Separace odpadu je v Českém Krumlově vcelku zažitá. Není to však samospasitelné řešení. Je třeba hledat další možnosti. Jednou z nich je termolýza, která zaznamenává velký rozvoj v Japonsku.Již před půl druhým rokem začala jednání se Státním fondem životního prostředí o dotaci, která by umožnila městu Český Krumlov instalaci technologie, která může být průlomem v řešení odpadového hospodářství v místech, kde z kapacitních důvodů nelze odpad spalovat.
| Prototyp termolýzní jednotky je zatím v poloprovozu v ZVVZ Milevsko, kde se postupně optimalizují možnosti tohoto zařízení. Ve městě je již připravena výstavba zplyňovací jednotky, která spolu s uvažovanou výstavbou kompostárny bude představovat další podstatný rozvoj nakládání s odpady na území města.
Využití potenciálu Obecně se dá říci, že základním problémem současného odpadového hospodářství v ČR je jednak kapacita skládek, jednak stále sílící tlak na omezení skládkování biologicky rozložitelných složek, vyvolaný požadavky především ze strany EU. Jedním z řešení je klasické spalování. Spalovna ovšem předpokládá pro svůj provoz značnou koncentraci obyvatel na relativně malém území (běžně se udává minimální počet obyvatel kolem 300 000). To automaticky vyřazuje ze spalovacích technologií nejen malá města, ale celé oblasti s malou hustotou osídlení. Město Český Krumlov sice vybudovalo novou skládku komunálního odpadu, ale vysoká finanční investice (více než 45 mi. Kč) řeší problém odpadového hospodářství na pouhých několik let. Krátce po vybudování skládky proto vedení města začalo hledat další, ekonomicky únosný způsob odstraňování odpadů. Volba padla na termolýzní jednotku, která (přes zásadní počáteční investici) může za splnění předpokladů pro provoz minimalizovat ukládaný odpad až na 20 % komunálního odpadu, vyváženého v současné době na skládku. Komunální odpad obsahuje kolem 40 % papíru a vícevrstvých obalů (tetrapaku), 30 % plastů, 20% kompostovatelného odpadu a zbytek jsou ostatní suroviny. Termolýzní jednotka je tedy schopna likvidovat největší objem odpadů- plasty a papír. Zplyňovací technologie má navíc tu výhodu, že probíhá zcela ekologicky, bez vzniku škodlivých látek, které provázejí provoz klasických spaloven. Navíc energetický potenciál zplyňovaných surovin, na rozdíl od skládkování, lze dále využít. Technologie Zplyňovací jednotka spočívá v ohřevu směsného plastového a celulózového odpadu na teplotu mezi 550 a 600 oC, kdy dochází ke štěpení polymerů na plynné uhlovodíky, jejichž směs vytváří dále využitelný energoplyn. Na rozdíl od technologií využívajících přímý plamen zde nevznikají dioxiny a furany, tj. škodliviny, které představují největší nevýhodu spaloven. K tvorbě těchto látek nedochází především proto, že se jedná o technologii využívající nepřímý ohřev duplikátorovým systémem, prakticky bez přístupu vzduchu a za relativně nízkých teplot. Při likvidaci směsných plastů nastává depolymerace a částečné štěpení, kdy vznikající vodík vzápětí reaguje s volnými radikály za vzniku nasycených uhlovodíků v různých stádiích. Obdobně se váže i chlór, který reaguje se složkami katalyzátoru. Co se týče celulózového odpadu, pro ten platí, že v reaktoru vzniká metan, oxidy uhlíku a voda. Pokud je obsažen chlor, je opět vázán katalyzátorem. To je velmi stručný popis technologie. Při zvažování jejího využití v Českém Krumlově se uskutečnilo i výjezdní zasedání městského zastupitelstva, které zvažovalo všechna pro a proti. Vedle ekologického provozu termolýzní jednotky napomohl pro rozhodnutí o její výstavbě také fakt, že ve městě již existuje sklad a úpravna suroviny - dnes slouží jako třídírna komunálního odpadu. Je nutno přidat jen drtič suroviny. Výroba plynu je závislá jen na podavačích rozdrceného materiálu, plastu a celulóz, kterým jsou látky dopravovány do vlastního reaktoru. Ani čištění plynu a úprava provozní vody není technologicky příliš náročná. Argumenty pro nakonec podpořil i dostatečně propracovaný systém separace ve městě, který se stane základním zdrojem suroviny pro práci termolýzní jednotky. Již dnes je zřejmé, že provoz jednotky by byl při množství komunálního odpadu v městě zajištěn minimálně na dobu zimních měsíců. Další variantou je ale využití plastového a celulózového odpadu z oblasti dnešního okresu, kde produkované množství již stačí na celoroční provoz bez zbytečně vysokých nákladů na svoz odpadu. Odpad ve městě je odhadován na množství okolo 100 tun směsných plastů a 150 tun směsné celulózy ročně. Při plném využití směsného odpadu z okresu jde celkem asi o 1300 tun směsných odpadů, které udrží linku v chodu po celý rok. Platby za odstranění odpadu by pochopitelně zefektivnily provoz celého zařízení. To vše je ale hudbou budoucnosti a následujících jednání s okolními obcemi. Rozhodnutí o stavbě termolýzní jednotky bylo vedeno především zájmem vedení města o řešení celé oblasti odpadového hospodářství s ohledem na co největší prodloužení životnosti současné skládky komunálního odpadu. Svou roli hrála i schopnost likvidovat dosud separovaný odpad. Jedinou obchodovatelnou složkou plastového odpadu jsou PET lahve. Se zbytkem a jeho odbytem jsou často značné potíže a separace sama se tak částečně míjí svým účinkem. V neposlední řadě "pro" hovoří i druhotný produkt jednotky, který by se měl stát médiem pro výrobu dále využitelné elektřiny. To všechno jsou důvody, pro které se město na jihu Čech může stát průkopníkem nové technologie. Nakonec ta by měla být zajímavá i pro všechna další menší sídla v ČR. Takový je názor radnice, která pro odpadové hospodářství udělala v posledních letech maximum. A to s plným vědomím, že likvidace odpadů se může leckde stát noční můrou, když neschopnost věnovat se této problematice může mít v budoucnu i velmi nepříznivý dopad na hospodaření jednotlivých obcí. Vladimír Zunt, Městský úřad Český Krumlov |
