Říká se, že kompost je poklad. Proč tomu tak je? Kompost je efektivně vyrobený kvalitní produkt blízký živé půdní složce, obsahuje vše, co půdní organismy a rostliny potřebují. Živá půda je křehký ekosystém, jehož jednotlivé části se vzájemně doplňují a podporují. Jakmile narušíme tento ekosystém, půda „umírá“ a přestává plnit své základní funkce. Ohroženo je zadržování vody, zajištění odpovídajícího prostředí pro půdní organismy a poskytování živin pro rostliny. Z pohledu výměny CO2 mezi půdou a atmosférou to znamená, že půda není schopna dostatečně vázat CO2, a naopak se stává jeho významným producentem. Degradace půdy totiž mimo jiné znamená omezování zdrojů energie pro mikroorganismy, které začnou rozkládat stabilnější organické látky. Jde o látky, které se v půdě tvoří stovky až tisíce let a které představují historické uložiště značného množství CO2. S trochou nadsázky se dá říct, že intenzivní zemědělství využívá půdu jako mikrobiální spalovnu fosilního paliva, která sice spotřebovává tuto energii na produkci potřebných potravin, nicméně doprovodným jevem je masivní nežádoucí výdej CO2. Bilance CO2 intenzivního zemědělství je tak v současnosti významně na straně emisí CO2. Dochází tak k plošné degradaci půdy. Někteří odborníci varují, že současné podobě ornic zbývá 55 let, a nechybí i smutnější odhady.
A jakou v tom všem hraje roli kompost? Proč je kompost poklad? Při pravidelné aplikaci na degradovanou zemědělskou půdu urychluje kompost významným způsobem její obnovu. Přirozená obnova půdy trvá 100 a více let, kompost to dokáže podstatně rychleji, ovšem pouze za předpokladu změny zemědělské praxe.
Kompost tedy není možné chápat pouze jako hnojivo, které obsahuje významné množství živin. Ano, platí, že kvalitní kompost dokáže ušetřit až 30 % dusíku a u dalších živin, jako je P, K, S, Ca, Mg a další prvky, zajistí plně. Nicméně na kompost je třeba nahlížet jako na dodání takového materiálu, který stabilizuje dynamiku půdních procesů, který půdu oživuje. Obnova půdy znamená zvýšit přísun rostlinné energie přes živé kořeny do půdy a přirozenou a levnou cestou kompenzovat odběr všech živin včetně stopových prvků, které byly z půdy se sklizněmi po desetiletí odváženy. Ani nejnovější generace komplexních pozvolna působících hnojiv není totiž schopna nabídnout to, co nabízí kompost – ve formě stabilizovaných organických látek dodat všechny potřebné živiny včetně stopových prvků v takovém vzájemném poměru, v jakém je rostliny vyžadují. A o výživě rostlin a stavu krajiny ve 21. století bude rozhodovat komfort dostupnosti stopových prvků, které jsou klíčovými součástmi rostlinných, živočišných (i lidských) a mikrobiálních enzymů.
S ohledem na nutnost zastavení degradace půd prochází celosvětově zemědělství změnami, vedoucími k odpovědnějšímu hospodaření. Tento trend se promítá do nastavení nové společné zemědělské politiky EU 2023+, která bude vyžadovat udržitelné hospodaření s půdou. Základním principem bude obnova a udržení půdní biodiverzity – trvalý pokryv půdy, živé kořeny ideálně po celý rok aj. Jsou to postupy, které omezují plošné zpracování půdy, tedy orbu, a tyto nové technologie tak budou vyžadovat jistotu kvalitního, stabilního a zralého kompostu. V Česku však povinná registrace u ÚKZÚZ tyto vlastnosti, tedy zralost a stabilitu kompostu, nesleduje.
