňovat železo, které je v recyklačním olovářském procesu využito, neboť je nutnou součástí vsázky. V mnoha případech je úprava prováděna pouze z důvodu zjištění průměrného chemického složení (obsahu drahých kovů) v dodávce. Jiný způsob objektivního vzorkování - například dodávky desek plošných spojů, kde je mnohdy každý kus originálem - je vážným technickým problémem. Převzorkování se provádí drcením a oddělením vzorku pro analýzu bez vlivu lidského činitele, což výrazně zvyšuje objektivitu analýzy dodávky.
V současné době tedy podnik dokáže technologií zařazenou mezi nejlepší dosažitelné (tzv. BAT) kromě odpadů olova zpracovat rovněž:
[*] elektronický odpad - desky plošných spojů apod. s obsahem těžkých kovů a drahých kovů,
[*] kovový odpad na bázi železa či mědi s obsahem těžkých a drahých kovů,
[*] další odpady ve formě oxidů, stěrů či popele s obsahem těžkých a drahých kovů.
Olovo je obsaženo v mnoha odpadech drahých kovů a rovněž stříbro se vyskytuje v některých druzích odpadů olova. Společné zpracování mnoha druhů těchto odpadů se jeví jako velmi výhodné, což potvrzuje mnoho zahraničních zkušeností. I v recyklačním procesu je mnohdy vhodné použití starých metalurgických postupů známých z výroby olova a stříbra z rud.
ZDENĚK KUNICKÝ,
Kovohutě Příbram, a. s.
FOTO ARCHÍV