Naše organizace ZERA, která se dlouhodobě zabývá kompostem, sleduje celosvětový vývoj v této oblasti a ve spolupráci s českými výzkumnými a vzdělávacími institucemi (ČZU, Mendelu a VÚZT, VÚPT) vytvořila podklady pro aktualizaci ČSN kompostování. Nová ČSN 465735 Kompostování definuje základní kvalitu kompostu, a to stabilitu a zralost. Jinými slovy, kompost musí být stabilní, jinak to není kompost. Stabilita a zralost kompostu je základním kritériem kvality ukotveným ve standardech vyspělých zemí. Jde tedy o nastavení základních parametrů kvality kompostu, které v ČR dosud chyběly. Zásadní přitom je, že jedině stabilní a zralý kompost může zajistit uživatelům výše zmíněný efekt na půdu, tedy obnovu degradovaných půd.
V tomto článku jsou představeny kvalitativní parametry nové ČSN Kompostování a vysvětlíme, v čem jsou zásadní z pohledu uživatelů kompostu. Ukážeme také, jaké jsou limity interpretace kvality kompostu v rámci stávající registrace kompostu u ÚKZÚZ, jako netypového hnojiva. Nejprve začneme srovnáním sledovaných parametrů kvality kompostu při registraci u ÚKZÚZ a nové ČSN Kompostování. Srovnání parametrů je uvedeno v tabulce 1. Následně ukážeme, jaký význam mají tyto nové informace pro zákazníky kompostárny, tedy uživatele kompostu.
Z výše uvedené tabulky nyní rozebereme tři základní parametry definující kvalitu kompostu jako takového. Tyto parametry jsou v tabulce zvýrazněny. Jedná se o poměr C : N, stabilitu kompostu a jeho zralost.
Poměr C : N
Poměr C : N je zástupný parametr, který vypovídá o použitém vstupním materiálu, kvalitě surovinové skladby a udává základní informaci o nabídce energie a živin po aplikaci na půdu. Uhlík zde reprezentuje množství energie a dusík množství živin. Obecně vzato bude poměr C : N dosahovat vyšších hodnot s vyšším zastoupením lignifikovaných (zdřevnatělých) rostlinných pletiv při zakládání kompostu. Konkrétně bude mít poměr C : N vyšší hodnoty při kompostování na podzim z vyzrálého rostlinného materiálu s vyšším podílem ligninu než z „jarní“ zakládky. Kompost s vyšší hodnotou C : N působí déle, vázané živiny uvolňuje pomaleji. Proto je nezbytné vnímat výslednou hodnotu C : N nikoliv dogmaticky, nýbrž jako dílčí parametr a tento kombinovat s jinými. Poměr C : N totiž nevypovídá o tom, jak budou tyto živiny využitelné plodinou, a není zárukou stability kompostu.
Stabilita kompostu
Stabilita je základní kvalitativní parametr kompostu a může jí být dosaženo pouze tehdy, pokud byl proces kompostování veden správně. Je určována různými metodami jako zbytková biologická aktivita. Nejprogresivnější metodou v současnosti je NIRS.
Surovina, která není stabilní, se stále rozkládá. Živá složka nestabilního materiálu nemá „pod kontrolou“ osudy těch prvků, které mají v atmosféře jeden ze svých dílčích zásobníků. Jde hlavně o uhlík, dusík a síru. Plynné meziprodukty kompostování unikají a dávají vzniknout nepříjemným zápachům, emisím a mohou obsahovat organické fytotoxiny. Stabilita nám dále dává informaci o tom, že na začátku kompostování byla správně připravena surovinová skladba jako základní předpoklad pro správný proces hygienizace, který je zásadní pro optimalizaci rizik spojených s užíváním kompostu (rozklad některých herbicidů, farmak aj.).
Stabilní kompost umožňuje uživateli stanovit poměrně přesně množství živin a rychlost jejich uvolňování po aplikaci. Zároveň se při jeho dopravě a manipulaci téměř neuvolňují žádné skleníkové plyny.
Zralost
Množství minerálního, tedy okamžitě dostupného dusíku a množství organicky vázaného dusíku, který se uvolňuje v dalších letech, je možné určit díky parametru „zralosti“.
Je další a důležitým znakem kvality správného průběhu fáze hygienizace, tedy mineralizace původní organické hmoty, kdy by hodnota parametru N-NH4 měla být v minimu a je určena jako minimální hodnota N-NH4 a výpočtem jako poměrem N-NH4 a N-NO3. V tabulce 1 se tak skrývá pod parametry N-NO3 a N-NH4. Zralost podává informaci o stupni dekompozice fytotoxických látek vznikajících při rozkladném procesu, jako je N-NH3 nebo organické kyseliny s krátkým řetězcem.
Zásadní pro uživatele kompostu je také jeho zapravování do půdy, které zvyšuje náklady na použití kompostu a jde proti novým trendům. Stabilní kompost by se díky své podstatě stability a zralosti (parametr limitu emisí) zapravovat do půdy nemusel, není to však zatím legislativně ukotveno. Kompost, který je pouze registrovaný, bude zřejmě nutné vždy zapravovat vzhledem k popsaným emisním rizikům. Ovšem samo zapravování narušuje celistvost půdního systému a zvyšuje nebezpečí ztráty již existující půdní organické hmoty její spontánní mineralizací, které ani dodáním organických látek kompostu nemusí být plně kompenzováno. Zjednodušeně řečeno to znamená, že zapravováním kompostu do půdy snižujeme jeho účinnost na obnovu půdy.
S ohledem na nové potřeby zemědělců ZERA ve spolupráci s ÚKZÚZ pracuje na novém schématu – definici kompostu jako typového hnojiva, které má parametry vhodné pro aplikaci bez zapravení do půdy. Tuto změnu očekáváme v roce 2024. Kompostárna si pak bude moci vybrat cestu, jak prodávat dál svůj produkt, a to buď jako:
a)„organické hnojivo se sušinou nad 13 %“ – tedy současný systém registrace ÚKZÚZ produktu kompostárny jako netypového hnojiva. Tento kompost bude nutné vždy zapravovat.
b)„Kompost“ – produkt kompostárny jako typové hnojivo s názvem „kompost“, které splňuje požadavky na kvalitu podle platné ČSN Kompostování, a který není nutné zapravovat do půdy z důvodu z jeho zjištěné stability a zralosti.
Jak je to s výrobou kompostu a produkcí skleníkových plynů?
Stabilní kompost vede k minimalizaci uvolňování skleníkových plynů při výrobě i aplikaci, a to díky vazbě těchto látek do organické hmoty kompostu. V kompostu se tak maximalizuje obsah živin a uhlíku, a tím dochází k navýšení užitné hodnoty tohoto stabilního organického hnojiva s pomalu uvolnitelnými živinami. V současné době probíhají diskuse s cílem prokázat uhlíkovou neutralitu správně vedeného kompostovacího procesu.
Pokud si chce být kompostárna jistá, že produkuje skutečně kvalitní kompost a co vlastně může zákazníkovi nabídnout, pak je řešením testování kompostu podle parametrů platné ČSN Kompostování. ZERA připravuje jednoduché informace pro zemědělce, jak s kompostem pracovat. Tyto podklady budou moci využít i kompostárny pro své zákazníky.
Další možností, podpory prodeje kompostu je pak certifikace kompostu podle ISO norem. Je to nezávislý proces hodnocení kontroly kvality kompostu včetně procesu kompostování podle platné ČSN Kompostování. Certifikace může některým kompostárnám pomoci zvýšit odbyt díky jednoduše prokazatelné kvalitě produktu – „známka kvality“. První kompostárny, které získaly certifikaci, jsou ESKO-T s. r. o. a ECOWOOD s. r. o.
Závěrem je třeba říci, že současná praxe umí vyrobit stabilní a zralý kompost. Jen jsme to doposud až na výjimky nesledovali a nenabízeli tuto kvalitu zákazníkům.
Ing. Květuše Hejátková, Mgr. Libuše Chládková, Ing. Jaroslav Záhora, CSc.
Časopis Odpady, č.04/2023
